Reklama


Gruzie: Země živé vody

17.04.2013

Moderní Gruzie je plná paradoxů. Důležitou úlohu zde má ropa, jíž ale v zemi není ani kapka. Neobvyklé je i to, že obchodním artiklem číslo jedna je slaná voda

S překvapivým zjištěním o nevšedních potápěčských dovednostech tučňáků přišel roku 1971 americký fyziolog Gerry Kooyman. Ten připevnil tučňákům na tělo malé zařízení, registrující hloubku ponoru. Výsledkem bylo zjištění, že tučňákům nečiní problém ponořit se do hloubek kolem 265 metrů na dobu až 18 minut.
S překvapivým zjištěním o nevšedních potápěčských dovednostech tučňáků přišel roku 1971 americký fyziolog Gerry Kooyman. Ten připevnil tučňákům na tělo malé zařízení, registrující hloubku ponoru. Výsledkem bylo zjištění, že tučňákům nečiní problém ponořit se do hloubek kolem 265 metrů na dobu až 18 minut.

Vlajka Gruzie je jednou z nejmladších na světě, teprve od ledna 2004. Původně byla vlajkou Národního hnutí současného prezidenta Saakašviliho a nejviditelnějším symbolem při pouličních demonstracích proti dřívějšímu prezidentu Ševarnadzemu. Údajně byla i standartou dřívějších gruzínských feudálních států, ale spíš než o fakt jde o přání gruzínských nacionalistů

Poloha pod majestátným masivem Kavkazu přinesla Gruzíncům příjemné klima a úrodnou půdu, ale na druhé straně i historickou komplikaci. Podle legendy přijal gruzínský král Mirian v roce 330 našeho letopočtu křesťanství a nahradil tak pohanský kult. Důvodem orientace západní Gruzie, dávné Kolchidy, na křesťanskou Byzanci, bylo nalezení spojence proti Persii (dnešnímu Íránu). Tato volba přinesla později Gruzii nejednu horkou chvilku, protože od 7. století se nejvýchodnější výspa křesťanství stala prostorem obklopeným islámem.

Loučení na pozadí bojů

Ani novodobá cesta k nezávislosti Gruzie nebyla snadná, protože ruský medvěd, pod jehož nadvládou byla země bezmála dvě století, nesl rozpad svého impéria s velkou nelibostí. Rozdmýchat národnostní rozbroje v zemi, kde každé z horských údolí obývá samostatný národ s osobitými zvyky a odlišným jazykem, byla pro Rusy hračka. Jen pro představu – v malé Gruzii, zemi s necelými pěti miliony obyvatel, dnes žije na 100 národnostních menšin. Černou můrou gruzínské vlády se staly především dvě oblasti – Jižní Osetie a Abcházie. Po krvavých bojích tato území zůstala součástí Gruzie jen na mapách, ve skutečnosti se dnes jedná o samostatné, i když nikým neuznané státy. Pokud chtěla Gruzie přežít jako nezávislý stát, pak musela najít silného spojence. Jenže kde ho nalézt a co mu nabídnout?

Kudy k opravdovému moři?

V Kaspickém moři se těží ropa již od roku 1871, ale teprve nová ložiska, nalezená po rozpadu Sovětského svazu na území nových samostatných států Kazachstánu, Ázerbájdžánu a Turkmenistánu, udělala z tohoto území strategickou oblast. V roce 1990 11 největších světových ropných společností podepsalo kontrakt na využívání tří azerbajdžánských ložisek ropy a zemního plynu: Azeri, Chirag a Guneshli. Jedna věc je ale ropu nalézt a vytěžit a druhá věc je tuto strategickou surovinu dovézt k zákazníkovi. Kaspické moře je totiž jen větší slané jezero, které není propojeno s žádným oceánem. Ke skutečnému moři proto bylo nutné postavit ropovod. Ale kudy?

Ropa – lék na horké hlavy

Na východ, přes nekonečné pláně Kazachstánu a dále přes Čínu by doprava byla ekonomicky neúnosná. Na jih, napříč kmenovými válkami zmítaným Afgánistanem by ropovod projektoval jen šílenec. Cesta přes Írán by byla nejkratší, ale politicky neprůchodná. Pak už se nabízela jen trasa na sever přes Rusko nebo takzvaná turecká varianta. Propojení nových ložisek na stávající síť ropovodů v Rusku vypadalo na první pohled jako nejsnazší řešení, nebýt problému v podobě příslovečného sudu se střelných prachem – Čečenskem. Zbyla tedy jen západní varianta vedoucí do Turecka. Z Gruzie se rázem stala země strategického významu.

Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat – starý „aparátčík“ Eduard Ševarnadze byl na postu prezidenta vystřídán absolventem Kolumbijské university v New Yorku Michailem Saakašvilim, zahraniční finanční pomoc pomohla stabilizovat občanskou válkou zničený stát a národnostní boje utichly jako mávnutím kouzelného proutku. Gruzie začala vzkvétat.

Živá voda proti ropě

Na cestě ropovodu přes gruzínské území však zůstala jedna překážka – národní symbol, Bordžomi. Minerální voda Bordžomi je pro Gruzínce tím, čím pro Francouze šampaňské, či pro Angličana whisky Johnnie Walker. V dobách Sovětského svazu se tahle minerální voda prodávala po celém území komunistické říše a místní opilci ji milovali – několik doušků slané minerálky úspěšně odstraňovalo ranní bolehlav po lahvi vodky.

Minerální voda je to vskutku unikátní; podobnou vodu najdeme jen ve Francii v lázeňském městě Vichy. Bordžomská minerálka se tvoří v hloubce okolo dvou kilometrů ve vápencích podhůří Malého Kavkazu a na povrch vyvěrá v podobě 40 °C teplého pramene v údolí řeky Kura – a právě tudy měla vést trasa ropovodu. Únik ropných látek v důsledku havárie, zemětřesení nebo teroristického útoku by mohl vážně ohrozit tento nenahraditelný zdroj minerálních vod. Po dlouhém jednání byla nakonec trasa přemístěna do prostoru Bakuriany a firma British Petrol zde provedla nákladné technické zabezpečení. Cesta do Turecka byla volná.

Z živé mrtvá voda

Dne 25. května 2005 byl slavnostně otevřen ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan, impozantní technické dílo, jehož délka je 1 768 km. Trasa vede přes seismicky aktivní oblasti, přechází 1 500 řek a v nejvyšším místě stoupá až do nadmořské výšky 2 446 metrů. Evropa získala přístup k novým zdrojům ropy a zemního plynu, snížila se závislost na nevyzpytatelném Rusku i rizikové oblasti Perského zálivu. To vše za cenu stoupajícího vlivu Turecka. Příběh malé země, která díky cizí ropě získala nezávislost, by mohl skončit happyendem. Jenže na pohádkovém závěru zůstala malá vada na kráse. Gruzie nepřestávala drze dráždit svého mocného severního souseda, až příliš se spoléhala na pomoc svých nových přátel ze západu. Napětí s Ruskem stoupalo.

Mezitím nové moderní plnírny a schopná obchodní politika udělaly z bordžomských minerálek hvězdu gruzínské ekonomiky – její vývoz představoval jednu třetinu zahraničního obchodu. Pak ale přišel rok 2006 a úder, který nikdo nečekal. Hlavní ruský hygienik označil bordžomské minerální vody za nápoj ohrožující zdraví obyvatelstva a zakázal jejich prodej na území Ruské federace. Trh, představující více než 60 % gruzínského odbytu, se zhroutil. Jsme přece země strategického významu, američtí přátelé nám pomohou zatlačit na ruského souseda, řekli si Gruzínci. Zmýlili se. Ve hře velké politiky byla jejich kauza vyhandlována za to, že Rusko nebude vetovat odsouzení režimu v Severní Koreji.

Díky ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan dnešní Gruzie zůstává stabilním, nezávislým státem. Den ode dne se životní úroveň zvyšuje, jen původní představa běžného občana, že během pár let bude žít v blahobytu, se pomalu rozplývá.

STRUČNÉ DĚJINY

Nejstaršími státními útvary na území dnešní Gruzie byly ve starověku království Kolchidy a Iberie. Ve 4. století př. n. l. zde vzniklo jednotné království, které bylo v roce 65 př. n. l. připojeno k římské říši. Díky tomuto svazku se v Gruzii prosadilo ve 4. století křesťanství, jež stimulovalo literaturu a výtvarné umění a napomohlo pozdějšímu sjednocení země.


Na území Kolchidy se často střetávaly velmoci Persie a Byzance, které si střídavě podmaňovaly západní Gruzii. Mezi 7. až 10. stoletím byla země ovládána částečně Byzancí a částečně Araby. Na začátku 11. století byly místní státy sjednoceny a ve 12. a 13. století dosáhlo království svého vrcholu. Ovládalo značnou část jižního Kavkazu, jeho severozápadní část a téměř celé severní pobřeží dnešního Turecka. Zlatý věk Gruzie byl ukončen mongolským nájezdem v roce 1236. Následující staletí byla charakterizována marným bojem lokálních gruzínských vládců o samostatnost. Následovaly invaze Persie, osmanské říše a carského Ruska, které zemi dále oslabovaly. V důsledku válek měla Gruzie jednu dobu pouze čtvrt milionu obyvatel a byla rozdělena na několik malých království.


Snaha ochránit zemi před stálými útoky osmanských Turků vedla gruzínská království Kartli a Kakheti v roce 1783 k podpisu protektorátní smlouvy s Ruskem. V roce 1802 Rusko přinutilo gruzínskou šlechtu složit přísahu carské koruně a postupně ke svému impériu připojovalo i zbývající gruzínská území, k nimž přidávalo další části dobyté na Turecku a Íránu. Gruzie se stala pevnou součástí Ruska.


Po bolševické revoluci v Rusku vyhlásila Gruzie v květnu 1918 nezávislost, ale samostatnost přežila jen do útoku Rudé armády v únoru 1921. Mezi lety 1922 až 1936 byl stát součástí Zakavkazské SFSR (Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán), poté byl transformován na Gruzínskou SSR.
Do 60. let 20. století se datuje rozmach hnutí za samostatnost Gruzie. Významní disidenti byli pronásledování sovětskou vládou a téměř všichni uvězněni. Po rozpadu Sovětského svazu byla 9. dubna 1991 vyhlášena nezávislost.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: 4 570 934 (odhad z července 2012)
Průměrná doba dožití: 77,32 let
Prům. počet dětí: 1,46 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 14,68 mrtvých z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 15,5 % děti do 14 let, 68,4 % obyv. ve věku 15 až 64 let, 16,1 % obyv. starších než 65 let
Etnické složení: Gruzínci 83,8 %, Ázerbájdžánci 6,5 %, Arménci 5,7 %, Rusové 1,5 %, ostatní 2,5 %
Jazyky: gruzínština 71 % (oficiální jazyk), ruština 9 %, arménština 7 %, ázerbájdžánština 6 %, ostatní 7 %; v Abcházii je oficiálním jazykem abcházština
Náboženství: pravoslaví 83,9 %, islám 9,9 %, Arménská apoštolská církev 3,9 %, katolíci 0,8 %, ostatní 0,8 %, bez vyznání 0,7 %
Nezaměstnanost: 35,5 %
Gramotnost: 99,7 %

Politika

Typ vlády: republika
Nezávislost: od 9. dubna 1991 (předtím součást SSSR)
Hlava státu: prezident Michail Saakašvili (od 25. ledna 2004), premiér Bidzina Ivanišvili (od 25. října 2012); prezident je nejen hlavou státu, ale je nadřízen i ministerstvu obrany a vnitra, premiér má v kompetenci ostatní ministerstva
Volby: prezident je volen referendem na pět let; poslední volby byly 5. ledna 2008, další budou v lednu 2013

Ekonomika

Země má velký potenciál vodní energie, ale většinu elektřiny dováží. Navíc stále trpí energetickými výpadky. Vláda se snaží řešit dlouhodobé problémy s vybíráním daní a infrastrukturou a její ekonomika spoléhá na roli tranzitního ropného státu.
HDP na hlavu: 5 500 USD (odhad z roku 2011)
Měna: gruzínské lari (GEL), 1 USD = 1,68 GEL
Zemědělská produkce: citrusy, hrozny, lískové ořechy, zelenina; dobytek
Průmyslová produkce: ocel, letecký průmysl, obráběcí stroje, elektrospotřebiče, důlnictví, chemikálie, dřevní průmysl, vinný průmysl

GEOGRAFIE

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: autor, Shutterstock, NASA, nbg.gov.ge, Wikipedie

Reklama



Reklama

Aktuální články

Vizualizace zachycuje první známou mezihvězdnou planetku `Oumuamua. Získaná měření naznačují, že `Oumuamua je nejspíš husté, pravděpodobně kamenné nebo dokonce kovové 400 metrů dlouhé těleso, jeho povrch má temně červenou barvu a není pokryt ledem.

Vesmír

Pennsylvania Avenue, Washington (1900 a 2013)

Zajímavosti

Snímek z prosince 1969 zachycuje Mansona během eskorty k předběžnému slyšení u soudu.

Revue

Po elektrických automobilech přicházejí na řadu elektrické náklaďáky

Věda

Obsluha 40mm kanonu Bofors vyhlíží v létě 1944 v Normandii letouny nepřítele

Válka

Vlky, kteří dřív ohrožovali dobytek, lovci v Yellowstonském parku zcela vyhubili – načež došlo k výrazným výkyvům v ekosystému.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907