Reklama


Pod řetězem Annapuren: Manang a Rudá Annapurna

22.10.2013 - Marian Matta

V druhém díle himálajské trilogie se podíváme do jednoho z nejkrásnějších velehorských údolí a městečka Manang, které je posledním odpočinkovým místem před výstupem k horskému jezeru Tilicho Lake

Manang je malá vesnička přímo pod Annapurnou III a Ganggapurnou. Významná je tím, že dosud totožné cesty mnoha horolezců a trekerů se tady dělí. Před tím, než se sami budeme muset rozhodnout, se ale potřebujeme na tuto křižovatku dostat. Z Pisang Lower směrem do Manangu je to příjemných patnáct kilometrů, během nichž se po levé straně tyčí mohutné stěny Annapuren a po pravé straně se ukazují nádherné výhledy na Pisang Peak, Chulu West a Chulu Central. Jde o jedno z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších himálajských údolí.

Nahoře a dole

Dva kilometry za Pisangem je skalní vyvýšenina Deuralidanda, z níž je nádherný výhled na východní a západní stranu údolí. Po prašné stezce se za neustálého cvakání uzávěrky fotoaparátu dostáváme k vesničce Humde a o kus dál před námi se otevírá nádherná kulisa – Annapurna III se svým masivem a stezka do Braggy.

Zastavuji se u jezirka Mugje, abych pořídil další záběry, a v tu chvíli si všímám, jak na Annapurně III zuří sněhová vichřice. I když nás dělí „jen“ 4 000 výškových metrů, tady v 3 600 metrech je příjemných 22 °C; zatímco nahoře na vrcholu bude ve stejném okamžiku zhruba o 35 stupňů míň. Sněhová mračna se kroutí nad Annapurnou a pokračují dál, aby pokryla Ganggapurnu. Obdivujeme z dálky toto velehorské divadlo a říkáme si spolu s Petrem, jak je nám tady dole dobře. A to, i když se slunce střídavě schovává za mraky a začíná foukat silný protivítr – zřejmě důsledek zuřivé vichřice nad námi.

Písečná bouře velehor

Po třech hodinách se dostáváme před himálajskou vesničku Bragga. Kroutím hlavou nad místní elektrifikací a hledám volný průzor mezi kůly a rozvěšenými dráty. Nakonec se snažím zachytit tu překrásnou idylu Braggy z vyvýšeniny vedle Gompy. Vítr je tak silný, že přes maximální zatížení stativu mi ho ještě oběma rukama musí pevně přidržovat nosič Chyantu.

Nepálci neustále něco přenášejí z místa na místo. Děti pobíhají po městském prostranství, které k mému údivu zahrnuje také jakousi bažinu, do které při sestupu náš nic netušící nosič zapadl až po kotníky. Domácím ale past očividně nevadí, vždyť vědí, kudy ji mají obejít po suché zemi.

Za silného protivětru pokračujeme směrem k Manangu, míjíme magické skalní útvary nad našimi hlavami a otevírá se před námi asi kilometr dlouhá rovinatá pláň. Zvířený prach a vítr z toho dělají zcela ojedinělou kulisu. Spíš než velehory mi to ale připomíná pouštní drama. Kontroluji vak, abych co nejvíc chránil foťák před prachem. V těchto podmínkách jsem ale stejně nucen čistit každý večer na pokoji čip fotoaparátu.

Rozsvěcení vrcholků

Po několika hodinách cesty se objevuje tradiční vstupní brána do Manangu. Procházíme přes hlavní třídu, což je asi dva metry široký vydlážděný chodník, a zastavujeme se u Hotelu Tilicho. Překvapuje mne jeho obsazenost a vytíženost. Slyším angličtinu, němčinu, francouzštinu, dialekty Nepálců a zřejmě i Japonce nebo snad Korejce. V hotelu jsou ubytované dvě expediční výpravy na Khatungkang a Purbung Himal.

Lidé v Manangu chodívají dost brzo spát, ale zato vstávají při východu slunce. Noc je v podstatě klidná, sem tam slyším jenom Evropany a jejich smích. Při světle čelovky čistím fotoaparát a připravuji věci na noční výstup pod Bejhotang Goth. Před čtvrtou ranní budu muset pomalu vstávat, do kopců jdu tentokrát úplně sám. Vyhlédl jsem si místo ve 4 000 metrech na severním svahu nad Manangem – ideální bod pro ranní focení Annapurny III v rudém hávu. Opar v údolí sice záběr trochu kazí, ale při tak velkém výškovém rozdílu je tato „nečistota“ vzduchu pochopitelná. Mám pod sebou celý Manang, je ticho a bezvětří. Čekám na rozbřesk a světlo, které vyšlehne nejdřív na nejvyšší Annapurně II, pak se zablýskne Ganggapurna a následuje Annapurna III. Přesně naopak jak je to při západu.

Poslední odpočinek

Opět prožívám fotografickou euforii a pak se po pěti minutách jako vždy vše nahoře proměňuje v panenskou bílou. Sestupuji dolů a připojuji se ke snídani, po níž se jdeme podívat na Ganggapurna Lake – obrovské jezero doplňované ze stékajícího ledovce Ganggapurny.

Přes nový most vede cesta směrem ke skalním útvarům u jezera. Tam si můžete vybrat, zda vystupovat cca 1–2 hodiny směrem pod ledovec Annapurny III a Ganggapurny a dostat se do míst, odkud je úžasný pohled na Manang a jezero z výšky 3 880 metrů, nebo si vybrat důkladnou prohlídku Ganggapurna Lake. Kdo se cítí v kondici, měl by volit „výběh pod ledovec“. V opačném případě je možné střádat síly na následující pochod.

Manang ve vás určitě zanechá dojem. Pro nás to byla poslední vesnička pod úrovní 4 000 metrů, kde jsme se opravdu zmobilizovali a doplnili energii pro nastávající dny. Tady v Manangu, jak už jsem psal, padne vždy rozhodnutí, kudy dál. Jedna stezka vede přes frekventovaný Thorung La Pass, druhá náročnější přes jezero Tilicho. Nyní tedy mělo přijít to, na co jsem se těšil několik let. Přejít Tilicho Lake – nejvýše položené jezero ledovcového původu na světě.

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Marian Matta

Reklama



Reklama

Aktuální články

Ve strážních věžích na vrcholcích hor sídlily dobře vyzbrojené posádky, které chránily horské průsmyky před nomádskými agresory.

Zajímavosti

Třetihorní tučňák Kumimanu biceae měřil asi 1,77 metru a vážil kolem 100 kilogramů.

Věda

Edge 1030 vyniká obřím displejem

Gadgety

O tom, že si karnevalové období hojnosti dokázali Benátčané nad míru užít, svědčí opakované zákazy reje masek

Historie

Měnící se vzdálenost Měsíce od Země

Vesmír

Formace Stuk kdesi nad východní frontou, zima 1943/1944

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907