Obří římská nádoba v jižním Bulharsku ukrývala přes 1600 let kostru muže, který se v ní snažil přečkat nepřátelský útok

Archeologové nedávno objevili v jižním Bulharsku, kde se rozkládala antická provincie Thrákie, lidskou kostru na dně římského hliněného sudu. Je pravděpodobné, že se do ní dotyčný člověk ukryl během nepřátelského útoku před více než 1600 lety a zahynul poté, co v místě vzplanul požár.

Badatelé objevili mohutnou nádobu se šokujícím obsahem letos v srpnu v pozdně římské věžici (malé obranné věži), v římské kolonii Deultum (Develtos), která se nacházela u pobřeží Černého moře. Jak uvádí pro platformou Live Science vedoucí výzkumu, archeolog Lyudmil Vagalinski z Bulharské akademie věd, zatím není jasné, která konkrétní bitva vedla k smrti nalezeného muže. Deultum ve 4. a 5. století čelilo četným útokům východogermánských kmenů, a také Hunů.

Říman v sudu

Kostra mladého muže byla nalezena se dvěma železnými noži a opaskem uvnitř nádoby zvané dolium. Tyto obří nádoby představovaly ve starověku největší typ běžných keramických nádob a používaly se, podobně jako pozdější velké sudy, ke skladování nejrůznějších zásob, například olivového oleje nebo vína. Největší dolia pojmula více než 1 000 litrů, byť objevená nádoba je o něco menší. Dochovaná spodní část měřila v průměru přibližně metr.

Archeologové přitom lidské ostatky při vykopávkách severní věže západní římské brány vůbec neočekávali. Podle Vagalinského jsou nálezy lidských ostatků uvnitř starověkých měst velmi vzácné. Objevují se především v souvislosti s mimořádnými okolnostmi, jako jsou zemětřesení, nepřátelské útoky nebo sopečné erupce.

Stopy po požáru a chaosu

Okolí dolia neslo výrazné stopy požáru. Archeologové zde našli popel a uhlí, rozbité cihly, tašky a střepy, zčernalé zdi, roztavené úlomky skla a také kosti domácích zvířat. Pravděpodobným scénářem je, že lidé po zprávě o blížícím se útoku přivedli do pevnosti také svůj dobytek. Badatelé objevili také velké množství bronzových mincí, které jejich majitelé nejspíš poztráceli v nastalém chaosu.

Muž byl podle Vagalinského součástí tohoto zmatku a mohl se v prázdném doliu ukrýt. Popel nalezený pod jeho kostrou naznačuje, že do nádoby vlezl až ve chvíli, kdy už požár vypukl. Pro případ, že by ho útočníci objevili, držel mezi nohama železný nůž a druhý měl zastrčený za opaskem. Jeho poloha připomínala spícího člověka, takže vědci se domnívají, že se z úkrytu už nepokusil dostat. 

Po útoku obyvatelé města trosky věže srovnali a položili novou podlahu ve vyšší úrovni. Netušili, že pod ní zůstal na dně dolia mrtvý spoluobčan. Předběžná analýza datuje událost přibližně do roku 400 n. l.; přesnější datum by mohlo odhalit až další zpracování terénních údajů.