Reklama

Reklama

Norsko: Fjordy a naftový blahobyt

26.4.2013 - Marek Telička
Norsko je jednou z nejbohatších zemí světa a díky prozíravému hospodaření s ropnými výnosy si tuto pozici i nadále zachová. Toho jsou si bezesporu vědomy i desetitisíce přistěhovalců, kteří na sever Evropy míří
Norské fjordy
V sevření skal
Vysoké stěny fjordů svírající vodní hladinu tvoří typický obraz norské krajiny
Bergen v noci
Přístav Stavanger
Bryggen v Bergenu
Jezero Bondhus
Přístav Killingen

Norsko

Vlajka Norska se „skandinávským“ křížem vychází z Dannebrogu (vlajky Dánska). S tímto severským státem jej pojí i velká část historie

Od 2. světové války Norsko zaznamenalo velmi strmý ekonomický růst a v současnosti je jednou z nejbohatších zemí na světě. Růst ekonomiky je spojen s objevením velkých ropných rezerv blízko norského pobřeží. S ekonomickým blahobytem souvisí i propracovaný systém sociálních výhod, který má ve skandinávských zemích svou tradici. Norsko se vysoko umisťuje také na žebříčku rozvoje lidských zdrojů, který sestavuje OSN. Za roky 2001–2006 bylo vždy na prvním místě. V roce 2007 bylo rovněž hodnoceno jako nejmírovější země světa na indexu GPI (Global Peace Index, Index globálního míru), který stanovuje prestižní britský časopis The Economist.

Fjordy plné ropy

Pro představu o tom, jaký význam mají ropné zdroje pro norskou ekonomiku stačí uvést několik zcela zásadních čísel. V roce 2006 příjem z prodeje ropy a zemního plynu dosáhl 58 % z celkového exportu a jen Rusko a Saúdská Arábie severskou zemi v objemu vyvážené ropy předstihly. Norská vláda si je ovšem vědoma nevyzpytatelnosti ropného trhu a rovněž chtěla zamezit „přehřátí ekonomiky“ příliš velkými výnosy. Proto byl v roce 1995 zřízen státní penzijní fond, do nějž je odváděna podstatná část peněz.

Žádná starost o důchody

Kvůli velikosti státního penzijního fondu jsou v něm obsažené prostředky investovány na rozvinutých finančních trzích mimo Norsko. V lednu 2006 se jednalo o celkem 200 miliard dolarů a během první poloviny roku 2007 se tato finanční rezerva stala největším penzijním fondem v Evropě, když dosáhla objemu 300 miliard dolarů, což dělá asi 62 000 dolarů na jednoho obyvatele. Asi málokoho pak překvapí, že Norsko je státem, jenž má největší kapitálové rezervy na hlavu na světě. Prognózy předvídají, že norský penzijní fond se stane největší kapitálovou rezervou na světě, když je momentálně druhým největším státem vlastněným fondem po suverénním fondu města Abú Dhabi (hlavní město Spojených arabských emirátů). Konzervativní odhady říkají, že v roce 2017 by hodnota fondu mohla dosáhnout výše 800–900 miliard dolarů. Při průměrné ceně 100 dolarů za barel by přitom měl přebytek státního účtu v roce 2008 dosáhnout 140 miliard dolarů, takže je asi celkem jasné i to, odkud se peníze v takovém objemu berou.

Životní náklady jsou v Norsku o 30 % vyšší než v USA a o 25 % vyšší než ve Velké Británii. Osobní majetek průměrného Nora má ovšem hodnotu zhruba 200 000 dolarů (asi 3,2 mil. Kč), což z Norů dělá nejbohatší národ na světě.

Příliv do země blahobytu

Do bohaté země míří velký proud přistěhovalců a s přílivem nových národností se zde začínají výrazněji objevovat i věřící různých ne-křesťanských církví – například muslimové a buddhisté. Většina obyvatel je ale příslušníky Norské státní evangelicko-luteránské církve, k níž jsou při narození automaticky registrováni. Mnozí v církvi zůstávají i později, aby zde byli oddáni či pohřbeni, přičemž tyto církevní obřady mají v norské kultuře vysokou důležitost. Zhruba 40 % Norů během roku navštěvuje mše, menší množství se bohoslužeb zúčastňuje pravidelně. Podle současných výzkumů se ovšem jen 17 % Norů považuje za naprosté ateisty.

V roce 2007 se počet obyvatel Norska šplhal ke 4,7 milionům, ale za víc než polovinu populačního přírůstku byla zodpovědná přistěhovalecká vlna, která v roce 2006 do země přinesla 45 800 imigrantů – o 30 % víc než v roce předchozím. Na začátku roku 2007 bylo v Norsku celkem 415 000 osob s přistěhovaleckou minulostí (tedy děti přistěhovalců nebo samotných imigrantů), což činí téměř 9 % celé populace. Z toho kolem 300 000 lidí přišlo z jiných než západních zemí – nejvíce z Pákistánu, Iráku, Somálska, Ruska, Polska a Vietnamu. V posledních letech je velmi patrný nárůst přistěhovalců ze zemí bývalého východního bloku a pokud bude mít trend dál stejný vývoj, stanou se brzy nejvýraznější národnostní menšinou Poláci.

Král, politici a lidská práva

Norsko je konstituční monarchie s parlamentní vládou. Funkce krále Haralda V. jsou především ceremoniální, ale má velký význam jako symbol národní jednoty. To se velmi silně projevilo na začátku 2. světové války, kdy král prohlásil, že pokud vláda přijme podmínky hitlerovského Německa, vzdá se funkce. Po napadení země v dubnu 1940 byl pak norský odpor proti německé přesile sice marný, ale nikoli nevýznamný. Král navíc stojí v čele zmíněné Norské církve a je Vrchním velitelem norských ozbrojených sil. Zákonodárnou moc má ovšem v rukou parlament (Storting), který je volen na čtyři roky a má 169 křesel. Výkonná moc přísluší norské vládě v čele s premiérem.

Všechny složky norské politické scény si mohou gratulovat k tomu, že stát je v současnosti na druhém místě žebříčku rozvoje lidských zdrojů, který každoročně sestavuje OSN. Vzhledem k tomu, že se mezi roky 2001–2006 stát umístil na prvním místě, jde o drobný ústup z pozic způsobený vzestupem Islandu. V tomto žebříčku má největší vliv na umístění životní úroveň a průměrná míra vzdělání.

Ruku v ruce s vysokým vzděláním a obecným blahobytem jde i vysoká míra dodržování lidských práv. Homosexualita byla oficiálně dekriminalizována už v roce 1972 a možnost partnerských svazků osob stejného pohlaví byla uzákoněna v roce 1993. Podle norských statistik bylo v roce 2004 registrováno 192 takovýchto oficiálních svazků a od roku 2002 je těmto lidem umožněno adoptovat partnerovy děti z předchozích vztahů. Malou skvrnou na čistém norském štítě je domácí násilí proti norským ženám, na něž nedávno upozornila organizace Amnesty International a nedostatek oficiální podpory obětem násilí.

Foto, ilustrace: 
Wikipedie

Reklama