Z pohledu jazyka si Jana Husa spojujeme nejspíš s reformou českého pravopisu, v jejímž rámci byla zavedena nabodeníčka. Není to všem tak docela pravda. Zjednodušení pravopisu ze spřežkového na diakritický skutečně proběhlo. Proto dnes na rozdíl třeba od polštiny neseskupujeme písmena, abychom vyjádřili určité hlásky: Místo dřívějšího „aa“ píšeme „á“, někdejší „cz“ zapisujeme jako „č“.
Zmíněná pravopisná změna byla navržena v latinském spise Orthographia Bohemica, termín „nabodeníčko“ v něm však nenajdeme. Přišel s ním až František Palacký, který anonymní rukopis objevil a jeho autorství přisoudil Husovi. K dílu pak připojil doslov, jenž se omylem rovněž považoval za mistrův text.
TIP: Historicky první věta v češtině: Kdo ji zapsal a co je jejím obsahem?
Nejenže tedy Hus s výrazem „nabodeníčko“ vůbec nepracoval (diakritika jsou v něm označována výhradně termíny latinskými, a to jako punctus rotundus (tečka, diakritické znaménko ve funkci dnešního háčku) a gracilis virgula (tenká čárka, diakritické znaménko ve funkci dnešní čárky)., ale dokonce ani nevíme, zda Orthographii opravdu sepsal on.
Zákoutí jazyka objevuje Markéta Gregorová twitter.com/jazykovedma.
