Reklama


Ekvádor: Demokracie s horkou hlavou

09.05.2013

V prvních letech nezávislosti pocházela většina vůdčích osobností Ekvádoru z řad vojenských velitelů, kteří s mocí nakládali čistě podle vlastního uvážení. Ani současní vůdci státu ovšem zdaleka nejsou vzorem demokracie a uvážlivých kroků

Ekvádorská vlajka je velmi podobná standardám Kolumbie a Venezuely. Na všech jsou ve stejném pořadí totožné barvy. Výrazný emblém s horou Chimborazo v oválu a realisticky provedeným kondorem je ovšem pouze na vlajce Ekvádoru

Vliv armády se v Ekvádoru traduje od začátku 19. století, kdy byl stát společně s Kolumbií a Venezuelou součástí Velké Kolumbie. Ta sousedila s Peru, jež si dělalo nároky na části jižních území, a v Ekvádoru bylo proto nutné udržovat početné ozbrojené jednotky. Když se Velká Kolumbie rozpadla, zůstaly Ekvádoru hranice s Peru i spory o území.

Války skutečné a ekonomické

Tahanice o příhraniční prostor s Peru se v moderní historii znovu vyostřily během 2. světové války, kdy Peru získala část dříve ekvádorského území. K dalšímu oživení sporu došlo na začátku roku 1981. Občasné příhraniční potyčky vystupňovaly napětí až k regulérní válce, která vypukla v lednu 1995, když ekvádorská armáda sestřelila peruánské letadlo a několik vrtulníků a peruánské jednotky napochodovaly do jižního Ekvádoru. Tehdejší ekvádorský prezident Sixto Durán Ballén prohlásil, že se nevzdá „jediného centimetru svého území“. Válka byla ukončena v květnu 1999 a navzdory prezidentovu prohlášení přišel Ekvádor o některá teritoria, která desítky let považoval za svá.

Ve stejné době se země potýkala s vážnými ekonomickými problémy. Ekonomika závisela především na vývozu ropy a kolísání světových cen společně s devastujícím jevem El Niňo vyústilo v rozsáhlou krizi. V roce 1999 ztratila ekvádorská měna sucre 67 % své hodnoty a během jediného týdne se propadla o 17 %. Prezident Džamil Mahuad se proto rozhodl nahradit vlastní ekvádorskou měnu americkým dolarem. K definitivnímu zániku ekvádorského sucre došlo v březnu 2001.

Zabte svého prezidenta!

Za posledních deset let se v čele státu vystřídalo několik lidí. Současný prezident Rafael Correa je velmi diskutabilní postavou, o čemž svědčí jeho četné kontroverzní kroky. V prosinci 2008 prohlásil státní dluh své země za protizákonný. Argumentoval tím, že za jeho vznikem stojí předchozí zkorumpované a despotické vlády. Poté vyjádřil odhodlání konfrontovat nároky věřitelů u mezinárodních soudů a nakonec se mu tímto postupem skutečně podařilo snížit dluh země.

Asi nejvýrazněji si prezident vysloužil mezinárodní pozornost v září 2010, kdy policisté vyhlásili stávku kvůli zrušení některých výhod spojených s povyšováním a s tím souvisejícími peněžními odměnami. Protesty přerostly v silniční blokády, obsazení Národního shromáždění a státní televize i mezinárodního letiště v Quitu. Correa prohlásil, že neustoupí ani o krok a vyzval rebely, aby jej raději na místě zabili, pokud mají odvahu. Vzbouření policisté jej následně zajali a prezidenta musela po násilných střetech osvobodit armáda. Mnoho zemí vyjádřilo prezidentovi podporu a USA prostřednictvím ministryně zahraničí Hillary Clintonové prohlásily, že plně podporují „prezidenta Correu a instituce demokratické vlády v zemi“. Ekvádorský ministr zahraničí pak vyjádřil rezervovaný postoj vůči USA slovy: „Věřím, že pan Obama nemá s celou věcí nic společného. Doufám a věřím, že to platí i o jeho nejbližších podřízených.“

Nejistota blízké budoucnosti

Jak je vidět, Rafael Correa má dost daleko ke standardnímu politikovi evropského střihu. V podmínkách jihoamerického kontinentu jsou ovšem razantní kroky v některých ohledech účinné. Jeho vládě se podařilo snížit chudobu obyvatelstva a nezaměstnanost. Na druhou stranu četné organizace prohlašují, že v zemi jsou výrazně porušována lidská práva. To se viditelně projevuje i v přístupu k médiím. Rafael Correa už má na svém kontě žaloby novinářů a režisérů televizních pořadů nebo vyvlastnění soukromých médií.

V poslední aférce prezidenta se opět projevila jeho antipatie vůči Spojeným státům. Odmítl se zúčastnit Summitu Amerik, pořádaného v dubnu roku 2012 v Kolumbii. Vadila mu nepřítomnost Kuby, s jejíž účastí nesouhlasily hlavně Spojené státy. Correa toto gesto označil za nepřijatelné. Je otázkou, jak bude jeho jednání nadále přijatelné pro občany vlastního státu a zda převáží pozitivní nebo negativní činy. Jisté je, že blízká budoucnost Ekvádoru nebude ani s tímto, ani s jiným politikem jednotvárná.

STRUČNÉ DĚJINY

Původní obyvatelé Ekvádoru žili jako zemědělci pěstující kukuřici, fazole a brambory. Uměli vyrábět nádobí a zpracovávat ušlechtilé kovy. Na konci 15. století byla ovšem tato kultura dobyta Inky.

Inkové oblast neovládali nijak dlouho. V roce 1526 u pobřeží poprvé přistáli Španělé a poté, co dobyli Inckou říši v oblasti dnešního Peru, podmanili si roku 1534 také dnešní Ekvádor. Ve stejném roce založili Španělé Quito ve zbořeninách dobytého inckého města. Evropané zavlekli do regionu choroby, jimž podlehlo množství obyvatel. Na plantáže, které patřily Španělům, byli přivezeni otroci z Afriky, takže mnoho dnešních obyvatel Ekvádoru má v sobě africkou, jihoamerickou i evropskou krev. V 16. a 17. století byl Ekvádor součástí španělského Místokrálovství Peru a později patřil k Místokrálovství Nová Granada. Na začátku 19. století začala velká část Jižní Ameriky revoltovat proti španělské nadvládě. Ekvádor se z ní definitivně vymanil v roce 1822, když se společně s Kolumbií a Venezuelou stal nakrátko součástí Velké Kolumbie. Od roku 1830 je země zcela samostatná.

Během 19. století se země rozštěpila na dvě části (1859) a opět byla spojena v jedno. Až do roku 1884 vládli diktátoři. Na přelomu 19. a 20. století zaznamenal Ekvádor období prosperity, které skončilo v době ekonomické krize ve 30. letech 20. století. Po válce s Peru (1941) přišel stát o část teritoria. Mezi lety 1963–1966 a 1972–1979 v zemi vládla armáda. Mezitím zde byla objevena ropa, která se brzy stala hlavní vývozní surovinou. Konec 20. století byl v Ekvádoru obdobím ekonomické krize a vysoké inflace. V letech 1995–1998 probíhala nevyhlášená příhraniční válka s Peru.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: cca 15,25 milionu, tedy skoro stejně jako ČR a SR dohromady
Očekávaná doba dožití: 75,94 let
Prům. počet dětí: 2,38 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 19,06 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 30,1 % děti do 15 let, 6,4 % obyv. starších než 65 let, polovina obyvatel mladších než 25,7 let
Městské obyvatelstvo: 67 %
Etnické složení: mesticové (míšenci amerických indiánů a bělochů) 65 %, američtí indiáni 25 %, Španělé a ostatní běloši 7 %, černoši 3 %
Náboženství: katolíci 95 %, ostatní 5 %
Jazyky: španělština, kečuánština
Obyvatelstvo žijící pod hranicí chudoby: 28,6 %
Gramotnost: 91 %

Politika

Typ vlády: republika
Samostatnost: 24. května 1822 (předtím španělská kolonie)
Hlava státu: prezident Rafael Correa (od 15. ledna 2007), prezident je zároveň šéfem vlády
Volby: prezident a viceprezident jsou voleni v rámci všelidového hlasování na společném volebním lístku a mohou zvítězit ve dvou po sobě jdoucích obdobích, poslední volby byly v v únoru 2013, následující by se měly odehrát v roce 2017

Ekonomika

HDP na hlavu: 8 300 USD (odhad 2011), tedy více než Albánie nebo Ukrajina, téměř stejně jako Čína
Měna: až do roku 2000 existovala svébytná ekvádorská měna sucre (ECS), její úlohu převzal americký dolar

GEOGRAFIE

Rozloha: 283 561 km2, tedy o něco větší než Nový Zéland, menší než Itálie nebo Polsko
Délka pobřeží: 2 237 km
Hranice: Celkem 2 010 km, z toho 1 420 km s Peru, 590 km s Kolumbií
Charakter území: pobřežní roviny, v centru státu pohoří And a směrem na východ zvlněná nebo rovinatá džungle
Podnebí: podél pobřeží a v nížinách amazonské džungle tropické, ve vyšších nadmořských výškách chladnější
Minimální noční/maximální denní teploty (°C) v Quitu: leden–březen 14–12/18, duben–červen 10–8/18–19, červenec–září 6–8/19–20, říjen–prosinec 9–10/19–18
Průměrné měsíční srážky (mm/dny) v Quitu: leden–březen 110–150/10–15, duben–červen 200–120/15–7, červenec–září 40–20/5–11, říjen–prosinec 70–120/14–11
Nejnižší a nejvyšší bod: Tichý Oceán 0 m/Chimborazo 6 267 m

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama



Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Paříž je pojmenovaná podle keltského kmene známého jako Parisii. Nejstarší osídlení se datuje do roku 4200 př. n. l.

Cestování

Konopí stále častěji nachází uplatnění v medicíně

Věda

Odvedl krysař děti na Moravu?

Historie

Nejnovější test motoru pro nosnou raketu systému SLS

Vesmír
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907