Reklama


Nově objevená mezihvězdná planetka se nepodobá žádnému známému tělesu

21.11.2017 - undefined

Astronomové objevili podivný, temně červený a asi 400 metrů dlouhý, převážně železný objekt. Nepodobá se ničemu, co ve vesmíru známe

Vizualizace zachycuje první známou mezihvězdnou planetku `Oumuamua. Získaná měření naznačují, že `Oumuamua je nejspíš husté, pravděpodobně kamenné nebo dokonce kovové 400 metrů dlouhé těleso, jeho povrch má temně červenou barvu a není pokryt ledem.
Vizualizace zachycuje první známou mezihvězdnou planetku `Oumuamua. Získaná měření naznačují, že `Oumuamua je nejspíš husté, pravděpodobně kamenné nebo dokonce kovové 400 metrů dlouhé těleso, jeho povrch má temně červenou barvu a není pokryt ledem.

Astronomové poprvé v historii zkoumali planetku, která přilétla do Sluneční soustavy z mezihvězdného prostoru. Pozorování provedená pomocí dalekohledu ESO/VLT v Chile a na dalších observatořích po celém světě ukázala, že tento unikátní objekt cestoval mezihvězdným prostorem po miliony let, než se náhodou přiblížil do nitra Sluneční soustavy. Zdá se, že se jedná o tmavě červený a silně protažený nejspíše kovový objekt, který se nepodobá žádnému tělesu známému ze Sluneční soustavy.

Extrasolární návštěvník

Přehlídkový dalekohled Pan-STARRS 1 objevil 19. října 2017 slabý objekt pohybující se oblohou. Na první pohled vypadal jako typická planetka, dokud se z většího množství pozic nepodařilo spočítat jeho dráhu. Ta mimo vší pochybnost ukázala, že tento objekt, na rozdíl od dosud známých planetek a komet, nepochází ze Sluneční soustavy, ale že přilétl z mezihvězdného prostoru.

Těleso bylo původně klasifikováno jako kometa, pozorování provedená řadou zařízení včetně přístrojů ESO však neodhalila žádné známky kometární aktivity, i když objekt prošel přísluním (nejbližším bodem dráhy ke Slunci) již před objevem v září 2017. Těleso bylo následně reklasifikováno na mezihvězdnou planetku (což je zcela nová, dosud nepoužívaná kategorie těles). Dostal označení 1I/2017 U1 a jméno `Oumuamua.

Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT se proto ihned pustili do práce a začali měřit pozice, jasnost i barvu tělesa s větší přesností, než umožnily menší přístroje. Rychlost reakce byla důležitá především proto, že mezihvězdná planetka `Oumuamua znatelně slábla díky vzdalování od Slunce i od Země. A pro vědce si připravila další překvapení.

Blikající kovový doutník

S pomocí záběrů pořízených přes čtveřici různých fotometrických filtrů přístrojem FORS na dalekohledu VLT a v kombinaci se snímky z jiných velkých dalekohledů se podařilo zjistit, že `Oumuamua během otáčení s periodou 7,3 hodiny mění jasnost v poměru 1:10.

Vedoucí vědeckého týmu Karen Meech vysvětluje význam těchto pozorování: „Takto neobvykle velká variace jasnosti znamená, že těleso musí být značně protáhlé: objekt je asi desetkrát delší než široký a musí tedy mít velice komplikovaný tvar. Rovněž jsme objevili, že má tmavě červenou barvu, která se trochu podobá vzdáleným objektům Sluneční soustavy. Podařilo se také potvrdit, že je naprosto neaktivní – v jeho okolí jsme nenašli sebemenší stopy prachu.“

Provedená měření naznačují, že `Oumuamua je nejspíš husté, pravděpodobně kamenné nebo dokonce kovové těleso, bez vodního nebo jiného ledu v blízkosti povrchu. Povrch je v současnosti velmi tmavý a zčervenalý v důsledku dlouhodobého vystavení účinkům kosmického záření v mezihvězdném prostoru. Vědci odhadují, že těleso je asi 400 metrů dlouhé.

Předběžné výpočty dráhy naznačují, že objekt přilétl přibližně ve směru od hvězdy Vega, která leží v severním souhvězdí Lyra. I přes ohromující cestovní rychlost asi 90 tisíc kilometrů za hodinu by však planetce cesta mezihvězdným prostorem – od místa, kde je dnes Vega, až do Sluneční soustavy – trvala asi 300 tisíc let. Před tak dlouhou dobou se však hvězda Vega nenacházela ani poblíž pozice, odkud planetka přilétla. `Oumuamua tak pravděpodobně cestovala Galaxií po stovky milionů let, aniž by byla spojena s jakýmkoliv hvězdným systémem, než se čistě náhodou dostala do nitra Sluneční soustavy.

Astronomové odhadují, že podobné mezihvězdné těleso prochází vnitřní částí Sluneční soustavy asi jednou za rok. Jedná se však o velmi slabé objekty, které se jen obtížně vyhledávají, proto dosud unikaly naší pozornosti. Teprve současné přehlídkové systémy, jako je například Pan-STARRS, jsou dostatečně výkonné, aby měly reálnou šanci taková tělesa objevit.

  • Zdroj textu: Evropská jižní observatoř
  • Zdroj fotografií: ESO

Reklama



Reklama

Aktuální články

Ve strážních věžích na vrcholcích hor sídlily dobře vyzbrojené posádky, které chránily horské průsmyky před nomádskými agresory.

Zajímavosti

Třetihorní tučňák Kumimanu biceae měřil asi 1,77 metru a vážil kolem 100 kilogramů.

Věda

Edge 1030 vyniká obřím displejem

Gadgety

O tom, že si karnevalové období hojnosti dokázali Benátčané nad míru užít, svědčí opakované zákazy reje masek

Historie

Měnící se vzdálenost Měsíce od Země

Vesmír

Formace Stuk kdesi nad východní frontou, zima 1943/1944

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907