Reklama

Reklama

Hřbitovy opuštěných strojů: Taxíky, letadla i rezivějící tanky

24.8.2017 - Vilém Koubek
Doba se řítí nezadržitelně vpřed a co je dnes moderní, může být zítra zastaralé. Letadla už nejsou bezpečná, automobily mají velkou spotřebu – a tak musejí odejít na odpočinek
Taxi, které není potřeba
Taxi, které není potřeba

Na počátku druhé poloviny 20. století si v Číně mohli dovolit vlastní auto pouze ti nejbohatší, kdežto obyčejný člověk se musel spokojit s taxíkem. Rostoucí ekonomika velmoci však přinesla lidem víc peněz, osobní vůz se stal dostupným zbožím a taxislužba ztratila smysl. Nedaleko Čchung-čchingu se tak dnes nachází zářivě žlutá skládka vozidel, jež přišla o pasažéry. 

Rez na kolejích
Rez na kolejích

Koncem 19. století žil jihozápad Bolívie tak intenzivním těžařským průmyslem, že místní důlní společnosti povolaly britské inženýry, aby pro ně vybudovali železnici. Koleje se nakonec podařilo dokončit v roce 1892 a až do roku 1940 se po nich proháněly lokomotivy s nákladem. Pak ovšem v dolech došly zdroje a těžařské firmy zkrachovaly. S odstraňováním železničních souprav se však nikdo nenamáhal, tudíž dodnes rezivějí přímo na trati.

Vrakoviště bez historie
Vrakoviště bez historie

O původu dnes již odklizeného vrakoviště automobilů v lesích nedaleko belgického Châtillonu koluje řada historek: Podle těch nejzajímavějších vyrostlo v místě po skončení druhé světové války a nabídlo poslední útočiště vozidlům amerických vojáků, která jejich majitelé neměli jak přepravit domů. Je však také docela možné, že auta vyrobená v 50. a 60. letech zůstala v lese jako zbytek obyčejné skládky. 

Zrození skládky
Zrození skládky

V současnosti nejrozsáhlejší „skládka“ vysloužilých lodí vznikla v mauritánském zálivu Nouadhibou v 80. letech 20. století: Tehdy tam rybáři i velké společnosti zanechávali svá chátrající plavidla, zatímco místní správa přijímala jeden úplatek za druhým a horšící se situaci nijak neřešila. Dnes proto v místě reziví na tři sta lodí.  

Formule a traktory
Formule a traktory

Britské letiště Folkingham původně vzniklo za druhé světové války jako klamný cíl chránící vzdušný přístav Spitalgate. Po utichnutí válečné vřavy se na tamních ranvejích testovaly monoposty Formule 1, zatímco ve skladech byly uloženy termonukleární hlavice. Dnes areál patří společnosti Nelson M. Green & Sons, která ho využívá coby velké pohřebiště vyřazené zemědělské techniky, z níž vybírá součástky k opravě používaných strojů.

Utajený hrob
Utajený hrob

Skladiště asi čtyř stovek starých tanků objevil v roce 2014 tehdy osmnáctiletý fotograf Pavel Itkin. Místo, o němž si obyvatelé Charkova povídali, ale nikdy jej neviděli, ho vzrušovalo. Po měsících pátrání se mu nakonec podařilo „ocelový hrob“ najít a navzdory přísné ostraze tam pořídil sérii snímků. V bývalé opravně tanků dnes rezivějí především typy T-64, T-72 a T-80, které už se po pádu Sovětského svazu nedočkaly modernizace. 

Poslední přistání
Poslední přistání

Americká 309th Aerospace Maintenance and Regeneration Group neboli 309. vzdušná údržbová a regenerační skupina vznikla v roce 1946 a dostala za úkol zakonzervovat mnoho letadel z druhé světové války. Suché a teplé podnebí spolu s nízkými srážkami zajišťují arizonskému odkladišti ideální podmínky. Americké letectvo jej proto postupně začalo využívat k odstavení dalších vyřazených strojů, kterých je tak dnes na místě přes 4 400. 

Foto, ilustrace: 
Profimedia, Shutterstock

Související články

Co je to štěstí?
Co je to štěstí?

Vybrali byste si stejnou dovolenou, kdybyste věděli, že všechny fotky budou zničeny a vy dostanete pilulku zapomnění?

Boj s rakovinou
Boj s rakovinou

Lidské tělo považuje rychle se množící nádorové buňky za neškodné. Viry k nim však pomáhají nasměrovat pozornost imunitního systému.

Reklama