Reklama


Soudný den dinosaurů aneb Ničivá planetka z vesmíru zahubila život (2.)

07.05.2017 - Vladimír Socha

Jediný okamžik dokázal zhatit miliony let vývoje života na Zemi a ukončil éru obřích dinosaurů. Jediná planetka zcela změnila podmínky na planetě. Dílo zkázy začalo...

Dopad planetky - Kdyby se podobná srážka odehrála dnes, lidstvo by zcela jistě zaniklo
Dopad planetky - Kdyby se podobná srážka odehrála dnes, lidstvo by zcela jistě zaniklo

Už za dvě hodiny po nárazu spočinula celá planeta ve smrtící náruči prachového mračna. Fotosyntéza se přerušila, nastal kolaps koloběhu prvků a organických živin.

Nepřehlédněte předchozí díl článku!

Slunce mizí za mračny

Zhruba po pěti hodinách se konečně začalo prachové mračno rozplývat, ovšem v atmosféře se pohybovaly miliardy tun prachových částeček, které nadále zastiňovaly Slunce. Nejdramatičtější události pomalu doznívaly, ovšem devastační účinky dlouhodobého charakteru teprve nastupovaly. 

Bilance zkázy v živé přírodě byla strašlivá. Již první den po dopadu zřejmě zahynulo až 99 % větších živočichů a prakticky zmizela rostlinstva na velkých plochách kontinentů. Některé skupiny zanikly zcela, většinou však ztráty druhové rozmanitosti nepřesáhly přibližně 50 %. Sluneční světlo k Zemi nepronikalo zhruba šest měsíců, fotosyntéza téměř ustala možná až na rok. Silné poškození utrpěla také ozónová vrstva, zejména v důsledku vyvržení velkého množství chloru a bromu vysoko do atmosféry. 

Ještě větší problém ovšem představovaly skleníkové plyny, které se při dopadu rovněž uvolnily v ohromném množství. Oxid uhličitý, vodní páry a metan přispěly ke skleníkovému efektu, jenž na dlouhá desetiletí ohřál celý povrch planety o několik stupňů. Krátce po srážce se naopak prudce ochladilo v rámci efektu tzv. nukleární zimy. Teploty oceánů poklesly v průměru asi o 2 °C, místy dokonce až o 7 °C. Období snížených teplot trvalo zřejmě několik málo měsíců až let, ale stačilo vyhladit teplomilná společenstva organismů.

Gigantický kráter

Intenzivní narušení struktury oceánského dna vedlo k sesuvům a podmořským zemětřesením a následně i k megatsunami, jež zlikvidovaly pobřeží v délce desítek tisíc kilometrů. Obří vlny vyvolané dopadem dosahovaly výšky 100–300 m a rozrušily dno až do hloubky 500 m. Drtivou silou udeřily na pobřeží dnešního Texasu a okolních států asi 5–10 hodin po impaktu, tedy dříve, než oblast zasypaly tektity. V pórech zemské kůry se na mnoha místech nahromadilo obrovské množství plynů. 

V okolí dopadu vznikl ohromný kruhový val připomínající pohoří. Gigantická prohlubeň o průměru 200 km a hloubce 20 km se tyčila jako němý památník jedné z největších katastrof v historii pozemského života. Vrstva vyvrženého materiálu u jícnu měřila až 800 m – jako byste postavili dvě Eiffelovy věže na sebe… Čerstvý kráter by tak byl dobře viditelný i z vesmíru, přičemž ještě dnes dosahuje průměru 180 km a hloubky 900 m. Také z povrchu Měsíce mohla srážka skýtat úžasnou podívanou – pokud by se na ni snad nějaký pozorovatel mohl tehdy zaměřit. 

Zemská atmosféra, činnost organismů a koloběh vody však veškeré impaktní struktury postupně zarovnávají a ničí. Z ohromného kráteru se tudíž přibližně za milion let stal mořský záliv, opět zarostl bujnou vegetací a klesl na úroveň mořské hladiny. Dnes spočívá pod více než kilometrovou vrstvou mladších sedimentů.

Ochránce Jupiter

Za to, že se v posledních 66 milionech let podobně velká kolize neopakovala, vděčíme zejména svému tichému ochránci Jupiteru. Tento plynný obr totiž nevědomky působí jako strážce vnitřních kamenných planet Sluneční soustavy a svou gravitační silou zachytává či vychyluje většinu těles, která by se se Zemí mohla srazit. 

Paradoxně bychom však měli být vděční i samotné planetce. Kdyby se totiž s naší planetou nesrazila a nezpůsobila tak vyhynutí dinosaurů, pak by se celá evoluce savců včetně člověka výrazně opozdila. Na scénu bychom vstoupili až o mnoho milionů let později, a možná dokonce nikdy. Nevytvořili bychom civilizaci a kulturu v užším smyslu slova. Nesestavili bychom první kalendáře, nepochopili ani ta nejzákladnější tajemství okolního vesmíru. Na Zemi by nejspíš neexistovala žádná forma života schopná o těchto věcech přemýšlet. Neobjevili bychom obří kráter hluboko pod vodami Mexického zálivu. A nikdo by neměl tušení o nebezpečí, které nám z kosmu přibližně jednou za sto milionů let hrozí…


Superexploze

Nic, co člověk ve své historii zaznamenal, se ani vzdáleně neblíží efektům, jež vyvolal dopad planetky Chicxulub. I nejsilnější známá sopečná exploze v dějinách planety, která se odehrála v třetihorách, byla mnohem slabší. Tehdy supervulkán La Garita Caldera, nacházející se na území dnešního Colorada, vyvrhl na 5 000 km³ horniny a výbuch uvolnil energii 240 000 megatun TNT. Dopad planetky na konci křídy byl však ještě 400× silnější.


Vzestup a pád dinosaurů

Před 235 miliony let – Dinosauři vznikají v druhohorním období trias jako malí tvorové o velikosti králíka až psa.

Před 200 miliony let – Při velkém vymírání na konci triasu mizí většina plazích konkurentů tehdy ještě mladých dinosaurů, kteří poté ovládnou souše celé planety v následující juře a křídě.

Před 180 miliony let – Na počátku jurského období se ve stínu již vládnoucích dinosaurů objevují první primitivní savci.

Před 160 miliony let – Z opeřených dinosaurů se vyvíjejí první ptáci.

Před 150 miliony let – Objevují se největší suchozemští tvorové všech dob – gigantičtí sauropodi dosahující délky přes 40 m a hmotnosti více než 80 t.

Před 95 miliony let – Největší rozkvět dinosaurů. V této době žije menší býložravý druh také na území Čech.

Před 66 miliony let – Do současného Mexického zálivu dopadá 10km planetka, několik menších jich ve stejné době zřejmě rozrývá zemský povrch i jinde. Dinosauři vymírají.


Největší vymírání v dějinách

Před 450 miliony let 
První velké hromadné vymírání nastalo v dávném období starších prvohor (ordovik – silur). Příčinou bylo zřejmě rozsáhlé zalednění superkontinentu Gondwana. Vyhynuly četné skupiny bezobratlých živočichů, včetně známých trilobitů.

Před 370 miliony let 
Druhé velké hromadné vymírání, k němuž došlo na konci prvohorního devonu, způsobily změny v zastoupení oxidu uhličitého v atmosféře. Jistou roli možná sehrál i dopad velkého meteoritu.

Před 252 miliony let 
Největší vymírání v dějinách Země se odehrálo na přelomu prvohorní a druhohorní éry a za oběť mu padlo až 90 % tehdejších druhů. Příčinou se stala extrémně silná sopečná činnost na území Sibiře, změny v zastoupení některých prvků v oceánech a snad i další, dosud neznámé aspekty.

Před 201 miliony let 
Vymírání na rozhraní triasu a jury vedlo k vyhynutí velkých plazů, například therapsidů, a paradoxně pomohlo dinosaurům k dominantnímu postavení. Příčiny neznáme, souvisejí však nejspíš s vulkanismem a klimatickými změnami.

Před 66 miliony let 
Poslední vymírání tzv. Velké pětky se odehrálo na rozhraní křídy a třetihor (či paleogénu), a označuje se proto také jako K-T nebo K-Pg událost. Jako jediné jej můžeme bezpečně spojit s impaktní událostí velkého rozsahu (Chicxulub).

  • Zdroj textu: Tajemství vesmíru 11/2014
  • Zdroj fotografií:

Reklama



Reklama

Aktuální články

Vzducholoď Italia, jež se v roce 1928 měla vznést k severnímu pólu, nakonec svého cíle dosáhla, poté však tragicky ztroskotala.

Zajímavosti

Sériová výroba návratových modulů lodí Sojuz

Vesmír

Zámek ční nad obcí Hohenschwangau

Historie

Hlavním receptem na léčbu takzvaného bombového (též šrapnelového) šoku byl klid a odpočinek

Válka

Dron Fury s novým motorem může provádět průzkum 15 hodin

Věda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907