Reklama

Reklama

Senegal: Ostrov africké demokracie

27.3.2016 - Marek Telička
Senegal se už dlouho považuje za jeden z mála vzorů demokracie mezi africkými zeměmi. Od doby, kdy získal nezávislost, patří k nejstabilnějším státům černého kontinentu a navzdory občasným zaváháním se této cesty pevně drží
Eurafrasie
Eurafrasie

Okouzlující krajina nejzápadnější země Eurafrasie, tedy Starého světa, který tvoří Evropa, Afrika a Asie

Solná velmocKřehká demokracieZemě rybářůZnovuzrození Afriky Lidé Senegalu

Senegal

Senegal

Zelená na vlajce Senegalu představuje islám a naději, žlutá přírodní bohatství a pokrok a červená odhodlání. Hvězda je symbolem jednoty.

V Senegalu funguje víc než 80 politických stran – a také proto jej významná nevládní organizace Freedom House dlouhá léta označovala jako „svobodný“. Ovšem v roce 2009 ho centralizace moci za vlády prezidenta Abdoulayeho Wadea dočasně poslala mezi státy jen „částečně svobodné“.

Vzor pro Afriku

Prezident Wade mimo jiné prosadil změnu ústavy, což mu umožnilo zůstat v úřadu déle než po dvě volební období. Proti jeho jednání se však zvedla vlna nevole a v následujících volbách v roce 2012 jej porazil současný prezident Macky Sall. Ten pak podnikl četné kroky, které zemi vrátily mezi „svobodné“. Mimo jiné loni oznámil svůj úmysl vyhlásit v tomto roce referendum, jež by zkrátilo jeho služební období ze sedmi let na pět. Podle Salla by mělo jít také o příklad pro africké státy, jejichž vůdci se drží u moci příliš dlouho.

Senegalská vláda se nebojí ani nepopulárních opatření a aktuálně zvažuje, zda v převážně muslimské zemi nevyhlásí (po Kamerunu a Čadu) z bezpečnostních důvodů zákaz nosit burky. Muslimským ženským oděvem odhalujícím pouze oči se totiž při sebevražedných útocích často maskují teroristé z řad radikálů.

Odříznutý jih dál zůstává

Jako stabilní demokratická země se Senegal podílí na mnoha mezinárodních i regionálních mírových akcích. Senegalští vojáci se tak například účastnili mise OSN v Demokratické republice Kongo nebo v Sieře Leone a jsou rovněž nasazeni při vojenské intervenci v Jemenu.

Na domácí půdě pak musela senegalská armáda už od roku 1982 zasahovat v regionu Casamance proti povstalcům, kteří usilovali o odtržení této části země. Oblast totiž od zbytku státu v podstatě odděluje Gambie a tamní lidé se na rozdíl od ostatních, muslimských obyvatel hlásí převážně ke křesťanství a animismu. Navíc podle nich vláda rozvoj regionu zanedbává a protežuje severní části státu. Krvavé roky 1992–2001, které přinesly tisíce mrtvých, se však nakonec přelily do klidnějšího období.

Přehnané utrácení

Senegal je politicky stabilní a svobodný, ale nemá nijak pevné ekonomické základy. Jeho hospodářství staví na komoditách, jako jsou ryby, burské oříšky, cukrová třtina či bavlna, a na surovinách včetně nafty. Černého zlata však není tolik, aby přineslo do státní kasy zásadní sumy. Většinu obyvatel živí zemědělství. Africký stát do značné míry závisí na pomoci ze zahraničí – především z USA, Japonska, Francie, Číny a také z Mezinárodního měnového fondu. Prezident Sall zdědil ekonomiku, která je spoutaná drahými energiemi, složitým obchodním prostředím a kulturou přehnaného utrácení. Sám ovšem odhalil ambiciózní plán, jenž má v následujících letech nastartovat ekonomický růst.

Větší než socha Svobody

Socha Znovuzrození Afriky je opravdu monumentální dílo. Tyčí se na jednom z kopců nedaleko Dakaru a nad svým podstavcem ční do výšky 49 m, což z ní dělá největší skulpturu na černém kontinentu. Přesahuje i americkou sochu Svobody, která měří bez podstavce 46 m. Senegalci však tento výtvor nijak neobdivují.

Bronzové sousoší dokončené v roce 2010 za vlády kontroverzního prezidenta Wadea stálo 27 milionů dolarů. Představitelka tehdejší opozice Ndeye Fatou Toureová jej označila za „ekonomické monstrum a v kontextu současné krize finanční skandál“. Skulptura znázorňuje svalnatého muže, který drží v jedné ruce malé dítě a druhou rukou za sebou táhne mladou ženu. Jde o čisté dílo socialistického realismu, jež má s Afrikou jen pramálo společného. 

Prezident Wade také původně zamýšlel přivlastnit si 35 % ze vstupného vybraného u monumentu. Zdůvodňoval to tím, že se na tvorbě sochy podílel, a měl by tedy mít i podíl na zisku, který výtvor přinese.

Reklama