Reklama


Za lamami do Džungle: Na návštěvě v brněnském Lamacentru Hády

05.10.2018 - Jaroslav Monte Kvasnica

Krytá zelená planina s několika stromy je ze severu chráněná dramaticky strmou skalní stěnou. Před ní se na zelené trávě poklidně pase stádečko alpak. Nejsme ovšem v jihoamerických Andách, ale na okraji jihomoravské metropole Brna

<p>Lamy alpaky jsou ošetřovateli socializovány, aby mohly být využívány k výukovým programům</p>

Lamy alpaky jsou ošetřovateli socializovány, aby mohly být využívány k výukovým programům


Reklama

Projekt Lamacenrum Hády se realizuje v bývalém vápencovém lomu Džungle, jenž byl původně odsouzen k naprostému zavezení zeminou. Lidé, kteří se zasloužili o mnohem racionálnější využití tohoto prostoru, doufají, že by se Lamacentrum mohlo stát mostem mezi městem a přírodou.

PSH – práce všeho druhu

Lamacentrum je dítětem základní organizace Českého svazu ochránců přírody – Pozemkového spolku Hády (PSH). Nadšenci z PSH, jenž vznikl v roce 2000, mají smělý cíl – zachovat a rozvíjet unikátní přírodní bohatství přírodovědně nesmírně významné lokality Hády. Od původního vlastníka, kterým byl Českomoravský cement a. s. a jeho nástupnické společnosti, postupně převzali do svého vlastnictví či nájmu většinu pozemků vápencového lomu, v němž byla těžba ukončena koncem devadesátých let minulého století.

Od roku 2001 PSH otevřel několik terénních a výukových tras – například vybudoval naučnou stezku Hády a údolí Říčky. Postupně se brněnským ochráncům daří revitalizovat i vápencový lom, kde aktivně chrání vzácné druhy rostlin a živočichů, kteří v lokalitách žijí. Později se PSH pustil do smělého projektu – vybudovat na Hádech Lamacentrum, tedy malou lamí farmu se zvířaty vhodnými pro environmentální výchovu a lamaterapii. Podařilo se a první návštěvníky zde uvítali v květnu roku 2011.

Nepopulární ochrana přírody

Jedním z duchovních otců projektů Pozemkového spolku Hády je doc. Mgr. Lubomír Tichý, Ph.D, který pracuje v Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědné fakulty Masarykovy univerzity. „Chtěli jsme se co nejvíce podílet na ochraně tohoto jedinečného území,“ zdůrazňuje Luboš. „Kavky, Velká Klajdovka, Hádecká planinka i samotný lom mají vysokou botanickou a zoologickou hodnotu – vytváří unikátní stanoviště vhodné pro druhy, které v jiných místech již vyhynuly nebo fatálně mizí.“

Lom Džungle byl ovšem výjimkou. Dno částečně zavezené zeminou a zarůstající invazními rostlinami původní flóře a fauně nepřálo. „Pochopili jsme, že tomuto území pomůže, když zde vybudujeme Lamacentrum,“ vysvětluje dále. „Chtěli jsme hlavně nabídnout široké veřejnosti nějakou alternativu k ochraně přírody, která se dnes bohužel stává popelkou. V devadesátých letech nastal velký boom, dnes naopak panuje útlum a nezájem. To, co se podařilo ještě začátkem tohoto století zachránit, nyní velmi rychle a nenávratně mizí. Jsme přesvědčeni, že naše Lamacentrum může být neobvyklým pojítkem městských lidí s přírodou.“

Osobnosti s kočičí povahou

Lamy alpaky (Vicugna pacos), které si lidé z Lamacentra vybrali, mají velmi různorodé povahové rysy. Pán stáda pojmenovaný Čert se narodil v pražské zoo, poté putoval do zoo v Olomouci a odtud jej získalo Lamacentrum. Podle ošetřovatelů je to neuvěřitelně sebevědomé a zároveň mírumilovné zvíře, z nějž přímo vyzařuje empatie. Tři samičky pocházejí přímo z Chile, i když je Lamacentrum získalo až v Česku. „Chilské“ alpaky byly polodivoké a ošetřovatelé z nich zpočátku měli těžké hlavy. Postupně se je však podařilo socializovat a uvyknout na rušivé vlivy.

„Je zajímavé, jak dobře se snášejí lamy a kočky,“ usmívá se Luboš. „Alpaky kočky rády očichávají a mají s nimi přátelský vztah. Lamy se v některých aspektech kočkám dokonce podobají. Každá kočka je silnou individualitou stejně jako alpaka.“

Od zážitkových programů po terapii

Vzhledem k nutným investicím a charakteru celého podniku se Lamacentrum bohužel potýká s řadou ekonomických problémů. „Celý projekt je velmi výrazně neziskový,“ vysvětluje Lubomír Tichý. „Dnes asi všechny neziskové organizace bojují s nedostatkem peněz a nejsou schopny se financovat. Přesto chceme náš projekt udržet při životě co nejdéle.“
Lamacentrum Hády pořádá pro veřejnost řadu zážitkových programů.

Možnost účasti se nabízí široké veřejnosti – školním dětem, zájmovým kroužkům, skautům, maminkám s dětmi nebo rodinám. O prázdninách si sem mohou udělat výlet účastníci příměstských táborů, prakticky kterýkoli zájemce. V Lamacentru již zkoušeli i lamaterapii, která se v zahraničí často s úspěchem využívá. „Lamaterapii jsme si už – zatím nesměle – vyzkoušeli s několika skupinami postižených dětí a dospělých,“ svěřuje se Luboš. „A je to nezapomenutelný zážitek. Handicapovaní na program s alpakami reagují nesmírně spontánně.“

„Máma“ alpak

Nepřetržitou službu má v brněnském Lamacentru Eliška Pigulová. „Ráno musím vyčistit kaliště, poněvadž alpaky odkládají trus na jediné místo,“ popisuje Eliška svůj každodenní program. „Doplním čerstvou vodu a seno, kromě pastvy dostávají alpaky speciální granule, mrkev a jablka. Během dne se pouštějí na pastvu a já pouze hlídám, aby ze skal někdo nehodil nějaký kámen nebo aby se lamy nezamotaly do elektrického ohradníku. Potom s nimi trénuji základní povely, které se využívají při našich programech, třeba povel ‚lehni‘. Pak je zvykám na ohlávku, abychom mohli s alpakami chodit na lamatrekking.“

„Zvykáme je i na drobnější nástrahy – PET láhve, sáčky atd., aby se jich v přírodě na vycházkách nelekaly. Společně provádíme i drobné veterinární zásahy, jako obrušování zubů, stříhání paznehtů atd. S lamami se účastním i našich vzdělávacích programů.“

Nejvíce práce měla Eliška s předčasně narozenou Barborkou. „Po dvou, třech hodinách jsem musela krmit samičku z láhve. Sama bych to určitě nezvládla, a tak Barborka přežila vlastně jen díky pomoci všech, kteří se o Lamacentrum starají.“

„Museli jsme dojit i její mámu Lindu, která je prvorodičkou a neměla příliš vyvinuté mateřské instinkty,“ vysvětluje Eliška. „Barborka se narodila do nevlídného, vlhkého a chladného počasí. Musela být zpočátku téměř trvale uvnitř v chatě, aby měla zajištěno teplo. Pokud byla venku, nosila vždy speciální obleček. Zpočátku měla velké pohybové problémy a také její hlasové projevy byly minimální. Naštěstí začala po několika týdnech polehounku přibírat na váze a mohla se zvolna zapojovat do života stáda. To bylo pro ni, ale vlastně i pro nás životně důležité.“

Pohled hlubokých očí

Jednou za rok je nutné alpaky ostříhat. Jejich srst patří k nejkvalitnějším vlnám na světě, překonává ji snad jen srst vikuní (Vicugna vicugna). Stříhání lam je ovšem podívaná pouze pro otrlé. Alpaky je nutno položit, pevně jim držet nohy a krk a pracovat rychle a jemně. Přesto se však zvířata tomuto úkonu usilovně brání (a Linda křičela, jako by ji brali na nože). Jak jsem navíc zjistil, ostříhané alpaky se očividně stydí. Jejich atraktivní huňatý exteriér je ten tam a mně se zdálo, že si připadají jako nahé, vzájemně se nevěřícně okukují a rozpačitě prohlížejí i samy sebe. „Stříhání je nutné,“ mírnila můj útlocit veterinářka Táňa Husáková. „V našem podnebí se alpaky snadno přehřívají a vedro již nejednou způsobilo smrt těchto zvířat.“

TIP: Chilská náhorní plošina Altiplano - Na dosah jihoamerického nebe

Vedle neuvěřitelně husté srsti je na alpakách možné obdivovat mnoho dalších věcí. Fascinují mě třeba jejich kopýtka. Když jsem si prohlížel lesklé černé kopýtko malé Barborky, měl jsem dojem, že v ruce držím koženkovou atrapu na luxusní plyšové hračce. Snad nejúchvatnější jsou ovšem jejich oči. Zdobí je dlouhatánské řasy a především se v nich odráží vše okolo – vy sami, stromy, třepotající se poštolka i táhnoucí oblaka. Jsou něžné, vnímavé a pozorné. Když se trochu zasníte, můžete se v nich i utopit …

Podrobné informace o výukových programech a akcích Lamacentra Hády je možno získat na www.lamacentrum.cz.

Lamacentrum a jeho svěřenci

Proč alpaky?

V soukromých chovech je běžnější chov lam krotkých. Proč padla volba právě na alpaky, mi vysvětlil Luboš Tichý: „Důvodů bylo hned několik. Moje rodina chová na zahradě lamy alpaky a máme s nimi ty nejlepší zkušenosti. Lamy krotké je váhově srovnatelné s koni. Váží 100 až 150 kilo a právě kvůli jejich hmotnosti není možné je bezpečně použít při práci s dětmi. Alpaky jsou přitom mnohem lehčí. Naše zvířata k nám sice přišla polodivoká, ale dokázali jsme jsou socializovat a dnes zvládají programy pro veřejnost dobře a jsou k dětem velmi ohleduplné. Náš plemenný samec Čert dobře rozeznává, když se k němu přiblíží dospělý člověk nebo dítě, a podle toho koriguje své chování.“

Každá lama je jiná

Světlá Bella je dominantní a klidná, nejlépe ze samic se ovládá a spolu s Čertem je nejvíce využívána ve výukových programech. Hnědá Laura je velmi dominantní, šéfuje stádo a je matkou mladého „puberťáka“ Richarda; v současnosti je již opět březí. Linda je v podstatě pohodářka, ale trochu hysterka – při každém veterinárním zákroku totiž příšerně řve.


Lama alpaka (Vicugna pacos)

  • Řád: sudokopytníci (Artiodactyla)
  • Čeleď: velbloudovití (Camelidae)
  • Výška: do 100 cm v kohoutku
  • Hmotnost: 55–80 kg
  • Výskyt: náhorní plošiny And od Ekvádoru po severozápadní Argentinu
  • Délka březosti: 342–368 dnů
  • Počet mláďat: jedno
  • Potrava: tráva, byliny, sukulenty, mechy
  • Způsob života: je chována nejčastěji ve stádech tvořených 7–10 samicemi s mláďaty a vedoucím samcem
  • Délka života: 20–30 let
  • Historie: Lama alpaka byla domestikována před 4 000–5 000 lety indiánskými kmeny říše Inků. Původně se předpokládalo, že alpaky jsou potomky lam guanako (Lama guanicoe), avšak testy DNA prokázaly, že jejich divokými předky jsou ve skutečnosti vikuně (Vicugna vicugna). 
  • Asi nevíte, že: v USA jsou lamy (především lamy krotké, ale i alpaky) používány na ostrahu stád ovcí proti kojotům
  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Zdenka Prokešová

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Tajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.

Zajímavosti

Sonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.

Vesmír
Zajímavosti

Při lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.

Příroda

LeTourneau: Terénní stonožka

Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.

Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907