Tanzanie: Ve stínu Kilimandžára

Na území Tanzanie se tyčí Kilimandžáro, nejvyšší hora Afriky, na niž jsou místní obyvatelé patřičně hrdí. V ekonomické oblasti má ovšem země do obdobných výšin daleko a v posledních desetiletích daleko spíše poznala, jaké je to dotknout se dna

29.09.2013 - Marek Telička



Alt text

Když se Tanganyika a Zanzibar spojily do jednoho státu, došlo i ke spojení dřívějších vlajek. Spodní zelený pruh na někdejší vlajce Tanganyiky byl „přebarven“ na zanzibarskou modrou a obě části byly zorientovány diagonálně, aby měly stejný status

Více než první dvě desetiletí existence Tanzanie stál v čele státu prezident Julius Nyerere, jehož socialistická politika poznamenala stát nejen na dobu jeho vlády.

Kousek od propasti

Nyerere zavedl v 60. letech 20. století v zemi kolektivistickou politiku nazvanou „Ujamaa“, což ve svahilštině znamená „společenství rodiny“. O Nyererem se často uvádí, že byl přesvědčen, že postupuje směrem ke stavu, který v zemi panoval před nástupem imperialismu a že Tanzánci vlastně už dávno jsou socialisté a potřebují se vrátit k vrozenému způsobu života. Bohužel pro prezidenta i pro zemi ale politika Ujamaa poslala ekonomiku Tanzanie ke dnu.

Na příkaz vlády byly vypalovány vesnice a lidé nuceni k přesídlení do kolektivních farem. V roce 1967 byl stát největším zaměstnavatelem v zemi. Kýžená produktivita se však nedostavila a pouze půjčky od Světové banky a Mezinárodního měnového fondu v roce 1975 zabránily státnímu bankrotu.

Zemědělství a safari

V roce 1979 socialistické vesnice sdružovaly 90 % venkovského obyvatelstva, ale produkovaly pouze 5 % národního zemědělského výstupu. Země se pak musela potýkat s šestiletým suchem a válkou se sousední Ugandou. Tanzanie, kdysi největší africký exportér zemědělských plodin, se stala největším dovozcem zemědělských výrobků. Nyerere odstoupil od moci v roce 1985 a země začala uplatňovat ekonomiku volného trhu.

Dnešní tanzanská ekonomika je stále založena na zemědělství, které vytváří více než polovinu HDP, je zodpovědné za 85 % vývozu a zaměstnává zhruba 80 % lidí v produktivním věku. A to přesto, že z hlediska topografie a klimatu jsou k pěstování plodin způsobilá jen 4 % plochy země. Rovněž průmysl je orientován především na zpracování zemědělské produkce. Stát má ovšem velké nerostné zásoby včetně zlata, diamantů, uhlí a uranu a dalších minerálů. Před pár lety začala Tanzanie vyvážet zemní plyn. Země má také velké přírodní bohatství a několik proslulých národních parků včetně Serengeti. Stále významnějším zdrojem příjmů je tak turistický ruch.

Školství není pro všechny

Velkým problémem Tanzanie je výroba elektřiny. Zhruba 60 % energie je produkováno pomocí hydroelektráren, takže v období sucha dochází k výpadkům. Stejně jako rozvodná elektrická síť, je stále v začátcích tanzanské školství. Školní docházka je sice do 15 let povinná, ale před pár lety prováděné statistické výzkumy doložily, že ve skutečnosti školy navštěvuje jen asi 60 % dětí ve věku 5–14 let. Za základní docházku nemusí rodiče hradit žádné poplatky, ale stále na ně zbývá nákup uniforem, knih a školních potřeb, což je finanční zátěž, která je pro mnohé rodiny stále příliš velká. Navíc se ukázalo, že málo placení učitelé jsou v průměru přítomni ve škole jen o něco více než hodinu denně. Na druhou stranu ty děti, které mají příležitost dostat se k vyššímu vzdělání, přistupují k této příležitosti velmi zodpovědně, což by pro budoucnost východoafrické Tanzanie mohla být ta nejpodstatnější skutečnost.

Faktum

 

Socialistické vesnice sdružovaly 90 % venkovského obyvatelstva, ale produkovaly pouze 5 % národního zemědělského výstupu

 

Víte, že?

Proslulá "kolébka lidstva"

Rokle Oldupai (Olduvajská rokle) je dlouhá 48 km a její stěny dosahují výšky až 150 metrů. Dva miliony let se tam usazovaly vrstvy sopečného popela, které uchovaly pozůstatky předků člověka.  V roce 1931 začal keňský antropolog Louis Leakey se svou manželkou v oblasti s výzkumem, první pozůstatky hominidů objevili až v roce 1958. Lebka sestavená z mnoha úlomků nalezených Mary Leakeyovou byla datována do doby před 1,75 miliony lety.

Postupně se ukázalo, že lebka z Oldupai, které se pro její silné čelisti začalo říkat Louskáček, nepatří přímému předkovi člověka, ale vedlejší vývojové větvi, druhu Australopithecus boisei. Nálezy prokázaly, že Australopithecus boisei zde žil ve stejné době jako homo habilis (člověk zručný) a později homo erectus (člověk vzpřímený), kteří už přímými předky člověka jsou. Nálezy z mladších vrstev odhalily i kosterní zbytky homo sapiens, který se z předchozích druhů vyvinul.

Stručné dějiny

Tanzanie je zřejmě nejstarší známou osídlenou oblastí na Zemi. V oblasti rokle Oldupai (obecně je více zažitý chybný přepis „Olduvai“) zde byly nalezeny pozůstatky předchůdců dnešního člověka, které jsou datovány do období před více než dvěma miliony let.

Asi před dvěma tisíci let se do dnešní Tanzanie začaly ze západní Afriky stěhovat kmeny Bantuů, které tvoří většinu dnešní populace. Obchodníci z Perského zálivu a západní Indie znali východoafrické pobřeží už před více než tisíci lety. V roce 1840 se na Zanzibaru usadil Ománský sultán Seyyid Said a místo se stalo centrem arabského obchodu s otroky. Na konci 19. století dobylo Německo region dnešní Tanzanie, Rwandy a Burundi (bez Zanzibaru, který se v roce 1890 stal britským protektorátem) a začlenilo jej do Německé východní Afriky. Po 1. světové válce se oblast dostala pod britský mandát a dnešní Rwanda a Burundi připadly Belgii.

Britská nadvláda skončila po relativně pokojném období v roce 1961, kdy se kontinentální část dnešní Tanzanie, ještě pod názvem Tanganyika, oficiálně osamostatnila. Zanzibar získal nezávislost na konci roku 1963 a stal se konstituční monarchií. Následovala Zanzibarská revoluce, při níž byla na ostrově svržena vládnoucí arabská dynastie. Dne 26. dubna 1964 se pak Zanzibar a Tanganyika spojily a vytvořily Tanzanii. Konec 60. a 70. léta 19. století jsou spojena se socialistickým experimentem prezidenta Nyerereho a ekonomickým propadem země. Po krátké válce s Ugandou v polovině roku 1979 země ekonomicky zkolabovala. Od poloviny 80. let minulého století, za pomoci Mezinárodního měnového fondu, se země pomalu začala zvedat ode dna.

Lidé

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: cca 48 milionů (odhad 2013)
Očekávaná doba dožití: 52,85 let
Prům. počet dětí: 4,16 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 66,93 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 42 % děti do 15 let, jen 2,9 % obyv. starších než 65 let; polovina obyvatel mladších než 18,5 let!
Etnické složení: 99 % Afričané (většina pochází z etnické skupiny Bantu), 1 % ostatní (Asiaté, Evropané a Arabové), na Zanzibaru je mnohem větší podíl arabského etnika Náboženství: 30 % křesťanství, 35 % islám, 35 % animismus; na Zanzibaru 99 % islám
Jazyky: úřední jazyk je svahilština, většina lidí se domluví anglicky, na Zanzibaru je rozšířena arabština
Gramotnost: 69,4 %

Politika

Typ vlády: republika
Samostatnost: od 26. dubna 1964 (kdy došlo ke spojení pevninské Tanganyiky a ostrovního Zanzibaru, jež dříve byly součástí britských kolonií)
Hlava státu: prezident  Jakaya Kikwete (od 21. prosince 2005), prezident je jak hlavou státu, tak šéfem vlády; Zanzibar si volí samostatně prezidenta, který je odpovědný za správu interních věcí této části, v současnosti jím je Ali Mohamed Shein (od 31. října 2010)

Ekonomika

HDP na hlavu: 1 600 USD (odhad 2012), prakticky stejně jako Zambie nebo Ghana
Měna: tanzanský šilink (TZS), 100 TZS = 1, 215 Kč (září 2013)

Geografie

Rozloha: 947 300 km2, asi o polovinu větší než Francie, o málo menší než Egypt Hranice: 769 km s Keňou, 756 km s Mosambikem, 475 km s Malawi, 459 km s Demokratickou republikou Kongo, 451 km s Burundi, 396 km s Ugandou, 338 km se Zambií, 217 km s Rwandou
Pobřeží: 1 424 km
Podnebí: od tropického podél pobřeží po mírné ve vnitrozemské vrchovině
Nejnižší a nejvyšší bod: Indický oceán 0 m / Kilimandžáro 5 895 m


Další články v sekci