Reklama


Vysychající Mrtvé moře je nejhlubším na světě, není ale nejslanějším

20.04.2018 - Marek Telička

<p>Hladina Mrtvého moře klesá a dno se stále více odhaluje. Snímek pořízený poblíž izraelské oázy Ejn Gedi, která je západně od Mrtvého moře.</p>

Hladina Mrtvého moře klesá a dno se stále více odhaluje. Snímek pořízený poblíž izraelské oázy Ejn Gedi, která je západně od Mrtvého moře.


Reklama

Mrtvé moře tvoří přirozenou přírodní hranici mezi Jordánskem a Izraelem. Jeho povrch v současnosti leží 427 metrů (podle některých údajů 418 metrů) pod úrovní moře a je tak nejníže položeným odkrytým místem na zemském povrchu, nejníže položeným slaným jezerem na světě. 

Navzdory obecně rozšířenému mínění se ovšem nejedná o nejslanější vodní masu světa. Má sice 33,7% salinitu a díky zahuštění solí (hustota je 1,24 kg/litr) jde o vodu, která bez problémů nadnáší i naprosté neplavce, ale na Zemi jsou i slanější přírodní nádrže. Ještě větší obsah soli má jezero Assal v Džibuti a jezero Kara-bogaz-gol v Turkmenistánu. Vůbec nejslanějším je antarktické jezírko Don Juan Pond, jehož sanilita je 40,2 %.

TIP: Nic nového. Lidé mění geologii téhle planety už téměř 12 tisíc let

Od roku 1960 vědci zaznamenávají výrazný ústup hladiny Mrtvého moře, jehož jediným přítokem je řeka Jordán. V roce 1970 byla hladina 395 metrů pod hladinou moře, v roce 2006 už to bylo 418 metrů. V současnosti úroveň hladiny klesá tempem 1,4 metru za rok.

V květnu 2009 Jordánsko oznámilo záměr převést do Mrtvého moře vodu z Akabského zálivu v Rudém moři. Voda by byla částečně zbavována soli a získaná pitná voda by sloužila jordánskému hospodářství. Izrael vyjádřil záměru svou podporu.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Tajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.

Zajímavosti

Sonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.

Vesmír
Zajímavosti

Při lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.

Příroda

LeTourneau: Terénní stonožka

Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.

Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907