Reklama


Americké kaňony Bryce a Cedar Breaks: Údolí plná jehel

20.11.2017 - Miloš a Kateřina Motani

Pro indiány kmene Paiute představují útvary v Bryce Canyon postavy lidí, které tady Manitou za neposlušnost a bezbožnost nechal zkamenět. Není ani potřeba zvláštní představivosti, abyste je ve zdejších skalních útvarech objevili i vy

Obří kamenný kotel - Otevřený kotel Bryce Amphitheater je okolo pěti kilometrů široký a hluboký přibližně dvě stě padesát metrů
Obří kamenný kotel - Otevřený kotel Bryce Amphitheater je okolo pěti kilometrů široký a hluboký přibližně dvě stě padesát metrů

V jižní části Utahu, nedaleko od osady Topic, se nachází kaňon neobyčejné krásy. Poměrně známý a hodně navštěvovaný Národní park Bryce Canyon vlastně z geomorfologického hlediska není pravým kaňonem, který vyhloubila řeka. Spíš jde o otevřenou širokou kotlinu. Voda, sníh a vítr tady do vrásněním odkrytých skal vymodelovaly plno zvláštních útvarů – nesčetné sloupy, zdi, minarety a jehly. Mezi věžičkami se objevují i okna a kamenné mosty.

Okolo Růžových útesů

Silně zerodovaný vápencový pískovec v Bryce Canyon je oproti jiným částem Utahu mnohem světlejší. Červená až rezavá barva přechází do jemných růžových tónů, objevují se žlutě zbarvené vrstvy. Místy vypadají skalní útvary jako posypané bílým cukrem. Ne náhodou se této vůbec nejmladší a nejsvrchnější vrstvě Koloradské plošiny říká Pink Cliffs, tedy Růžové útesy.

TIP: "Mrtvá" místa Severní Ameriky aneb Čtyři druhy pouště

Po okraji celé na východ orientované kotliny vede stezka, která spolu s několika vyhlídkovými body – Bryce, Inspiration, Sunset, Sunrise, Fairyland Point – nabízí nádherné pohledy na úchvatný skalní svět. Nejkrásnější útvary se soustřeďují v Bryce Amphitheater. Otevřený kotel je okolo pěti kilometrů široký a hluboký přibližně dvě stě padesát metrů. Okolní náhorní plošinu pokrývá hustý lesní porost. Oblast se nachází v nadmořské výšce dva tisíce šest set metrů, což je už hodně znát na zdejší vegetaci a klimatu.

Od Čínské zdi do Londýna

Vstáváme ještě za tmy a za šera míříme k okraji kaňonu. Zima nám leze za nehty a ještě chvíli trvá, než se slunce vyhoupne nad obzor a krajinu ozáří první teplé paprsky. Pak už se ale teplo rozlije do celého okolí.

Naše sestupy dolů do skalního labyrintu jsou jako cesty do růžové pohádky. Všude kolem obdivujeme zvláštní tvary, z nichž jsou některé i pojmenovány. Například je tu ke spatření Thorovo kladivo, Tiché město, Zeď plná oken, Katedrála, Aligátor nebo Čínská zeď. Skalní most nedaleko okružní stezky Fairyland nápadně připomíná londýnský Tower Bridge.

V jižní části národního parku se nachází další četné vyhlídky na pohádkovou krajinu. Dlouhé stezky napříč růžovými skalami a možnost nocování ve stanu uprostřed panenské přírody lákají do terénu. Je toho tolik, že se sem pořád můžeme vracet a být si jisti, že nám krajina připraví zase nejedno překvapení.

Ohňový útes

Jen pár kilometrů od města Cedar City se nachází menší park Cedar Breaks. Podobně jako v Bryce Canyon, i tady dominují krajině jehlovité skalní útvary. Jedná se o stejnou geologickou vrstvu vytvořenou z vápenatých schránek a ulit měkkýšů, písku a z nanesených říčních sedimentů. Oblast leží v nadmořské výšce okolo tří tisíc metrů. Sníh tady vydrží až dlouho do jara a v červenci jsou zdejší louky posety nejrůznějšími druhy pestrobarevných rostlin.

Vydáváme se na cestu podél šest set metrů hluboké kotliny. Skalní stěny jsou velmi strmé, a proto nevedou dolů do kaňonu žádné stezky. Zdá se nám, že barvy jsou v Cedar Breaks o něco sytější než v Bryce. Škoda jen, že je zamračeno. Na stezce jsme úplně sami. Vychutnáváme si samotu, kocháme se nekonečnými zvlněnými dálkami.

Rychle plující mraky stále tmavnou. Je pozdě odpoledne, poměrně chladno a větrno. Najednou se husté těžké mraky otevřou a zapadající slunce osvítí několik skalních špiček. Pak větší kus a nakonec celou na západ otevřenou skalní stěnu. Kaňon žhne jako oheň a my zůstáváme s úžasem stát – něco takového člověk nevidí každý den. Netrvá dlouho a červená je pryč. Cedar Breaks se velmi rychle noří do tmavnoucího šera. Ještě chvíli postáváme na okraji hluboké kotliny s četnými špičatými skalními útvary. Stále cítíme onen krátký okamžik nepopsatelné krásy, který v nás zůstane navždy.

  • Zdroj textu: časopis Příroda, www.motani.eu
  • Zdroj fotografií: Miloš a Kateřina Motani

Reklama



Reklama

Aktuální články

Ve strážních věžích na vrcholcích hor sídlily dobře vyzbrojené posádky, které chránily horské průsmyky před nomádskými agresory.

Zajímavosti

Třetihorní tučňák Kumimanu biceae měřil asi 1,77 metru a vážil kolem 100 kilogramů.

Věda

Edge 1030 vyniká obřím displejem

Gadgety

O tom, že si karnevalové období hojnosti dokázali Benátčané nad míru užít, svědčí opakované zákazy reje masek

Historie

Měnící se vzdálenost Měsíce od Země

Vesmír

Formace Stuk kdesi nad východní frontou, zima 1943/1944

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907