Reklama


Továrenská anabáze (2): Evakuace sovětských průmyslových závodů

25.06.2017 - Karel Cidlinský

Již od prvního dne bojů na východní frontě a rychlého postupu německých armád se snažili Sověti evakuovat vše, co by mohlo posloužit nepříteli. Na východ tak směřovaly celé výrobní závody i strojní parky kolchozů

Montování tanků - Montování tanků za Uralem
Montování tanků - Montování tanků za Uralem

Dokončení z minulého týdne

Pohyb každého vlaku vezoucího výrobní závod sledovali pověřenci Výboru pro evakuaci v každé uzlové stanici. Spolu se stroji byli ve vlacích přepravováni i dělníci, kteří museli během zastávek kontrolovat stroje, často přepravované na otevřených plošinových vagonech.

Cesta na daleký východ

Pro dopravu osob byly vyhrazeny uzavřené nákladní vlaky s vytápěním, kterých však byl nedostatek, a tak muži často cestovali na vagonech pod plachtami a místa v teple přenechali ženám a dětem. Někdy měli k dispozici zásoby potravin a vody, jindy byli závislí jen na tom, co získali na stanicích. Během cesty se často nepodařilo ani sestavit seznam evakuovaných osob, jen o členech strany si vedli záznamy političtí pracovníci.

Jen málo vlaků mělo vlastní protileteckou obranu, protože Luftwaffe nedisponovala strategickými bombardéry a nehrozilo ani velké nebezpečí sabotáží. Cesta trvala většinou několik dní, občas však vlak uvázl na některé stanici i na dlouhé týdny, a to hlavně kvůli poruchám lokomotiv nebo kvůli jejich zabavení pro vojenské transporty. Není proto divu, že někdy se části výrobních závodů s příslušným personálem nakonec nedostaly do místa určení.

Na novém působišti

Když vlaky dorazily do některého z mnoha desítek dalekých měst, ta největší práce na dělníky a inženýry teprve čekala. Jen málokdy se závod budoval na zelené louce (v případě Sibiře spíš v širé tundře), protože pro svůj provoz potřeboval železniční vlečku, přípojku elektřiny a bydlení pro zaměstnance. Nebylo ničím zvláštním vidět pracovat dělníky na soustruzích pod plátěnými střechami, zatímco pro ně jejich ženy stavěly kryté haly.

Největší problém představovalo ubytování, lidé museli často bydlet v zemljankách či pod provizorními přístřešky, nebo přespávali u svých strojů. Postupně rostly obrovské výrobní komplexy, jako třeba tankový závod ve městě Čeljabinsk, kterému se proto přezdívalo Tankograd. Výroba tanků, letadel a dalších zbraní se jen pomalu rozbíhala, ale na jaře 1942 už začala Rudá armáda dostávat první dodávky těžkých zbraní.

Zároveň začala další řízená evakuace, tentokrát z území Ukrajiny a dalších jižních států, kudy Němci postupovali k naftovým polím v Baku a černomořskému pobřeží, kde se jejich postup zastavil. Po porážce u Stalingradu evakuace továren definitivně skončily. I když to SSSR dlouho bagatelizoval, byla pro něj počátkem války životně důležitá i spojenecká pomoc nahrazující výpadky průmyslové výroby zaviněné restrukturalizací jeho průmyslové základny. V rámci smlouvy o půjčce a pronájmu dodali Spojenci Sovětům během války kromě mnoha jiných položek téměř 22 000 letadel, 480 000 nákladních aut a 15 milionů párů bot.

Evakuace v číslech

V posledním čtvrtletí roku 1941 evakuovala Státní plánovací komise GOSPLAN celkem 1 360 továren. Většinou směřovaly do oblasti Uralu, méně pak na západní Sibiř a do Střední Asie. Toto impozantní číslo je však jen malou částí z celkového počtu asi 32 000 průmyslových závodů, jež stály na Němci okupovaných územích. Většina továren padla do rukou nepřítele, byť část z nich stačili před jejich příchodem poškodit jejich bývalí zaměstnanci nebo ustupující vojáci.

Během prvního měsíce války odsunuli Sověti ze západní části země 700 továren, z nichž však pouze 270 dorazilo na místo určení s kompletním vybavením a pracovníky. Z toho vyplývá, že zhruba u necelé poloviny závodů se dalo ihned začít s budováním nových provozů. Zařízení dalších 110 továren se částečně ztratilo cestou a s výrobou se muselo počkat, dokud ztráty nebyly nahrazeny. Dalších 320 továren nedorazilo nikdy na místo určení. Některé klíčové provozy se začaly rozebírat příliš pozdě, protože pracovaly až do poslední chvíle.

V Donbasu tak Sověti do konce roku 1941 evakuovali pouze 17 ze 64 oceláren, většina z nich padla do rukou Němců. Na nedokončenou evakuaci města Orel vzpomíná ve svých pamětech i generál Heinz Guderian: „Když jsme s čelními tankovými svazky vjeli do města Orel, jezdily po jeho ulicích ještě tramvaje jako za hlubokého míru. Podařilo se nám obránce zcela zaskočit, a tak ani nemohli dokončit evakuaci městských továren. Všude kolem nádraží ležely obráběcí stroje, bedny s polotovary a hromady průmyslových surovin.“

  • Zdroj textu: Válka REVUE SPECIÁL Operace Barbarossa
  • Zdroj fotografií: http://battlebrotherhood.ru

Reklama



Reklama

Aktuální články

Revue

Robotický zaměstnanec Fabio dostal padáka

Věda

Opustit padající letoun nepředstavovalo pro piloty zdaleka jediný problém. Letec na padáku se mohl znovu dostat na mušku nepřítele

Válka

Protivníci se snažili hodit na Borgie všechny hříchy, aby tím očistili zbytek katolické církve

Historie

Zakladatel firmy Josef Manner I. začal v malém krámku a vypracoval se na továrníka s třemi tisíci zaměstnanci.

Zajímavosti

Naši planetu občas míjejí asteroidy

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907