Surinam: Multikulturní kotlík vedený prezidentem zločincem
Jihoamerický Surinam je zajímavý velkou etnickou pestrostí, ale mimo jiné i kriminální činností prezidenta Bouterseho. Pro nás je pak určitě pozoruhodný fakt, že má v zemi výrazné zastoupení evangelická církev Moravští bratři
Vlajka má bílý podklad. Uprostřed vlajky se nahází na 1/3 vlajky vodorovný červený pruh, na horním a dolním okraji vlajky se nachází vodorovné zelené pruhy, ale mezi červeným a zeleným pruhem je vidět bílý podklad - bílé pruhy které jsou o šířce asi 2 x menší než pruh zelený. Na červeném pruhu je potom ještě pěticípá hvězda.
Zelená symbolizuje úrodné krajiny, bílá znamená spravedlnost a svobodu, červená znamená lásku a pokrok. Pěticípá hvězda symbolizuje sebeobětování.
Surinam je nejmenším nezávislým státem Jižní Ameriky, přesto patří mezi kulturně a etnicky nejpestřejší země světa. Velkou část jeho obyvatel tvoří potomci afrických otroků a dělníků z Indie a Indonésie, které doplňují původní obyvatelé, evropští potomci nizozemských farmářů a dalších Evropanů, Židé, Libanonci a jiné minority. Mezi jednotlivými etniky však dochází pouze k malému prolnutí a důsledkem je nejen zachování rozličných, bezprostředně „sousedících“ kultur, ale také například rozdělení v politice. Mnohé strany totiž stavějí právě na etnické příslušnosti.
Tmelícím prvkem se stal jazyk někdejší koloniální mocnosti – nizozemština, která představuje mateřštinu pro více než 60 % Surinamců. Zbylá část obyvatel ji ovládá jako druhou řeč.
V tomto multikulturním a multietnickém kotli lze přitom najít i nečekanou českou stopu. Zhruba čtvrtina Surinamců se totiž hlásí k protestantským církvím, z nichž mají největší zastoupení Moravští bratři. Tato evangelická církev, jejíž kořeny sahají do východočeského Kunvaldu v roce 1457, pronikla do Surinamu s německými misionáři v 1. polovině 18. století.
Kámen úrazu? Prezident
Pro někdejší kolonie bývají klíčové vztahy s „mateřskou“ zemí. Totéž platilo i pro Surinam a Nizozemsko až do vojenského puče v roce 1980. Trnem v oku evropskému státu se stal především současný zvolený prezident a někdejší diktátor Desiré Bouterse. V Nizozemsku ho v nepřítomnosti odsoudili k jedenácti letům vězení za pašování drog a ještě vážnější je jeho klíčová účast v politickém krveprolití v prosinci 1982. Zejména kvůli těmto případům udržuje Nizozemsko se Surinamem jen nejnutnější vztahy a nezahrnuje jihoamerickou zemi do svých rozvojových programů.
Ekonomika a deštné pralesy
Kvůli pocuchaným vztahům s Nizozemskem se muselo výrazně osamostatnit surinamské hospodářství, které dříve hodně spoléhalo na pomoc ze zámoří. V letech 2010–2013 rostla ekonomika o 4–5 % ročně, ale státní finance oslabila vysoká inflace. Vláda reagovala 20% znehodnocením měny a zvýšením daní.
Stále je však potřeba provést mnohé reformy a zejména podpořit konkurenční prostředí. V současnosti trvá v Surinamu registrace nové společnosti nejdéle na světě – bezmála dva roky! Surinamská ekonomika dnes závisí především na těžebním průmyslu: asi 85 % exportu tvoří kysličník hlinitý, zlato a ropa. Důležitou roli však hrají i zemědělské plodiny, přičemž se vyváží především rýže a banány. Významným exportním artiklem se staly rovněž krevety.
Velkou příležitost do budoucna pak představuje ekoturismus. Vždyť více než 80 % plochy země pokrývá neporušený deštný prales a v roce 1998 vyhradila vláda 16 000 km2 jako přírodní rezervaci Centrální Surinam, která od roku 2000 figuruje i na seznamu UNESCO.
Stručné dějiny
V oblasti dnešního Surinamu sídlily ještě před příchodem Evropanů různé kultury původních obyvatel. V dějinách však po nich nezůstaly prakticky žádné stopy. Historie státu se proto začala psát až v 16. století s příchodem francouzských, španělských a anglických objevitelů.
Otroci – postrach kolonistů
V 17. století vybudovali Nizozemci a Angličané v úrodné surinamské nížině poblíž četných řek plantážové kolonie, jejichž správa nakonec po mnoha sporech připadla v roce 1667 Nizozemsku. Na plantážích, kde se pěstovalo kakao, káva, cukrová třtina a bavlna, pracovali černošští otroci z Afriky. Mnohým z nich se podařilo utéct a společně s původními obyvateli Surinamu dali vzniknout svérázné kultuře. Uprchlí otroci, známí jako maroons, vytvořili několik samostatných kmenů a stali se postrachem kolonistů. Prováděli výpady na plantáže, kde osvobozovali další otroky, unášeli ženy, získávali zbraně, jídlo a jiné zásoby. Pronásledovatelům se pak ztráceli v pralese. V 19. století uzavřeli kolonisté s maroons několik smluv, ale úplný klid zbraní nastal až v roce 1863 po zrušení otroctví.
Indové místo černochů
Jakmile černí otroci získali svobodu, odešli z plantáží – většinou do hlavního města Paramaribo –, načež je nahradili dělníci z Indie, Indonésie a později i z Číny. Za druhé světové války, podle domluvy s Nizozemskem, okupovala Surinam vojska USA, která střežila bauxitové doly. Roku 1954 se země stala součástí Nizozemského království a v listopadu 1975 získala úplnou samostatnost. V té době emigrovala do Nizozemska asi třetina obyvatel. V roce 1980 svrhl demokratickou vládu vojenský převrat. Pod Bouterseho vedením fungovala země až do roku 1991, nynější prezident se však do čela státu vrátil po volbách v roce 2010.
Lidé
Počet obyvatel: přibližně 575 000, asi polovina obyvatel Kypru; prům. počet dětí: 2,01 na 1 ženu; věková struktura: 26,2 % dětí do 15 let, 5,6 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. mladších 28,6 roku; městské obyvatelstvo: 69,7 %; etnické složení: potomci Indů – Hindové 37 %, kreolové (míšenci) 31 %, Javánci 15 %, potomci Afričanů 10 %, američtí indiáni 2 %, Číňané 2 %, běloši 1 %, ostatní 2 %; náboženství: křesťané 48 % (protestanti 25,2 %, katolíci 22,3 %), hinduisté 27,4 %, muslimové 19,6 %, přírodní náboženství 5 %; jazyky: úředním jazykem je nizozemština, široce rozšířená je angličtina, dále se mluví surinamsky, hindi, javánsky a domorodými jazyky; obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 70 %; gramotnost: 94,7 %.
Geografie
Rozloha: 163 820 km², tedy více než dvojnásobek ČR; hranice: 1 703 km (s Guyanou, Brazílií a s Francouzskou Guyanou); délka pobřeží: 386 km; charakter území: většinou zvlněná pahorkatina, u pobřeží úzký nížinný pás s močály; podnebí: tropické, zmírňované pasáty; min. noční / max. denní teploty (°C) v Paramaribu: leden–březen 23/30–31, duben–červen 23–24/30–31, červenec–září 23–24/ /31–33, říjen–prosinec 23–24/31–33; nejnižší a nejvyšší bod: blíže neurčené místo u pobřeží (−2 m) / Juliana Top (1 230 m).