Reklama

Reklama

Chorvatsko: Peklo a ráj u Jadranu

27.4.2016 - Marek Telička
Jen málokterý nově vzniklý stát nedávné historie se ke své samostatnosti dopracovával tak těžce jako Chorvatsko. Pustošivou válku a složitá vyjednávání o vstupu do Evropské unie pomohlo zemi překonat přírodní bohatství, které každoročně přiláká miliony turistů
Ráj na Jadranu
DubrovníkPlitvická jezeraDinaraVymírající národVukovar

Chorvatsko vyhlásilo nezávislost na Jugoslávii už v polovině roku 1991 a v lednu 1992 stát uznali členové Evropského hospodářského společenství a následně i OSN. Přesto teprve v roce 1995 dosáhla země plné kontroly nad svým územím.

Válečné zločiny ano, genocida ne

Vyhlášení samostatnosti totiž vyústilo ve válku, kterou museli Chorvaté vybojovat proti Jugoslávské lidové armádě a polovojenským jednotkám etnických Srbů žijících v Chorvatsku. Ještě na konci roku 1991 ustavili Srbové zhruba na čtvrtině chorvatského území mezinárodně neuznanou Republiku Srbskou krajinu. Teprve chorvatské ofenzivy nazvané Blesk a Boure v roce 1995 konflikt ukončily. Malá enkláva Východní Slavonie se zpět do Chorvatska začlenila jako poslední, v roce 1998.

Válka vyhnala ze státu většinu etnických Srbů, silně narušila chorvatskou ekonomiku a vyvolala škody v odhadované výši 37 miliard dolaru. V bojích zahynulo na dvacet tisíc lidí a zazněla řada vzájemných obvinění z válečných zločinů. Obžalobě čelilo bezmála dvě stě osob, z toho dvě třetiny na srbské straně. Zatímco procesy s válečnými zločinci stále pokračují, Mezinárodní soudní dvůr nepodpořil tvrzení ani jedné ze stran, že by došlo ke genocidě.

Trnitá cesta do Evropy

Ještě na přelomu tisíciletí zůstávalo Chorvatsko v žalostném stavu. Vládní strana HDZ – Chorvatské demokratické společenství – byla zkorumpovaná, a přestože země stále patřila k nejbohatším republikám bývalé Jugoslávie, kvůli válce zmeškala důležitou fázi prvních investic, které do východní Evropy směrovaly po pádu socialistického bloku.

K významné změně došlo v roce 2000, kdy se chorvatský prezidentský systém změnil na parlamentní a stát začal usilovat o vstup do Evropské unie. Vyjednávání však dlouho brzdil fakt, že se nedařilo zatknout nejznámějšího chorvatského válečného zločince generála Anteho Gotovinu. Později ho dopadli ve Španělsku a odsoudili, ovšem v rámci odvolání jej soud všech dřívějších obvinění zbavil. 

Vážnou překážku představovaly i pohraniční neshody se Slovinskem, jež se vyřešily teprve v roce 2010. V prosinci 2011 pak byla podepsána smlouva o přistoupení Chorvatska do EU a v červenci 2013 se země stala plnoprávným, 28. členem Unie. Řady NATO Chorvatsko rozšířilo již v dubnu 2009.

Síla turistiky

Mezi roky 2000 a 2007 se chorvatská ekonomika pomalu vzpamatovávala. Hlavním tahounem se stal turistický ruch: Od konce války vzrostla turistika na čtyřnásobek a dnes do země ročně přijíždí víc než 11 milionu rekreantů z celého světa. Objem financí, jež přivážejí, se v roce 2014 odhadoval na 7,4 miliardy eur.

TIP: Nevšední delikatesy na talíři: Je libo žábu?

Chorvatsko má hory vysoké přes 1 800 m, dlouhé mořské pobřeží a kolem tisícovky  ostrůvků, z nichž 48 je trvale obydleno. Do vnitrozemí pak lákají rozsáhlé krasové systémy a přes 400 chráněných parků, které pokrývají 9 % rozlohy země: K nejznámějším patří Plitvická jezera a Severní Velebit. Díky všem těmto mimořádným místům je Chorvatsko 18. nejoblíbenější turistickou destinací na světě.

Vymírající národ

Chorvatsko patří k evropským zemím, jež čelí výraznému poklesu počtu obyvatel. V roce 1857 čítala tamní populace 2,1 milionu osob a následně s výjimkou dvou světových válek trvale rostla. V roce 1991 žilo na území státu 4,7 milionu lidí, od té doby je však přirozený přírůstek – tedy rozdíl mezi počtem živě narozených dětí a počtem zemřelých – negativní. Existují dvě řešení, jak současný trend zvrátit: Buď se do země přistěhuje tolik obyvatel, aby úbytek dorovnali, nebo se musí počet dětí připadajících na jednu ženu zdvojnásobit – na tři. Podle odborníků však není ani jedna z uvedených možností pravděpodobná.

Reklama