Hnízdečko lásky: Konopiště se stalo pro Františka Ferdinanda skutečným domovem

František Ferdinand d'Este (František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria arcivévoda Rakouský-Este) se narodil těsně před Vánoci dne 18. prosince roku 1863 jako syn rakouského arcivévody a dcery krále obojí Sicílie. Úspěšně prošel vojenskou službou a poté sloužil u několika posádek, z nichž nejznámější je pobyt v Praze, kde bydlel přímo na Pražském hradě.

Nový život na nové adrese

V té době si také koupil notně zchátralý zámek Konopiště a vlastnil i zděděný Chlum u Třeboně. Čechy si tehdy velmi oblíbil. Naopak jeho přeřazení k husarům do Šoproně se stalo jednou z příčin jeho celoživotní averze vůči Maďarům. Všichni podle něj byli arogantní, vyzývaví a vzpurní. V roce 1867 si vymohli velké množství výhod, a přesto stále nebyli spokojení. Nejvíce prý zuřil, když se důstojníci v jeho okolí bavili maďarsky, tedy jazykem, který sám neovládal. O to více přilnul k Čechům.

V roce 1892 se rozhodl splnit si svůj sen – cestu kolem světa. Císař František Josef I. však byl tvrdě proti, protože neměl rád, když se členové jeho rodiny potloukali po cizině. Nakonec se za synovce přimluvila císařovna Alžběta a její přání mocnář nedokázal odmítnout. Podmínkou bylo, že bude arcivévoda cestovat inkognito. František Ferdinand si zvolil jméno hraběte z Hohenbergu, čímž údajně chtěl vzdát hold prvnímu římskému králi Rudolfovi, jehož manželka pocházela z tohoto rodu. Tehdy ještě nemohl tušit, jakou roli dané jméno sehraje v životě jeho rodiny.

Svou novou lodí, nazvanou Císařovna Alžběta na počest své přímluvkyně, vyplul arcivévoda z Terstu a cestoval s ní až do Jokohamy. Tam se nalodil na kanadský parník, na němž přeplul Tichý oceán. Vlakem pak projel Spojené státy a lodí Bretagne se vrátil do Evropy. Desetiměsíční cesta se nesla ve znamení jeho lovecké vášně a výsledkem bylo velké množství beden s exotickými loveckými trofejemi, které přivezl na Konopiště. Stejně aktivní byl i doma, ve zdejší honitbě. Skolil zde prý neuvěřitelných 274 889 kusů zvěře.

Zděděná tuberkulóza a tajná láska

Arcivévodův život těžce poznamenalo onemocnění tuberkulózou, na niž předčasně zemřela jeho matka Marie Annunciata, která předala dispozice svým dětem. S tímto neduhem si tehdejší medicína nevěděla rady a šance na vyléčení byly asi poloviční. František Ferdinand nelibě nesl, že ho kvůli nemoci ve Vídni prakticky odepisovali. Ještě nebyl oficiálním následníkem trůnu a už se diskutovalo, zda je vůbec vhodné s ním do budoucna počítat. Ideálem byl přece císař, který měl železnou disciplínu a ocelové zdraví.

O to víc následník toužil po tom se vyléčit. Měl nařízeno přestat kouřit a doporučeno jezdit do Středomoří, do Alp a nejrůznějších lázní. Byla to pro něj nuda, ale vydržel a nakonec se v létě 1897 dozvěděl, že je choroba poražena. Zásluhu na tom prý měli nejen lékaři, ale šeptalo se, že hlavním medikamentem byla velká láska.

Tajemná žena

František Ferdinand už tehdy překročil třicítku, ale stále byl svobodný. Představoval skvělou partii, úspěšně však odrážel všechny snahy dostat ho do chomoutu. Od jisté doby ale podezřele často vyrážel směr Prešpurk, jak se tehdy říkalo Bratislavě. Z Vídně to měl kousek a Bedřich Těšínský a jeho energická manželka Isabela si návštěv považovali. Důvodem setkávání však ve skutečnosti nebyla Marie Kristina, nejstarší z dcer tohoto páru. Arcivévodkyni Isabelu ani ve snu nenapadlo, že by tehdy už oficiální následník trůnu svou pozornost mohl věnovat její dvorní dámě, bezvýznamné české hraběnce Žofii Chotkové.

Kandidátka na klášter

Kdy se ti dva viděli poprvé, není vůbec jisté. Prý to bylo určitě v Praze a možná už kolem roku 1888 v době arcivévodovy vojenské služby. Rozhodně se však blíže seznámili v září 1894 na plese v paláci českého místodržitelství. Žofie byla vysoká, štíhlá a ne zrovna nejmladší. Bylo jí už šestadvacet let. K milostným schůzkám nedocházelo často. Čilá korespondence však Francimu, jak mu Žofie říkala, zdárně pomáhala překonávat zdravotní obtíže a stala se pro něj tou nejlepší motivací. Občas prý dámu přivezl kočár se staženými záclonkami z nádraží v Bystřici u Benešova přímo na Konopiště. Jindy se setkali v některých přímořských lázních, kde se arcivévoda léčil.

Romance ovšem měla jednu zásadní vadu. Žofie nepocházela z dynasticky odpovídajícího rodu. Chotkové se sice pyšnili rodokmenem s bohatou tradicí, nicméně pro svatbu s habsburským arcivévodou a potažmo následníkem trůnu to rozhodně nestačilo. Navíc byla rodina početná a hlavně nemajetná, takže sedmi hraběcím dcerám nezbývalo než se výhodně vdát, nebo odejít do kláštera. Takovou perspektivu měla i Žofie. Čtyři roky se páru dařilo milostný románek úspěšně tajit. A pak to prasklo. Traduje se historka, která se prý odehrála někdy v roce 1898 nebo 1899.

Začalo to nevinně

Žofie byla už nějakou dobu dvorní dámou arcivévodkyně Isabely, když Franci opět přijal pozvání do Prešpurku, aby tu strávil víkend ve společnosti mladých dam a zahrál si s nimi tehdy módní tenis.

Byl to jeden z mála sportů, které směly provozovat i ženy, a arcivévodské dcery ho milovaly. Následník trůnu, jenž měl daný sport od lékařů povolený, si oblíbil zejména smíšenou čtyřhru, které se často účastnila i Žofie. Jenže stačila chvilka nepozornosti a skandál byl na světě. Arcivévoda si totiž odložil v koupelně své hodinky s dvojitým pláštěm a zapomněl na ně!

Když je uctivý sluha přinesl své paní, ta zvědavě odklopila víčko. Hledala fotografii… A? Žádná Marie Kristina. Chotková. Rozzuřená a pobouřená Isabela Žofii propustila, a ještě to jela do Vídně k císaři patřičně rozmáznout. Ten zůstal klidný. Pro jistotu si ale synovce pozval na kobereček a nechtěl uvěřit tomu, co od něj uslyšel. František Ferdinand měl v plánu se s Žofií oženit.

Potupná renunciace

Podobný návrh však mocnář nemohl přijmout. Dal synovci na rozmyšlenou osm dní a ty následně prodloužil na rok. Okamžitě nastala obrovská masáž ze všech stran. Ovšem František Ferdinand d’Este se nemínil vzdát ani následnictví, ani Žofie. Dáma zase odmítla místo abatyše v klášteře. Po roce tedy poražený císař s těžkým srdcem kapituloval.

Cena byla vysoká. František se musel zříci nároků na všechna práva a tituly, které by Žofii jako manželce následníka trůnu náležely. Chotková se tedy nikdy nemohla stát císařovnou a děti z tohoto manželství neměly mít dědická práva, ani nemohly nosit jméno Habsburk. Potupné podmínky, takzvanou renunciaci, musel František Ferdinand odpřisáhnout a podepsat veřejně před celým habsburským dvorem v pravé poledne 28. června roku 1900 na velkém shromáždění v Hofburgu.

Při své výbušné povaze se musel nadlidsky přemáhat, aby zůstal klidný a zachoval dekorum. A protože byl značně neoblíbený a měl řadu nepřátel, téměř všichni Habsburkové mu to ponížení ze srdce přáli.

Idylka na Konopišti

Svatba na zámku v Zákupech o tři dny později se stala začátkem sice morganatického, ale mimořádně harmonického manželství. Šlechtična byla sice povýšena na kněžnu z Hohenbergu, nicméně její postavení u dvora se nezlepšilo. Neustálého pokořování a diskriminace si užila víc než dost. Chvíle společného štěstí tedy oba raději trávili stranou vídeňských intrik na Konopišti, které jim poskytovalo veškerý komfort.

Manželství bylo v krátkém sledu obdařeno třemi dětmi. Po nejstarší Žofii se narodili ještě dva synové Max a Ernst, čtvrté dítě – syn – přišlo na svět mrtvé. Údajně měla být Žofie těhotná ještě jednou – a to právě v době atentátu v Sarajevu. Arcivévodské děti prožívaly pohádkové dětství s milujícími rodiči. Ti s nimi trávili veškerý volný čas. Tatínek své děti nesmírně miloval, dokázal si s nimi hrát celé hodiny.

Nerozdělila je ani smrt

Když František Ferdinand d’Este s milovanou Žofií opouštěl 17. června 1914 své konopišťské sídlo, ani ve snu ho nenapadlo, že se do své rezidence již nikdy nevrátí. Vždyť teprve před několika dny otevřel poprvé brány svého zámku pro veřejnost, aby se pochlubil vším, co zde za posledních téměř dvacet let stihl vybudovat. Jeho další smělé plány ukončily sarajevské výstřely 28. června 1914. Na den přesně za 14 let od potupné renunciace.

Jejich děti tak rázem přišly o oba rodiče. Otec ovšem myslel na všechno. Prozřetelně založil každému milionové konto. Nechtěl, aby se musely spoléhat na apanáže, které milostivě uděloval císař.

TIP: V předvečer války: Co následovalo po smrti Františka Ferdinanda d'Este?

Za války žily děti na Konopišti a žádným nedostatkem netrpěly. Vychovávala je Marie Jindřiška Chotková, mladší sestra Žofie, majetek spravoval poručník dětí kníže Jaroslav Thun-Hohenstein. Mnohem horší to bylo po válce a vzniku Československé republiky. Tehdy byl veškerý majetek dynastie habsbursko-lotrinské na našem území zkonfiskován a zámek i s parkem připadl československému státu. Nikoho nezajímalo, že arcivévodské děti byly po matce Hohenbergové. Parlament je hodil do jednoho pytle s Habsburky. Traduje se, že si z Konopiště směly odvézt pouze troje šaty a jedny boty a nesměly si vzít žádné rodinné fotografie.