Reklama


Senegal: Ostrov africké demokracie

27.03.2016

Senegal se už dlouho považuje za jeden z mála vzorů demokracie mezi africkými zeměmi. Od doby, kdy získal nezávislost, patří k nejstabilnějším státům černého kontinentu a navzdory občasným zaváháním se této cesty pevně drží

Zelená na vlajce Senegalu představuje islám a naději, žlutá přírodní bohatství a pokrok a červená odhodlání. Hvězda je symbolem jednoty.

V Senegalu funguje víc než 80 politických stran – a také proto jej významná nevládní organizace Freedom House dlouhá léta označovala jako „svobodný“. Ovšem v roce 2009 ho centralizace moci za vlády prezidenta Abdoulayeho Wadea dočasně poslala mezi státy jen „částečně svobodné“.

Vzor pro Afriku

Prezident Wade mimo jiné prosadil změnu ústavy, což mu umožnilo zůstat v úřadu déle než po dvě volební období. Proti jeho jednání se však zvedla vlna nevole a v následujících volbách v roce 2012 jej porazil současný prezident Macky Sall. Ten pak podnikl četné kroky, které zemi vrátily mezi „svobodné“. Mimo jiné loni oznámil svůj úmysl vyhlásit v tomto roce referendum, jež by zkrátilo jeho služební období ze sedmi let na pět. Podle Salla by mělo jít také o příklad pro africké státy, jejichž vůdci se drží u moci příliš dlouho.

Senegalská vláda se nebojí ani nepopulárních opatření a aktuálně zvažuje, zda v převážně muslimské zemi nevyhlásí (po Kamerunu a Čadu) z bezpečnostních důvodů zákaz nosit burky. Muslimským ženským oděvem odhalujícím pouze oči se totiž při sebevražedných útocích často maskují teroristé z řad radikálů.

Odříznutý jih dál zůstává

Jako stabilní demokratická země se Senegal podílí na mnoha mezinárodních i regionálních mírových akcích. Senegalští vojáci se tak například účastnili mise OSN v Demokratické republice Kongo nebo v Sieře Leone a jsou rovněž nasazeni při vojenské intervenci v Jemenu.

Na domácí půdě pak musela senegalská armáda už od roku 1982 zasahovat v regionu Casamance proti povstalcům, kteří usilovali o odtržení této části země. Oblast totiž od zbytku státu v podstatě odděluje Gambie a tamní lidé se na rozdíl od ostatních, muslimských obyvatel hlásí převážně ke křesťanství a animismu. Navíc podle nich vláda rozvoj regionu zanedbává a protežuje severní části státu. Krvavé roky 1992–2001, které přinesly tisíce mrtvých, se však nakonec přelily do klidnějšího období.

Přehnané utrácení

Senegal je politicky stabilní a svobodný, ale nemá nijak pevné ekonomické základy. Jeho hospodářství staví na komoditách, jako jsou ryby, burské oříšky, cukrová třtina či bavlna, a na surovinách včetně nafty. Černého zlata však není tolik, aby přineslo do státní kasy zásadní sumy. Většinu obyvatel živí zemědělství. Africký stát do značné míry závisí na pomoci ze zahraničí – především z USA, Japonska, Francie, Číny a také z Mezinárodního měnového fondu. Prezident Sall zdědil ekonomiku, která je spoutaná drahými energiemi, složitým obchodním prostředím a kulturou přehnaného utrácení. Sám ovšem odhalil ambiciózní plán, jenž má v následujících letech nastartovat ekonomický růst.

Větší než socha Svobody

Socha Znovuzrození Afriky je opravdu monumentální dílo. Tyčí se na jednom z kopců nedaleko Dakaru a nad svým podstavcem ční do výšky 49 m, což z ní dělá největší skulpturu na černém kontinentu. Přesahuje i americkou sochu Svobody, která měří bez podstavce 46 m. Senegalci však tento výtvor nijak neobdivují.

Bronzové sousoší dokončené v roce 2010 za vlády kontroverzního prezidenta Wadea stálo 27 milionů dolarů. Představitelka tehdejší opozice Ndeye Fatou Toureová jej označila za „ekonomické monstrum a v kontextu současné krize finanční skandál“. Skulptura znázorňuje svalnatého muže, který drží v jedné ruce malé dítě a druhou rukou za sebou táhne mladou ženu. Jde o čisté dílo socialistického realismu, jež má s Afrikou jen pramálo společného. 

Prezident Wade také původně zamýšlel přivlastnit si 35 % ze vstupného vybraného u monumentu. Zdůvodňoval to tím, že se na tvorbě sochy podílel, a měl by tedy mít i podíl na zisku, který výtvor přinese.

STRUČNÉ DĚJINY

První lidé žijící na území dnešního Senegalu byli lovci. Zhruba kolem roku 3000 př. n. l. ovšem přešli k zemědělství. Klíčovou roli pak sehrálo zpracování železa, které západní Afričané ovládli okolo roku 500 př. n. l. O tisíc let později už v oblasti existovala vzdělaná civilizace s městy a kvetoucím obchodem.

Obchod na pobřeží otroků

Na počátku 2. tisíciletí se do regionu začal šířit islám a území se dostalo do sféry vlivu říše Tekrúr a především říše Mali, jež dosáhla vrcholu na přelomu 13. a 14. století. V 15. století však impérium ztratilo moc a Senegal se rozpadl na několik menších království. Ve stejné době už pobřeží západní Afriky objevovali Evropané, zejména Portugalci, kteří tam jako první zakládali obchodní stanice. Začátkem 16. století ovšem potřebovali levnou sílu pro kolonie v Brazílii, a odváželi tam tedy otroky ze západní Afriky. Otroctví nebylo na černém kontinentu ničím novým, ale Portugalci – a s nimi i Angličané, Nizozemci a Francouzi – si uzurpovali stále větší množství domorodců. V 18. století byl obchod s lidmi na vrcholu, nicméně v roce 1807 jej Britové zakázali.

Jepičí život federací

Britové se v 19. století stali dominantní silou v okolí řeky Gambie, zatímco Francouzi pronikli dál do vnitrozemí podél toku Senegalu. V letech 1884–1885 si evropské mocnosti na Berlínské konferenci Afriku rozdělily a Senegal připadl Francii. Na začátku 20. století šlo o prosperující kolonii, odkud se do světa vyvážely burské oříšky. Stále silněji však odtam zaznívalo volání po nezávislosti, jíž Senegal následně dosáhl v dubnu 1960 jako součást Federace Mali. Nicméně unie vydržela jen pár měsíců a už v srpnu téhož roku vyhlásily Senegal i Mali úplnou samostatnost. Společně s Gambií pak země tvořila mezi roky 1982 a 1989 Senegambijskou konfederaci.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: zhruba 13,98 milionu; očekávaná doba dožití: 61,32 roku; prům. počet dětí: 4,44 na ženu; věková struktura: 42,16 % dětí do 15 let, 2,92 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. mladších 18,5 roku; městské obyv.: 43,7 %; etnické složení: Wolofové 38,7 %, Pularové 26,5 %, Sererové 15 %, Mandinka 4,2 %, Jolaové 4 %, Soninko 2,3 %, ostatní (vč. Evropanů a Libanonců) 9,3 %; náboženství: muslimové 95,4 %, křesťané (většinou katolíci) 4,2 %, animisté 0,4 %; jazyky: oficiálním jazykem je francouzština, kromě ní jsou rozšířeny jazyky wolof, pular, jola a mandinka; obyv. pod hranicí chudoby: 46,7 %; gramotnost: 57,7 %.

Politika

Typ vlády: republika; samostatnost: od 4. 4. 1960 (předtím francouzská kolonie); hlava státu: prezident Macky Sall (od 2. 4. 2012); šéf vlády: premiér Mohammed Abdallah Boun Dionne (od 4. 7. 2014); volby: prezident se volí v přímých volbách na 7 let (může kandidovat podruhé); premiéra jmenuje prezident.

Ekonomika

HDP na hlavu: 2 400 USD (odhad z r. 2014; ČR – 30 000 USD); měna: západoafrický CFA frank (XOF), 1 USD = cca 605 XOF, 1 CZK = cca 24 XOF.

GEOGRAFIE

Rozloha: 196 722 km², tedy zhruba jako ČR, Rakousko a Švýcarsko dohromady; hranice: 2 684 km (s Gambií, Mauritánií, Mali, Guineou a Guineou-Bissau); délka pobřeží: 531 km; charakter území: většinou zvlněné nížiny, na JV menší vrchovina; podnebí: tropické, horké a vlhké, období dešťů (květen–listopad) se silnými JZ větry, v období sucha (prosinec–duben) převažuje horký a suchý vítr harmatán; min. noční / max. denní teploty (°C) v Dakaru: leden–březen 17/25, duben–červen 18–23/25–29, červenec–září 24–25/30, říjen–prosinec 20–24/27–30; nejnižší a nejvyšší bod: Atlantský oceán (0 m) / nepojmenovaný bod JV od Kedougou (581 m).

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií:

Reklama



Reklama

Aktuální články

Celkový pohled na město u soutoku řek Aragvi a Kura.

Cestování

I tato první dáma levné módy byla narozena ve znamení Lva, stejně jako módní návrhářka Coco Chanel

Historie

Sedmačtyřicetiletý Brit nosil v plicích hračku, kterou vdechl když mu bylo sedm.

Revue

Lidé by mohli osídlit Mars ve vertikálních lesních městech

Vesmír

Němci zanechali ve Finsku značné množství min, se kterými si museli finští ženisté poradit

Válka

Bolest hlavy může být zničující. Nově by pacientům mohl pomoci halucinogenní ketamin

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907