Reklama


Apollo 17 u kráteru Shorty: Když naposled kráčeli lidé po Měsíci

27.11.2017 - Martin Reichman

Snímek pořízený Eugene Cernanem zachycuje geologa Schmitta poblíž místa, kde našel oranžovou lunární horninu.
Snímek pořízený Eugene Cernanem zachycuje geologa Schmitta poblíž místa, kde našel oranžovou lunární horninu.

V prosinci 1972 strávili astronauté Apolla 17 Eugene Cernan a Harrison Schmitt v měsíčním údolí Taurus-Littrow asi 75 hodin. Během této doby uskutečnili tři výstupy na povrch Měsíce, během kterých prozkoumali 34 kilometrů povrchu Moře jasu a rozmístili zde nejpočetnější soustavu vědeckých přístrojů. Nasbírali a zdokumentovali 110 kilogramů hornin a vzorků měsíčního prachu. Pořídili více než 2 400 fotografií. Takto rozsáhlý průzkum si mohli dovolit i díky lunárnímu vozítku Lunar Rover, které umožňovalo astronautům překonávat velké vzdálenosti.

Oranžový poklad

Během druhé vycházky navštívili astronauti kráter Shorty. Ten budil u vědců na Zemi velký zájem. Je totiž obklopen pruhem půdy, která je o poznání tmavší než okolní terén. Na konci sedmikilometrové vyjížďky si Schmitt všimnul zvířeného prachu pod svýma nohama. V té chvíli učinil jeden z nejvýznamnějších objevů celé výpravy. Měsíc je sinavě šedý i na barevných fotografiích. A najednou v této jednobarevné pustině objevili astronauti oranžovou půdu. Všichni přesvědčeni, že byl nalezen nezvratný důkaz o sopečné činnosti. To byl ostatně také jeden z důvodů, proč byla pro přistání vybrána právě tato lokalita. 

Mikroskopická analýza ukázala, že substrát tvoří sklovité částice o velikosti několika desítek mikronů, které byly pravděpodobně vyvržené žhavým výronem. Ačkoliv to jsou nejmladší vzorky z této oblasti, pořád jsou staré 3,5 miliardy let. Původně se předpokládalo, že jakýmsi hnacím motorem těchto erupcí byl oxid uhličitý. Později však byly objeveny důkazy, že to mohla být i voda. Oranžová hornina tak zůstává dodnes poněkud záhadnou kapitolou lunární vědy.

TIP: Mistři dobrého světla: Kdo jsou autoři nejlepší snímků z misí Apollo

Let Apolla 17 byl v mnoha ohledech mimořádný. Během tří dnů na Měsíci strávili Eugene Cernan a Harrison Schmitt na lunárním povrchu 22 hodin. V údolí Taurus-Littrow najezdili 34 kilometrů a rozmístili nejpočetnější soustavu vědeckých přístrojů. Nasbírali a zdokumentovali 110 kilogramů hornin a vzorků měsíčního prachu. Pořídili více než 2 400 fotografií.

Let Apolla 17 přesto zůstal poněkud ve stínu těch předchozích. Když kabina s posádkou dosedla do vln Tichého oceánu, nezavršil se tím jenom jeden program, ale celá jedna epocha. Lety Apolla naprosto změnily naše nazírání na Měsíc, na jeho historii a jeho význam. Cernan a Schmitt jsou i po 45 letech stále posledními lidmi, kteří kdy kráčeli na Měsíci.

  • Zdroj textu: Wikipedia, apod.nasa.gov Česká televize
  • Zdroj fotografií: Apollo 17 Crew, NASA

Reklama



Reklama

Aktuální články

Revue

Robotický zaměstnanec Fabio dostal padáka

Věda

Opustit padající letoun nepředstavovalo pro piloty zdaleka jediný problém. Letec na padáku se mohl znovu dostat na mušku nepřítele

Válka

Protivníci se snažili hodit na Borgie všechny hříchy, aby tím očistili zbytek katolické církve

Historie

Zakladatel firmy Josef Manner I. začal v malém krámku a vypracoval se na továrníka s třemi tisíci zaměstnanci.

Zajímavosti

Naši planetu občas míjejí asteroidy

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907