Reklama


Anarchie pod mořskou hladinou: Nespoutaní delfíni kapverdští

28.04.2017 - Jiří George Karbus

Už více než deset let cestuji po celém světě a nořím se do modré říše motivován obdivem ke kytovcům. Nasávám detaily jejich ladnosti a dokonalosti a stále se nemohu nabažit. Delfíni kapverdští patří z mnoha důvodů k mým oblíbencům

Reklama

Jsme uprostřed Atlantského oceánu u Azor. Voda je kobaltově modrá a slunce se opírá o skleněnou hladinu velmi klidného moře. Padesát metrů vedle lodě se objevují delfíni. Nejdříve je jich jen pár, o minutu později se kolem rojí zhruba stovka elegantních těl. Hřbetní ploutve prořezávají lesklou hladinu a mohutné výskoky s velkým plácnutím bokem o vodu jakoby signalizovaly radost z dosažení cíle. Je totiž 3. června a delfíni kapverdští (Stenella frontalis) právě dorazili do svého letního působiště, kde zůstanou až do konce září.

Zvědaví a povídaví

Už je to přes šest let, co jsem se poprvé setkal s delfíny v jejich vodním světě. Od té chvíle mě tato úžasná zvířata nepřestávají udivovat a ze snu o plavání s delfíny se stala životní náplň, až posedlost.

TIP: Okouzlení mořskými hlubinami - rozhovor s českým fotografem Jiřím Karbusem

Na své pouti za poznáním světa kytovců jsem se setkal se sedmi druhy delfínů a nemohl jsem si nevšimnout, že každý z nich má nejen jiný vzhled, ale i chování. Některé druhy jsou více, jiné méně přátelské. Zatímco jedni jsou plaší a na hladině aktivnější, u jiných vždy převáží zvědavost nad obavami a připlavou si vás k hladině okouknout.

Delfíni kapverdští jsou přímo předurčeni k tomu, aby se stali miláčky lidí. Jsou to roztomilí a nadaní plavci, kteří vás svými vysokými akrobatickými skoky snadno okouzlí. Mají rádi lodě a často celé minuty tancují před jejich přídí. Pod vodou vás pak zaujmou zvědavostí, rychlostí a hlasitou komunikací, která jen dokazuje jejich silnou sociální potřebu. I když se mi při potápění vzdálili na několik set metrů, stále jsem mohl pod hladinou slyšet, jak si mezi sebou vyměňují informace hlasitým pískáním, cvakáním, vrzáním a všemi těmi zvuky, které delfíni umí vydávat.

Anarchie pod mořskou hladinou

Zástupci jednoho z nejmenších delfíních druhů se pro mne stali posly dobrých zpráv. Pokaždé, když se u lodi objeví jejich malá těla, mám jistotu, že na moři můžeme čekat úspěšný den. Kromě přívlastku „kapverdští“ jsou tito delfíni často nazýváni „skvrnití“ – označení, které prostě popisuje jejich skvrnitá těla, výrazná zejména u dospělých jedinců. Čím je zvíře starší, tím více má tělo pokryté skvrnami. Naproti tomu mladí jedinci nemají skvrny žádné.

Od ostatních druhů se ovšem delfíni rodu Stennela neliší pouze skvrnami. Stáda delfínů skákavých (Tursiops truncatus) jsou organizovaná, zato u druhů rodu Stenella vládne anarchie. Řeklo by se, že tu panuje volnost hodná opatství thelémského, jak ji se zalíbením líčil Rabelais: „Čiň, co chceš!“ Sen každého odpůrce autorit. V noci se tato zvířata shlukují na širém moři a obkličují hejna ryb nebo olihní, které je snazší chytat v poloviční letargii. K ránu se znovu utvoří malé skupiny. Zřejmě trochu náhodně, i když se tu uplatňuje i síla rodinných svazků.

Určité samice tráví řadu dní s hostitelskou skupinou, načež se zase vracejí k původnímu klanu – snad jde o získávání různorodějšího genetického dědictví pro rod! Samci se potulují a neprojevují žádné teritoriální chování. V jejich řadách je těžké rozeznat jakoukoli hierarchii. Dokonce když se věnují milostným hrám s nějakou kráskou, jako by počítali s tím, že na řadě jsou další.

Nejblíž k ideálu

Možná, že tato zvířata představují jediné uskutečnění pacifické utopie na světě. Podle všeho je u nich zákonem rovnost pohlaví: ani harémy, ani skupiny ovládané dominantní samicí, ani výlučné partnerství. Zároveň jako by tady platilo heslo „rozkoš bez překážek”. I mladší a ještě mladší jedinci se v každou roční i denní dobu podílejí na sexuálních radovánkách.

Staré samce nikdo ze skupin nevyhání, účastní se života kolektivu. Jejich úkolem je především chránit mláďata a vyučovat je. O toto pedagogické břemeno se dělí se zkušenými samicemi. Samozřejmě, že ani u tohoto druhu nepanuje vždy naprostá idyla. I samci se mezi sebou někdy pokoušou, zaženou, či zavrhnou a samice dají nejednomu z nich košem. I tak se ale zdá, že právě tento druh se blíží delfínímu ideálu – tomu, který neexistuje, ale lidé si jej vymýšlí. Tvor silný a elegantní, který si za životní program zvolil hédonismus a maximálně potlačil násilnické sklony.


Rodný list delfína kapverdského

Vědecké pojmenování: Stenella frontalis
Výskyt: Žije v Atlantském oceáně, nejseverněji se vyskytuje v Mexickém zálivu, u mysu Cod, Azorských ostrovů a Kanárských ostrovů. Nejjižněji je možné pozorovat jej u brazilského Rio Grande do Sul, ostrova Svatá Helena a Gabonu, výskyt je zdokumentován i ve vodách Rovníkové Guineje, Pobřeží slonoviny a Senegalu.
Období rozmnožování: Pohlavní dospělosti se samičky dožívají mezi 8 až 15 lety, u samců bývá uváděn věk 6 až 8 let. K páření dochází v průběhu celého roku, přičemž interval mezi jednotlivými zabřeznutími samice je zřejmě 2–3 roky. V posledních letech dochází k velké úmrtnosti způsobené zamotáním delfínů do rybářských sítí. Proto se období mezi zabřeznutím zkracuje a zvířata dříve pohlavně dospívají.
Mláďata: Při narození měří maximálně 80–90 cm a váží 12 kilogramů.
Starost o mláďata: Samice je březí po dobu jedenácti a půl měsíce a mláďata jsou kojena zhruba po dobu jednoho roku.
Dospělec: Velikost se velmi liší s ohledem na konkrétní místo výskytu. Mezi jednotlivými zástupci druhu jsou značné rozdíly. Největší jedinci mohou dorůstat velikosti kolem 230 centimetrů, nejmenší cca 160 centimetrů. Maximální hmotnost je kolem 140 kilogramů.
Potrava: Nejrůznější druhy ryb, korýšů, hlavonožců a chobotnic. Pro potravu jsou schopni potopit se do hloubky 40–60 metrů na dobu více než pěti minut, ale většina jejich ponorů je do hloubek kolem deseti metrů.

  • Zdroj textu: Příroda 3/2011
  • Zdroj fotografií: Jiří George Karbus

Reklama

Další články

Reklama

Reklama

Aktuální články

Optofobie

Většina z nás každý den ráno po probuzení celkem bez problémů otevře oči. Pokud však trpíte optofobií, pak ve vás právě zvednutí víček a pohlédnutí na okolí vyvolává nefalšovaný děs. Porucha obvykle propuká poté, co člověk spatří něco velmi traumatizujícího – například přítele při aktu nevěry či smrt matky. Před svým strachem se optofobici uzavírají do temných místností bez výzdoby a dalších rozptylujících prvků. Musejí-li však čelit pohledu, který nedokážou snést, nastává u nich panika a úzkostné stavy. 

Zajímavosti

Za barvu jezírka Cracker Lake jsou odpovědné ledovce. Při odtávání je z nich do jezera odplavován jemný kamenný prach. Odraz světla od těchto mikroskopických částeček vytváří dojem tyrkysově modré barvy.

Příroda

Irští rebelové ochotně využili možnosti, jak zpochybnit vládu Jindřicha VII., a udělali si z Lamberta Simnela svého „jediného legitimního krále“. Eduard Plantagenet (vpravo), 17. hrabě z Warwicku, se dostal coby člen poražených Yorků do towerského vězení v pouhých deseti letech. Zemřel v něm o 14 let později.

Historie

Snímek pořízený letos v roce 2017 sondou Cassini zachycuje zkracující se stíny, jež planeta vrhá na své prstence. Tehdy, v době Saturnova letního slunovratu, dopadají pouze na zcela vnitřní prstence

Vesmír
Zajímavosti

Vylepšený robotický požárník WALK-MAN s hasicím přístrojem

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907