Zářijová obloha nabídne nevšední podívanou: K vidění bude úplné zatmění Venuše

Večerní zářijové nebe zpestří pouze jediná nápadná planeta: Saturn s 0,5 mag se nad východním obzorem zjeví už za soumraku. V podvečer 5. září opustí souhvězdí Ryb a přesune se do Velryby, kde pak setrvá po celý zbytek měsíce. Jeho prstence se zvolna rozevírají, takže stojí za to na něj namířit větší dalekohled.

Asi hodinu po půlnoci ho bude nad severovýchodem následovat Mars s 1,3 mag v Blížencích a v brzkých ranních hodinách se ve stejných místech objeví i Jupiter s −1,8 mag v Rakovi. Tím se výčet nápadných planet zářijové oblohy uzavře – pokud se tedy omezíme na noc. Přes den totiž bude na nebi viditelná i extrémně jasná Venuše s −4,5 mag.

Až Měsíc zakryje Venuši…

Za normálních okolností by rozpoznání druhé planety Sluneční soustavy oproti modré obloze nebylo úplně snadné, ale 14. září nám pomůže dorůstající Měsíc, který dopoledne doputuje do její blízkosti – a nakonec ji také dočasně zakryje.

Pozorování úkazu nicméně značně zkomplikuje malá úhlová výška hlavních aktérů nad jihovýchodním horizontem. Náš kosmický soused se nad ním objeví okolo 10:30, přičemž zákryt začne již necelou hodinu poté.

Okolo 11:00 se bude Měsíc nacházet pouze 2,5° nad ideálním obzorem, a pro většinu pozorovatelů tedy ještě zůstane ukrytý za terénními nerovnostmi. Pátrat přitom musíte nikoliv po zářícím kotouči, nýbrž po úzkém světlém srpku, protože bude jen tři dny po novu. Hledání samozřejmě značně usnadní menší dalekohled s velkým zorným polem, s nímž lze rychle pročesávat oblohu.

Venuše pak bude spočívat ještě o něco níž nad horizontem, poblíž levého dolního, neosvětleného okraje měsíčního disku. Začne se za něj nořit v 11:34 a potrvá jí to zhruba 90 sekund.

Během zákrytu naštěstí Měsíc vystoupá 14° nad obzor, takže konec úkazu bude již pozorovatelný mnohem lépe. Planetu opět spatříme okolo 12:43, kdy zvolna vystoupí zpoza horního, a tedy osvětleného měsíčního okraje (viz Nevšední podívaná).

Obří galaxie v Andromedě

Vraťme se nyní na večerní hvězdné nebe, kde už vládu přebírají souhvězdí blížícího se podzimu – zejména majestátní okřídlený kůň Pegas, na nějž navazuje princezna Andromeda následovaná svým zachráncem, chrabrým Perseem. Souhvězdí Andromedy na obloze sice nijak neoslní, vždyť jeho kontury vytyčuje šestice stálic druhé až čtvrté velikosti. Skrývá však řadu nebeských klenotů, v čele se známou spirální galaxií M31. Na obloze ji najdeme 1,3° západně od hvězdy Ný Andromedae s jasností 4,5 mag, přičemž oplývá superlativy jako největší, nejnápadnější nebo nejvzdálenější.

Jádro galaxie, v podobě oválného mlhavého obláčku s výrazným centrálním zjasněním, má úhlový průměr asi 2° – což odpovídá čtyřem úplňkovým kotoučům vedle sebe! Pokud ovšem započteme i jemná vnější spirální ramena a zejména rozsáhlé, ale jen slabounké halo, naroste průměr M31 minimálně o další stupeň. Díky tomu představuje úhlově největší galaxii severní hvězdné oblohy.

S jasností 3,4 mag je nadto mimořádně nápadná, alespoň na galaktické poměry. Není proto problém ji zahlédnout i bez dalekohledu. A jelikož ji od nás dělí úctyhodných 2,5 milionu světelných let, jde o nejvzdálenější nebeský objekt, který lze snadno spatřit pouhýma očima (přestože za vynikajících pozorovacích podmínek se dá dohlédnout ještě o kus dál).

Průvodci princezny

Pokud si chcete M31 vychutnat v plné kráse, sáhněte nejlépe po větším binokuláru s dostatečným zorným polem. Ten navíc v její blízkosti odhalí i dvě satelitní galaxie. Nápadnější je paradoxně ta menší, M32 s jasností 8,1 mag a s úhlovým průměrem okolo 4′. Leží asi 20′ jižně od středu „mateřského“ hvězdného ostrova a v menších přístrojích má stelární, takřka bodový vzhled. Přesto si jí všimnete snadno.

Druhou galaxii, M110, pak najdete 35′ severozápadně od M31: Vypadá jako lehce oválná difuzní skvrnka s identickou jasností jako M32, ale s úhlovými rozměry 10′ × 3′ je téměř třikrát větší. Jeví se tak podstatně „rozplizlejší“ a za horších pozorovacích podmínek se z nebe ráda „vytrácí“.

V Andromedě je toho ovšem k vidění mnohem víc. Začít můžete třeba u barevné dvojhvězdy Gama Andromedae neboli Alamaku. Jedná se o stálici druhé velikosti, najdete ji na chvostu Andromedy, a i když se dá snadno zahlédnout pouhýma očima, to nejzajímavější ukáže až dalekohled. V něm se totiž Alamak rozpadne na dvě hvězdné složky s výrazně rozdílnými jasnostmi, které na nebi dělí 9,6″. Světlo té jasnější s 2,3 mag má zlatavý nádech, zatímco slabší průvodce se 4,8 mag září v barvě safírové modři.

Pošilhávání po nebi

Od Gamy Andromedae pak můžete pokračovat po její spojnici s jasnou Alfa Trianguli ze sousedního Trojúhelníku. Zhruba ve třetině cesty, přesněji 5,3° jižně od Gamy, narazíte na trojici hvězd šesté velikosti, tedy na hranici viditelnosti pouhýma očima. Vezměte si proto na pomoc triedr nebo jiný menší dalekohled s velkým zorným polem a vraťte se zhruba o 0,5° zpět. V tu chvíli se na nebi dostanete do míst, kde se na ploše o průměru asi 40′ rozprostírá otevřená hvězdokupa NGC 752. Pod velmi tmavou oblohou ji lze dokonce vytušit jen očima; dalekohled však ukáže několik desítek stálic zformovaných do dvou skupin či proudů, z nichž ty nejvýraznější mají jasnost v rozmezí 7–9 mag a často i zřetelný naoranžovělý odstín. 

Gama Andromedae vám potom jako rozcestník poslouží i dál: Tentokrát se od ní vydejte asi 3,5° na východ, směrem k jasnému Algolu z Persea. Tamní osamocenou hvězdičku s jasností 5,8 mag umístěte do středu zorného pole a zkuste se soustředit na část oblohy zhruba 20′ severozápadně od ní. V tomto případě už se vyplatí použít větší dalekohled s objektivem o průměru alespoň 15 cm, ideálně však víc.

A také zkuste zapojit boční vidění neboli pošilhávání po objektu „koutkem oka“. Hledáte totiž nezřetelnou spirální galaxii NGC 891. Háček tkví v tom, že ji při pohledu ze Země vidíme zboku. Její rozsáhlý disk tak vnímáme jen jako zhruba 10′ dlouhou mlhavou linku, vinoucí se po nebi od severovýchodu na jihozápad. A jelikož nás od ní dělí asi 30 milionů světelných let, má na nebi jasnost pouhých 10,1 mag. 

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Panny, 23. září ve 2:05 SELČ vstupuje Slunce do znamení Vah; nastává podzimní rovnodennost, začíná astronomický podzim.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše – nepozorovatelná
• Mars – viditelný ve druhé polovině noci nad východem
• Jupiter – viditelný ráno nad východem
• Saturn –  viditelný celou noc
• Uran – viditelný většinu noci mimo večer
• Neptun – viditelný celou noc

Zajímavé úkazy v září 2026

• 7. září – setkání srpku ubývajícího Měsíce a Marsu ve druhé polovině noci; nejblíž (0,6°) si budou v okamžiku východu nad obzor po 1:00; poblíž pozorovatelné i hvězdy Pollux a Castor z Blíženců
• 8. a 9. září – setkání velmi úzkého srpku ubývajícího Měsíce a Jupitera na ranní obloze nad severovýchodem; za svítání 8. 9. bude Měsíc asi 8° nad Jupiterem, 9. 9. asi 6° pod ním
• 10. září – setkání extrémně úzkého měsíčního srpku pouhý den před novem s Regulem ze Lva na světlém ranním nebi za svítání
• 14. září – zákryt Venuše Měsícem na denní obloze velmi nízko nad jihovýchodem; Měsíc bude mít podobu úzkého srpku jen tři dny po novu; začátek zákrytu asi v 11:34 u levého dolního (neosvětleného) okraje Měsíce, konec asi ve 12:43 u horního (osvětleného) okraje
• 17. září – Měsíc den před první čtvrtí poblíž Antara ze Štíra na večerním nebi
• 26. září – Neptun v opozici se Sluncem
• 26. září – setkání Saturnu a úplňkového Měsíce na noční obloze; nejblíž (6,3°) si budou 27. 9. za svítání, kdy už se budou nacházet nízko nad západem 

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.