Neutronové hvězdy s nepravidelným povrchem by mohly generovat gravitační vlny

Nepatrné změny rotace neutronových hvězd by mohly vést ke vzniku hor a pohoří. To by se podle nové studie mohlo projevovat generováním specifických gravitačních vln.

20.09.2023 - Stanislav Mihulka



Typickou neutronovou hvězdu tvoří hmota odpovídající zhruba dvěma sluncím, která je stlačená extrémní silou do tělesa o velikosti pouhých 12 kilometrů. Vzhledem k působení mimořádných fyzikálních sil by bylo možné předpokládat, že neutronové hvězdy budou mít prakticky ideálně hladký povrch. Dnes už ale víme, že tomu tak není a i na neutronových hvězdách se mohou vyskytovat „hory“, byť v porovnání s těmi pozemskými jde jen o titěrné útvary.

Jak takové „hory“ na neutronových hvězdách vznikají? Rychle rotující neutronové hvězdy mohou být díky pulsarům „geologicky aktivní“. Při náhlých změnách rotace na nich totiž dochází k posunům v povrchové kůře a v jejich důsledku pak mohou vznikat nejen „hvězdotřesení“, ale i zmíněné hory a pohoří. Vlastně to není až tak překvapivé, podobným způsobem – díky posunům v zemské kůře – vznikají i podobné útvary na Zemi.

Pohoří na pulzarech

O horách a pohořích na neutronových hvězdách toho ale stále víme jen velmi málo. Se zajímavým příspěvkem nyní přicházejí Jorge Morales z Indianské univerzity a Charles Horowitz z Michiganské státní univerzity. Vědci ve své studii, která zatím neprošla recenzním řízením, tvrdí, že hory na neutronových hvězdách mohou svou přítomností vytvářet specifické gravitační vlny.

I když jde o hory malých rozměrů, vzhledem k extrémní povaze neutronových hvězd mohou podle badatelů během rotace generovat gravitační vlny. Soudobé gravitační observatoře sice nejsou schopné tento typ gravitačních vln detekovat. Budoucí gravitační observatoře by ale měly být daleko citlivější a zvládnout by to podle vědců mohly.

TIP: Jak těžké mohou být neutronové hvězdy? Jako Himálaje v půllitru od piva

Morales s Horowitzem se domnívají, že struktura neutronových hvězd je do jisté míry podobná měsícům Sluneční soustavy, které mají tenkou povrchovou vrstvu pevného ledu nad hlubokým kapalným oceánem. Z toho vyvozují, že by hory na neutronových hvězdách mohly být podobné lineárním povrchovým útvarům, jaké pozorujeme na Europě nebo Enceladu.


Další články v sekci