Reklama


Problémy krále zvířat: Někdejší africký vládce bojuje o holé přežití

08.12.2016 - Radek Klimeš

Lev byl už od pradávna lidmi jak uctívaný, tak i pronásledovaný. Široká veřejnost ale zřejmě netuší, jak je na tom král afrických savan zle. Stále častěji se dostává do kolize s rostoucí lidskou populací a navíc se stal cílem expandující kratochvíle honosně nazývané „sportovní lov“

Žrací stroj - Lví samec (P. l. bleyenberghi) dokáže, podle různě se lišících údajů, na posezení spořádat přes 40 kg masa a po několika hodinách je schopen v hodování pokračovat
Žrací stroj - Lví samec (P. l. bleyenberghi) dokáže, podle různě se lišících údajů, na posezení spořádat přes 40 kg masa a po několika hodinách je schopen v hodování pokračovat

Každý kdo byl v Africe na safari, ví, že jedním z nejvyhledávanějších a nejčastěji fotografovaných zvířat je lev. Přitahuje nejvíc pozornosti a spousta lidí by asi byla zklamaná, kdyby ho na své cestě po africké přírodě neviděla. Ve většině nejnavštěvovanějších parků černého kontinentu je „král zvířat“ k vidění zcela běžně, ale tento stav se bohužel začíná měnit i tam.

Znalost zasvěcených, „objev“ veřejnosti

Lvů ubývá prudkým tempem. Není to ovšem záležitost posledních pár let, jak se v některých médiích momentálně píše. Jde o důsledek lidského vlivu za posledních několik desetiletí. Fakt, že si toho široká veřejnost dříve nevšímala, nemění nic na skutečnosti, že lvů v Africe už delší dobu nežije několik stovek tisíc, jak se mylně předpokládalo, ale pouhých asi 20 000 kusů.

To nemůže překvapit nikoho, kdo se zajímá o africkou faunu, protože podobný trend panuje u většiny afrických zvířat již delší dobu a ti nejzasvěcenější předpokládali současný stav už dávno. Vždyť zhruba před dvaceti lety mi pan Vágner říkával, že než dospěju, v Africe nebudou mimo parky žádná zvířata. Bohužel se moc nespletl.

Chudý život mimo parky

Nejsmutnější je, že veřejnost pravdivou stránku „kauzy Afrika“ nezná. V televizi je přece k vidění spousta dokumentů, kde se ukazuje, jak zvířata spokojeně žijí, jak si hrají, jak loví … V pořadech ale nezazní, že příběh je většinou smyšlený a slepený ze záběrů mnoha různých jedinců. A především – až na výjimky je vše točeno v chráněných parcích. Člověk proto nemá šanci poznat, jak vypadá příroda mimo parky a rezervace. A tam je situace tragická: lvi jsou stříleni a tráveni lidmi proto, že ohrožují dobytek a také proto, že lidská populace postupně vytlačuje zvířata z původních teritorií.

TIP: Serengeti, největší přírodní divadlo aneb Mecca afrických parků

Dříve byli lvi rozšířeni skoro po celé Africe. Oblasti, které dříve obývali, jsou nyní rozdrobeny na malá území, ve kterých přežívají. Populace lvů i ostatních zvířat mimo parky je v porovnání s minulostí, až na pár čestných výjimek, mizivá.

Lidožrouti z donucení?

Lvi od nepaměti občas zabíjí člověka a z některých jednotlivců se stali vyloženě lidožrouti. Ve většině historických případů šlo však o zvířata s různým handicapem, což se o dále popisovaných šelmách říct nedá.

Střety mezi lvy a lidmi jsou stále častější a v některých oblastech jsou noční můrou pro obě zúčastněné strany. V mnoha částech Afriky už není místo ani pro jednoho z těchto savců a tak se problémy vyhrocují. Nedostatek přirozené kořisti, nemoci, pytláctví, populační exploze domorodého obyvatelstva, rozšiřování zemědělství a s tím spojená ztráta původního prostředí ze lvů logicky dělá hladová zvířata. Některé smečky se tak začaly specializovat na lov lidí.

Pro tyto lvy je člověk většinou jedinou a zároveň nejsnáze dostupnou potravou. Sledováním chování a zvyků lidí se naučili, kdy a jak je nejvhodnější zaútočit. To se ovšem týká pouze několika málo území a několika smeček v celé Africe a rozhodně to není pro lvy běžné ani typické.

Je jen dobré si uvědomit, že i zvířata umí přemýšlet. V určitých oblastech přesahují počty lidských obětí číslovku 50 za rok. Když ale obrátíte úhel pohledu, zjistíte, že člověk zabil za pár posledních desetiletí několik set tisíc lvů. Někteří z vědců i ochránců přírody si myslí, že tohle chování je „odvetou“ za to, jak lidé lvy pronásledují. Situace, kdy člověk zvířata stíhá a zabíjí a ta se vědomě brání, je známá u slonů. Nebylo by tak velkým překvapením, pokud by lvi podvědomě jednali ze stejných pohnutek.

Geniální stratégové

Lvi loví to, co je smečka lovit naučí a to jim pak „chutná“ po celý život. Je to jako s lidmi, asi vám stejně jako mně nejvíc chutná jídlo od maminky. Pokud tedy mají možnost výběru, dávají většinou po celý život přednost určitému druhu kořisti. Každé z afrických zvířat je vrcholem evoluce, a proto je lov dramatem se vším všudy. Na jedné straně stojí miliony let vývoje kořisti, na straně druhé miliony let vývoje predátora. Zvířata proti sobě stojí v nerovném boji, který (asi pro mnohé překvapivě) častěji končí úspěchem pronásledovaného. Úspěšnost lva při lovu totiž kolísá mezi 20–40 %. Ve většině případů tedy oběť útok přežije a lev odchází s prázdnou.

Lvi nejsou vrcholovými predátory náhodou a je úžasné vidět, jak vysoce se rozvinula spolupráce smečky při lovu zejména větší nebo nebezpečné kořisti. Používají rozdílnou loveckou taktiku, která se liší podle spousty detailů – druhu kořisti, počtu lovících lvů, ale hlavně naučeného chování, které mladší získávají od starších a zkušenějších členů smečky. Proto je zcela běžné, že lvi z různých částí Afriky loví odlišné druhy zvířat, i když se v jejich teritoriích vyskytuje stejná kořist. Rozdíly v lovecké technice jdou tak daleko, že smečky, žijící od sebe jen několik desítek kilometrů a specializující se například na buvoly, podnikají své útoky zcela jiným způsobem. Z toho je opět vidět, jak umí lvi využít zkušenosti získané učením a v případě potřeby je dále rozvíjet a přizpůsobovat.

Sportovní lov, nebo pouhé vraždění?

Lev v přírodě prakticky nemá přirozeného nepřítele a může zabít téměř jakékoli zvíře. Přesto se nedokáže ubránit lidským vlastnostem, jako je hloupost, chamtivost a touha zabíjet ve spojení s moderními zbraněmi. Před těmi jej neuchrání ani sedmicentimetrové špičáky a osmnáct ostrých, jako háků zahnutých drápů.

V posledních letech stále víc přichází do módy zabíjení vzácných zvířat pro zábavu. Lidé, kteří této „zábavě“ propadli, to ovšem honosně nazývají trofejním nebo sportovním lovem. Kratochvíle, která má se sportem pramálo společného, se zúčastňují většinou velmi bohatí lidé. Účelem je trumfnout ostatní obdobně postižené chudáky velikostí „ulovené“ kořisti. K odstřelům si proto vybírají jen ty největší a nejsilnější jedince, jejichž prostřednictvím zřejmě dokáží lépe poléčit vlastní mindráky. Pro volně žijící populace zvířat jde často o katastrofu. Odstřely se mnohdy povolují i v rezervacích a kupříkladu zabití vůdce lví smečky znamená téměř jistou smrt pro všechna mláďata. Dalším příkladem je odstřel dospělých sloních samců, čímž „lovci“ způsobují nevratné změny ve sloní populaci v konkrétní oblasti, protože velkých sloních samců nad 35 let je v Africe velice málo. Zabíjení silných samců je obrovským problémem pro všechna divoká zvířata. Jejich genetický přínos je totiž naprosto zásadní a ztráty jsou nenahraditelné.

Afrika jako továrna na peníze

V Africe existuje stále více farem, které se zabývají chovem zvířat pouze pro účely následného odstřelu. Na jedné straně jsou zde ukazována mláďata lvů, v zákulisí si můžete zcela legálně lva odstřelit. Lidé, kteří zaplatí v některých případech statisíce korun za zabití zvířete, ale nejsou vůbec odvážní, jak by se mohlo na první pohled zdát. „Lov“ je většinou bezpečnější než zaříznutí slepice na venkovském dvorku. Klienta vždy doprovází ozbrojená eskorta dalších lidí, kteří mají za úkol dát zvířeti ránu z milosti, pokud by zákazník minul nebo dostal strach.

V mnoha případech se záležitost zvrhne v pouhé vraždění, ovšem to se z kůže ležící na zemi v domě „lovce“ nikdy nedozvíte. Z peněz, které klient zaplatí, jde pouze malý zlomek na ochranu zvířat. Drtivou většinu spolknou firmy, které jsou do tohoto obrovského a vzkvétajícího byznysu zapojeny.

Volání o pomoc

Lví řev se nese savanou už tisíce let a je pouze na nás, jestli nás při cestách po Africe budou nadále budit lvi, nebo zvuky strojů, lidí a dobytka. Musíme opravdu všechno zničit, abychom si uvědomili, že bez toho nemůžeme žít? Možná vám připadá, že možnosti středoevropana ovlivnit život na afrických savanách jsou mizivé, ale jen znalost pravdy může otevřít cestu činům a změnám. Pokud vás alespoň něco z výše popsaného přinutilo k zamyšlení, pak tyto řádky nejsou zbytečné.

Afrika je přes všechny problémy stále ještě rájem na zemi pro miliony zvířat, ale jejich počty se každým dnem snižují. Pokud půjde vývoj tímto směrem a tempem, je vysoce pravděpodobné, že vaše děti uvidí zvířata už jen v některých parcích. Ohromující lví řev nebo strašidelný hyení chechot zmizí spolu se svými původci.


Vládce bez koruny a bez království

Lev je často v knihách uváděn jako král a vládce zvířat, ale skutečnost je jiná. Zvířata naštěstí nemají potřebu kastovat jiné živočišné druhy a přidělovat jim pochybné vlastnosti, podle kterých by se měly chovat. Při bedlivém pozorování lvího života zjistíte, že s králem má společné snad jen to nicnedělání. Při průchodu savanou mu velké druhy savců nedávají přednost a naopak jim lev často ustupuje z cesty. Dospělý lví samec je poměrně líné zvíře a jeho jedinou starostí je zajistit, aby hranice „jeho“ království nepřekračovali jiní lví samci. Království ovšem ve skutečnosti nepatří samcům, i když ho několik let ovládají. Ve skutečnosti jsou pravými majitelkami království lvice, které je dědí z pokolení na pokolení už tisíce let.


Jak loví zvířecí král

Lvi většinou loví společně. Jedna část smečky se skrývá a druhá se kořisti ukáže a dokáže ji vehnat svým druhům přímo pod drápy. Samice přitom pro smečku uloví až 3/4 veškeré potravy. Lví samci se přiživují na kořisti lvic nebo i jiných predátorů, při zabíjení velké kořisti je ale jejich síla nenahraditelná. Lev se také ke kořisti umí neslyšně plížit anebo skrytě čeká na procházející oběť. Pak prudce zaútočí (podle některých zdrojů dokáže běžet rychlostí až 80 km/h) a kořist pronásleduje, jen zřídka na vzdálenost větší než 100 metrů. Po dostižení oběti ji sráží na zem tlapou nebo se velkým skokem dostane na hrdlo, kde se také nejčastěji zakusuje. Oběť zabíjí v převážném množství případů udušením a smrt je občas velice zdlouhavá. Ostatní lvi pak někdy zaživa žerou dlouho umírající zvíře. Kořist je ovšem již s největší pravděpodobností v šoku a pravděpodobně nic necítí. Toto je v ostrém kontrastu oproti psovitým šelmám, kde je většinou do 10 minut kořist i sežraná. Menším zvířatům lovící lev někdy zlomí vaz nebo páteř.

Početné lví smečky, které mají ve svém teritoriu dostatek například buvolů nebo slonů, se specializují na lov velké kořisti. Při lovu takto velké a nebezpečné kořisti může ovšem přijít o život i lev. Běžnou kořistí lva jsou antilopy, zebry, pakoně, gazely, ale i ptáci, plazi a malí savci. Dokáže zabít i žirafu, která se ale umí účinně bránit a dokáže lvovi roztříštit svým kopancem lebku. Lví samec dokáže spořádat na posezení až 45 kilo masa a pak několik dní tráví. Při žrádle má přednost dospělý samec před lvíčaty a lvicemi. U kořisti strpí jen malá lvíčata.

Když u úlovku překvapí několik lvic klan hyen, dokážou hyeny lvice odehnat, ne však v případě, že jsou přítomni dospělí samci. Lvi a hyeny se v podstatě vůbec nemají rádi a konkurenční boj o potravu je velmi krutý. Lvi v některých oblastech až polovinu své kořisti ukradnou hyenám a hlavně lví samci při první příležitosti hyeny zabíjí. Mezi lvy a hyenami panuje, pokud to převedeme do lidského hlediska, něco jako nenávist.

  • Zdroj textu: Příroda 6/2010
  • Zdroj fotografií: Radek Klimeš

Reklama



Reklama

Aktuální články

V meziválečném Československu akcie bank téměř nepřetržitě klesaly a finanční skandály a špatné investice byly takřka na denním pořádku

Historie

Současný 25m teleskop na Astronomické observatoři Sin-ťiang

Vesmír

Zástupy hinduistů čekají ve vlažné vodě, až na ně přijde řada pod posvátným pramenem.

Cestování
Revue

Krajta tmavá nekontrolovaně požírá zvířecí populace NP Everglades

Příroda

Nemocní chřipkou ohrožují okolí, i když nekašlají

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907