Bouře ve Sluneční soustavě: Uragán větší než Země

Nejznámější útvar v Jupiterově atmosféře představuje Velká rudá skvrna, kterou se podařilo objevit v roce 1655. Dnes víme, že se jedná o obrovský atmosférický uragán – anticyklonu (oblast vysokého tlaku), jejíž eliptický tvar může nabýt rozměrů až 40 000 × 14 000 km. Bez problémů bychom do ní tak umístili více než dvě zeměkoule vedle sebe, a jedná se tedy o největší bouři ve Sluneční soustavě.

Velkou rudou skvrnu znají lidé už více než 350 let – existuje však zřejmě mnohem déle. Oválné rudé „oko“ planety Jupiter rotuje kolem svého středu proti směru hodinových ručiček rychlostí až 430 km/h. Uvnitř bouře přitom zřejmě panuje nejklidnější prostředí na planetě (rychlost větrů tam klesá na méně než 20 km/h). Oblaka spojená s touto anticyklonou vystupují přibližně 8 km nad horní vrstvu okolních mraků. Atmosféra Jupitera se dělí na dvanáct jet streamů, které vytvářejí pastelově zbarvené pruhy a pásy. Velká rudá skvrna je přitom vmáčknutá mezi dva z těchto proudů. Na rozhraní jednotlivých vzdušných proudů vznikají četné víry, z nichž některé mohou přerůst v obří bouře. Jejich existenci přitom mají na svědomí vnitřní zdroje tepla.

Tip: Proč se Velká rudá skvrna zmenšuje?

V roce 2008 Jupiter vypadal, jako by měl planetární „spalničky“: v jeho turbulentní atmosféře se objevila třetí rudá skvrna v blízkosti svých sestřenic – Velké rudé skvrny a Rudé skvrny mladší –, která měla dříve tvar bílé eliptické bouře. Změna na červenou barvu naznačuje, že její rotující bouřková oblaka stoupají vzhůru. Z hlubin atmosféry přitom vynášejí nejrůznější prvky, které se v důsledku působení slunečního ultrafialového záření mění na „barevné“ sloučeniny. Mnohé z nich pak kondenzují do kapiček a ledových krystalků, vytvářejících výrazně zbarvená oblaka.