Panama: Malá země velkého významu

Panama byla díky svojí geografické poloze odedávna předmětem zájmu mezinárodních mocností. V současnosti jde o ekonomicky nejsilnější zemi Střední Ameriky, v níž ovšem není vše tak růžové, jak to podle ekonomických výsledků vypadá

23.05.2013 - Marek Telička



Alt text

Střídání barev v polích panamské vlajky údajně symbolizuje pravidelné střídání vládnoucích stran, modrá a červená zároveň zastupují Atlantský a Tichý oceán

Osmdesátá léta minulého spojetí jsou v Panamě neoddělitelně spojena se jménem Manuela Noriegy. Někdejší šéf panamských zpravodajských služeb byl zpočátku informátorem CIA a pro USA byl užitečný. Když ale začal spolupracovat s medellínským drogovým kartelem a chopil se v Panamě absolutní moci, usoudili Američané, že Noriegu musí odstavit. 

Odstranění diktátora jako záminka?

V roce 1989 byl Manuel Noriega svržen americkými vojenskými jednotkami. Operace byla mezinárodnímu společenství zdůvodněna jako nezbytný krok, jenž zajistil zemi demokracii a USA umožnil zajištění svých práv v Panamském kanálu. Ačkoli útok byl v médiích popisován jako „chirurgický zákrok“, během dvou týdnů při něm bylo usmrceno odhadem až 4 000 civilistů.

Tato akce, která byla pro USA největší vojenskou operací po Vietnamské válce, neměla ovšem za úkol jen odstranění nepohodlného diktátora, ale rovněž měla zabezpečit americkou dominanci v regionu na konci studené války. Zároveň šlo o zkoušku strategií a nové techniky, která byla nedlouho poté použita v Perském zálivu.

Chudoba prohloubená válkou

Bombardování spojené se zásahem vzalo 20 000 obyvatel města Panama střechu nad hlavou. Ekonomická škoda, kterou invaze způsobila, byla odhadnuta na 1,5–2 miliardy dolarů. Státní struktury upadly do chaosu a podle místní obchodní komory bezprostředně přišlo o práci 10 000 lidí. Jak ukázaly výzkumy, v nejhůře postižených místech se následně výrazně zvýšila kriminalita včetně prodeje drog.

Intervence tak prohloubila některé panamské problémy a napomohla už dříve výraznému rozdělení společnosti. Ačkoli jde o zemi s nejvyššími příjmy na hlavu v rámci Střední Ameriky, zároveň jsou zde příjmy velmi nerovnoměrně rozděleny a 40 % obyvatelstva žije v chudobě.

Zachrání kanál prales?

Chudá země má překvapivě bohatou přírodu a je zde po Amazonii druhý největší deštný prales západní polokoule, kde žije obrovské množství nejrůznějších druhů živočichů a rostlin. Důvodem vysoké biodiverzity je geografický charakter státu, jenž je mostem mezi Severní a Jižní Amerikou. Les pokrývá 58 % procent celkové rozlohy země.

Obdobně jako v Amazonii, i tady dochází ke kácení pralesa, které je motivováno rostoucím počtem obyvatelstva a ekonomickými potřebami. Pokud něco prales zachrání, bude to paradoxně právě rozšiřovaný Panamský průplav – jednoznačně nejdůležitější ekonomický projekt země. Pro zdárné fungování zdymadel průplavu jsou totiž nezbytné miliony litrů vody denně. Ta by bez pralesa prostě nebyla k dispozici a tak panamská vláda v bezprostřední blízkosti kanálu stanovila rozsáhlé oblasti chráněného pralesa.

Výzvy Panamské šíje

Za posledních 20 let se v Panamě pokojnou cestou vystřídaly tři názorově rozdílné politické strany, což je pozitivním signálem do budoucna. Země má rozvinutou ekonomiku a na poměry Střední Ameriky vysokou vzdělanost. Rozšíření Panamského průplavu, který od roku 2000 patří Panamě, by zemi mohlo přinést další příležitosti a vyšší ekonomickou prosperitu. Je ovšem potřeba řešit problémy přetrvávající v oblasti lidských práv a pokusit se o zmenšení mezery, která je rozevřena mezi nejbohatšími a nejchudšími obyvateli.

Faktum

 

Vojenský zásah USA měl svrhnout diktátora Manuela Noriegu. Druhotným důvodem byla zkouška vojenské techniky před válkou v Perském zálivu

 

Víte, že?

Panamský průplav

 Panamský průplav (španělsky Canal del Panamá, anglicky Panama Canal) je námořní průplav ve Střední Americe. Vede skrz Panamskou šíji a spojuje Atlantský oceán a Tichý oceán (konkrétněji Karibské moře a Záliv Panama). Vstup z karibské strany se nachází u města Colón, tichomořský u Ciudad de Panamá. Panamský průplav byl budován Francouzi v letech 1880 až 1889 a Američany v letech 1901 až 1914.

Průplav je dlouhý 81,6 km a široký 150 až 305 m. Průplav má 6 zdymadel, z toho dvě na tichomořské straně v Pedro Miguel a v Miraflores. Voda je do zdymadel napouštěna z Gatunského jezera, přes které kanál také vede. Gatúnské jezero leží na řece Chagres, výše proti proudu se nachází další přehradní jezero - Alajuela - ze kterého se odtok během roku reguluje tak, aby byl přítok do Gatúnského jezera co nejvíce konstantní. Velká část povodí řeky byla prohlášena za jeden z panamských národních parků, který nese jméno Chagres podle této řeky. Průplav překonávají dva pevné mosty - Puente de las Américas a Puente Centenario. Ty zajišťují kontinuitu panamerické dálnice a spojují Severní a Jižní Ameriku. V současnosti probíhají práce na rozšíření průplavu, které mj. umožní proplouvání kanálem i lodím s vyšší tonáží. Rozšíření průplavu bylo odsouhlaseno referendem z 22. října 2006. Dokončení všech prací je, nebo spíše bylo, plánováno na rok 2015.

Stručné dějiny

Panamská šíje byla osídlena už přinejmenším před 11 000 lety a v době příchodu Evropanů tady žilo kolem dvou milionů lidí. Velká většina z nich však byla zabita v bojích s kolonizátory nebo zemřeli na infekční nemoci, které sem na začátku 16. století Španělé zavlekli.

Panama byla pro Evropu objevena v roce 1501 a po dalších více než 300 let byla oblast součástí Španělské říše. V listopadu 1821 ovšem vyhlásila nezávislost na Španělsku a společně s Venezuelou, Kolumbií, Ekvádorem se stala součástí Nové Kolumbie. Pod vedením různých vládců se země v následujících letech od Nové Kolumbie třikrát odtrhla a po krátkých odlukách se vždy vrátila zpět. V 80. letech 19. století proběhl první pokus o vykopání Panamského průplavu. Projekt však selhal na nemocech a projekčních problémech.

Na počátku 20. století se Panama opět pokoušela osamostatnit. USA nejdříve podporovaly Kolumbii, ale pak došlo ke změně jejich přístupu a podpoře Panamy, která se osamostatnila v listopadu 1903. O pár týdnů později dala Panama Američanům suverenitu nad úzkým pruhem půdy, kde byl později vybudován průplav mezi Tichým a Atlantským oceánem.

Mezi roky 1903 a 1968 byla Panama republikou, poté se k moci dostal převratem generál Omar Torrijos. Zkorumpovaný vůdce měl podporu širokých mas a jeho záhadná smrt při letecké nehodě v roce 1981 byla národní tragédií. Na místo Torrijose nastoupil roku 1983 neméně výrazný generál Manuel Noriega. Tento brutální diktátor byl sesazen až vojenským zásahem USA v roce 1989. Poté, co byl do roku 2007 vězněn v trestnici amerického Miami, byl převeden do vazby ve Francii. Tam si odpykává trest za finanční podvod a zároveň byl v nepřítomnosti odsouzen i v Panamě. Od Noriegových dob je panamská politika mnohem blíže demokracii než kdykoli předtím.

Lidé

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: cca 3 560 000 (odhad pro červenec 2013)
Očekávaná doba dožití: 77,25 let
Prům. počet dětí: 2,53 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 12,67 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 29,3 % děti do 15 let, 63,9 % obyv. ve věku 15 až 64 let, jen 6,8 % obyv. starších než 65 let
Etnické složení: mesticové (míšenci amerických indiánů a bělochů) 70 %, potomci amerických indiánů a jiných etnik 14 %, běloši 10 %, američtí indiáni 6 %
Úřední jazyk: španělština, kromě toho 14 % obyvatel mluví anglicky; mnoho Panamců hovoří oběma jazyky
Náboženství: římsko-katolická církev 85 %, protestanti 15 %
Nezaměstnanost: 5,6 % (odhad 2008)
Gramotnost: 91,2 %

Politika

Typ vlády: konstituční demokracie
Nezávislost: 3. listopadu 1903 oddělení od Kolumbie, 28. listopadu 1821 oddělení od Španělska
Hlava státu: prezident Ricardo Martinelli Berrocal (od 1. července 2009) je zároveň šéfem vlády; viceprezident Juan Carlos Varela (od stejného data)
Volby: prezident a viceprezident jsou společně voleni lidovým hlasováním na pětileté období, znovu se mohou do čela státu dostat až 10 let po skončení tohoto období; další volby plánovány na rok 2014; kabinet je jmenován prezidentem

Ekonomika

Panamská dolarizovaná ekonomika je závislá na rozvinutých službách, které jsou z 80 % odpovědné za tvorbu domácího produktu. S velkými nadějemi se očekává rozšíření Panamského kanálu, které by mělo umožnit dopravu i objemnějším lodím a zdvojnásobit současnou kapacitu.
HDP na hlavu: cca 15 300 USD (odhad 2012)
Měna: balboa (PAB); 1 PAB = cca 1 dolar; 1 PAB = cca 17 Kč
Vývoz: banány, krevety, cukr, káva, oblečení
Dovoz: výrobní prostředky, potraviny, spotřební zboží, chemikálie

Geografie

Rozloha: 75 420 km2, o málo menší než ČR
Délka hranic: 555 km, z toho 330 km s Kostarikou a 225 km s Kolumbií
Délka pobřeží: 2 490 km
Podnebí: tropické přímořské; horko a vlhko (průměr 80 %), prodloužené období dešťů (květen až leden), krátké období sucha (leden až květen); teploty během roku se příliš nemění, mnohem víc jsou závislé na nadmořské výšce
Teploty: průměrná roční teplota na obou pobřežích je 29 °C, se skutečně malými výkyvy (+- cca 4 °C) je po celý rok zhruba stejně teplo v Panama City i ve městě Cristóbal
Srážky: roční průměrné: Panama City – 1 780 mm, Colón – 3 280 mm, nejméně prší od ledna do března
Nejnižší a nejvyšší bod: Tichý oceán 0 m / vulkán Baru 3 475 m


Další články v sekci