Jamajka: Ostrov mnoha tváří

Jamajka je zemí mnoha protikladů. Snoubí se zde britská tradice, včetně jazyka a velké obliby sportu, s nejvyšší mírou vražd na světě a násilnostmi vůči homosexuální menšině

30.09.2013 - Marek Telička



Alt text

Symbolismus jamajské vlajky říká: „V životě na nás čekají břemena a útrapy (černá), ale máme naději (zelená) a slunce stále svítí (žlutá)

Jamajka oslavila v roce 2012 už 50 let své nezávislosti. Ostrov ovšem stále zůstává součástí Společenství národů a hlavou státu tedy formálně je anglická královna Alžběta II. Při návštěvách země nebo v případech, kdy v zahraničí zastupuje jamajské zájmy, používá panovnice titul „Královna Jamajky“. Anglické dědictví se projevuje i v jiných oblastech jamajského života.

Dědictví zbraní a jazyka

Jamajská armáda je postavena na britském modelu. Organizace, výcvik, zbraně i tradice jsou úzce spjaty s ostatními zeměmi Společenství národů a uchazeči o důstojnické pozice dokonce prodělávají výcvik na kanadských nebo anglických základnách. Dorozumí se snadno, protože jazyk je dalším dědictvím koloniální minulosti. Angličtina je oficiálním jazykem země, i když mezi obyčejnými Jamajčany se mluví především slangem známým jako jamajský patois. Ten je odvozen z angličtiny a má v sobě i prvky afrických jazyků. V anglosaském světě proslavily jamajský patois písně Boba Marleyho. I s touto drobnou odlišností je Jamajka v rámci amerického regionu třetí nejlidnatější anglofonní zemí – hned po USA a Kanadě.

Kriminalita homofobní země

Těžko říct, jak dalece je od britského modelu odvozen další, jednoznačně negativní rys jamajské společnosti – vysoká kriminalita. Zejména ve městech Kingston, Montego Bay a Spanish Town každoročně zaznamenají mnoho přestupků zákona a násilných činů. Dřívější premiér P. J. Patterson popsal situaci jako „národní výzvu nebývalých rozměrů“. V roce 2005 došlo na Jamajce k 1 674 vraždám. S poměrem 58 případů na 100 000 obyvatel šlo o nejvyšší míru vražd na světě. V listopadu 2008 bylo v jamajském parlamentu odhlasováno ponechání trestu smrti. Roku 2009 došlo na ostrově k 1 682 vraždám a v loňském roce bylo zaznamenáno 1 428 případům.

Dalším neradostným aspektem jamajské zločinnosti je brutalita namířená proti komunitě gayů a lesbiček. Homosexualita je na Jamajce nezákonná a mnozí Jamajčani chovají vůči této menšině agresivní pocity, které jsou prý motivované i texty některých reggae písní. Společnosti na ochranu lidských práv označují ostrov jako „nejhomofobnější místo světa“.

Jamajčani v zahraničí

Stejně jako například mnoho Irů, i velká část Jamajčanů v minulých desetiletích emigrovala do zahraničí, především do USA, Kanady a Velké Británie. Odhady říkají, že mimo území karibského ostrova žije 2,5 milionu Jamajčanů nebo jejich potomků. Plných 60 % Jamajčanů, kteří dosáhli na univerzitní vzdělání, opustilo svůj rodný stát. Někteří pravděpodobně utíkali nejen před vysokou zločinností, ale rovněž před každoročními hurikány, které v období mezi červnem a listopadem hrozí zasáhnout většinu ostrovů v Karibiku.

Hlavním důvodem emigrace však v každém případě bylo hledání lepších ekonomických podmínek. Jamajka je dnes smíšenou ekonomikou se státními i soukromými podniky. Ekonomické postavení země je výrazně závislé na službách, z nichž pochází 60 % HDP. Za největší příjmy zahraniční měny je odpovědný důlní průmysl a turistický ruch, který každoročně přiláká 1,3 milionu návštěvníků.

Rychlé nohy Jamajčanů

Sport je nedílnou součástí jamajského života a na zemi s necelými třemi miliony obyvatel jsou Jamajčané na mezinárodní sportovní scéně zapsáni nečekaně velkými písmeny. Nejpopulárnějším národním sportem je bezesporu kriket, ale mezinárodního věhlasu dosáhli především zdejší atleti. Asi málokdo dnes neví, kdo je Usain Bolt a vedle tohoto světového rekordmana na tratích 100 a 200 metrů, lze jmenovat mnoho dalších výrazných jmen světové atletiky – například Merlene Otteyovou, Shelly-Ann Fraserovou, Veronicu Campbell-Brownovou nebo Asafu Powella. Na nedávném mistrovství světa v atletice získali jamajští sportovci čtyři zlaté, čtyři stříbrné a jednu bronzovou medaili a v hodnocení národů skončili na 4. místě za USA, Ruskem a Keňou.

Rychlost jamajských sprinterů se rozhodli využít také George B. Fitch a William Maloney – Američani odpovědní za vznik jamajského bobového týmu. Družstvo z tropické země se poprvé objevilo na zimní olympiádě v Calgary v roce 1988, kde sice jamajští sportovci kvůli nehodě závod nedokončili, ale zaznamenali obrovské zlepšení. Na olympiádě roku 1992 se umístili na posledních místech, ale v norském Lillehammeru v roce 1994 skončili na 14. místě – před týmy USA, Ruska, Austrálie a Francie.

Faktum

 

Společnosti na ochranu lidských práv označují ostrov jako „nejhomofobnější místo světa“

Stručné dějiny

Před příchodem Evropanů žil na Jamajce kmen Aravaků – primitivních zemědělců. Když zde roku 1494 přistály lodě Kryštofa Kolumba a ostrov začal být využíván jako zastávka pro doplnění zásob na cestě ze Španělska do Střední Ameriky, začali domorodci hromadně umírat na importované choroby a byli prakticky vyhlazeni. Roku 1517 sem Španělé začali vozit africké otroky.

V roce 1654 se Angličané rozhodli získat španělské kolonie v Karibiku. U ostrova Hispaniola neuspěli, ale po pětiletých bojích získali Jamajku a v roce 1670 se Španělé ostrova formálně zřekli. Noví vládci zakládali cukrové plantáže, které prosperovaly díky práci otroků. Angličané museli čelit jejich častým vzpourám a rovněž útokům někdejších otroků, které před svým odchodem osvobodili Španělé. Ty kolonizátoři nebyli schopni porazit a nakonec s nimi roku 1740 podepsali mírovou smlouvu a zaručili jim právo na část jamajského území. Otroctví bylo na Jamajce zrušeno v roce 1834. Ke konci 19. století se pěstování cukrové třtiny přestalo vyplácet zejména kvůli rostoucí světové konkurenci.

Na konci 19. století začali na Jamajku jezdit první turisté z USA a zemi se i díky tomu ekonomicky dařilo. Krize 30. let minulého století dopadla na ostrov drtivou silou a během demonstrací bylo zabito několik lidí. V roce 1944 dostali Jamajčané právo volit a novou ústavu a v srpnu 1962 země dosáhla plné nezávislosti. V té době se ostrovu dařilo také ekonomicky – především díky těžbě bauxitu. Ve volbách roku 1972 ovšem v zemi zvítězil socialismus a mnoho Jamajčanů uteklo do zahraničí. V roce 1980 socialistický vůdce Michael Manley ve volbách prohrál a prosperita Jamajky byla částečně obnovena. Dnes je to stále chudá země, ovšem s velkým turistickým potenciálem.

Lidé

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: cca 2 909 000 milionu (odhad 2013)
Očekávaná doba dožití: 73,45 let
Prům. počet dětí: 2,17 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 14,6 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 30,1 % děti do 15 let, jen 7,6 % obyv. starších než 65 let; polovina obyvatel mladších než 24,2 let
Městské obyvatelstvo: 52 %
Etnické složení: Afričané 91,2 %, smíšené 6,2 %, ostatní nebo neznámé 2,6 %
Náboženství: protestanti 62,5 %, římskokatolická církev 2,6 %, další nebo nespecifikované 14,2 %, žádné 20,9 %
Jazyky: angličtina, anglické patois, tedy od angličtiny odvozený slang
Nezaměstnanost: 12,9 %
Gramotnost: 87,9 %

Politika

Typ vlády: parlamentní demokracie, součást Společenství národů
Samostatnost: 6. října 1962 (dříve součást Velké Británie)
Hlava státu: formálně anglická královna Alžběta II. (od 6. února 1952), která je reprezentována generálním guvernérem Patrickem L. Allenem (od 26. února 2009)
Šéf vlády: premiérka Portia Simpson-Millerová (od ledna 2012)
Volby: monarchie je dědičná; generální guvernér je jmenován panovníkem na doporučení premiéra; premiérem se stává vedoucí osobnost strany, která získala nejvíce hlasů v parlamentních volbách; členové vlády jsou jmenováni generálním guvernérem na doporučení premiéra

Ekonomika

HDP na hlavu: 9 300 USD (odhad 2012)
Měna: jamajský dolar (JMD), 100 JMD = 20, 272 Kč (září 2013)

Geografie

Rozloha: 10 991 km², o málo větší než Kosovo, Libanon nebo Kypr, menší než Portoriko nebo Černá Hora
Délka pobřeží: 1 022
Charakter území: většinou hornaté s úzkými pobřežními nížinami
Podnebí: tropicky horké a vlhké, ve vnitrozemí mírné
Minimální noční/maximální denní teploty (°C) v Kingstonu: celoročně velice stálé 21–24/30–33
Průměrné měsíční srážky (mm) v Kingstonu: prosinec, leden–duben 46–91, květen–červen 140–150, červenec 74; srpen–listopad 132–188
Nejnižší a nejvyšší bod: Karibské moře 0 m / Blue Mountain Peak 2 256 m

  • Zdroj fotografií

    Shutterstock


Další články v sekci