Reklama


Uříznuté ucho génia: Co dovedlo Vincenta van Gogha k jeho šílenému činu?

23.11.2017 - Simona Polanská

„Večer 23. prosince 1888 dorazil jistý malíř z Holandska před dveře nevěstince v Arles. Prostitutce podal balíček zabalený v papíru. Bylo v něm jeho vlastní ucho, které odřízl břitvou,“ psaly místní noviny. Co dovedlo geniálního ale komplikovaného Vincenta van Gogha k šílenému činu?

Vincent van Gogh - Jedovatou barvu plnou olova ochutnával, otrava byla otázkou času…
Vincent van Gogh - Jedovatou barvu plnou olova ochutnával, otrava byla otázkou času…

Vincent van Gogh je od malička zvláštní a uzavřený. A zůstane takový až do své dobrovolné smrti. Narodil se 30. března 1853 v severním Holandsku do rodiny evangelického faráře. Až jako sedmadvacetiletý se definitivně rozhodne pro malířství. Zásadní místo v jeho osamělém a běsy zmítaném světě zastávají, kromě nešťastných lásek, dva muži. Milovaný i nenáviděný mladší bratr Theo, který kupuje jeho obrazy a finančně ho drží nad vodou. A blízký přítel, pravděpodobný svědek či příčina jeho strmého pádu, malíř Paul Gauguin.

Sami mezi slunečnicemi

V březnu 1886 se Vincent objeví v Paříži, v galerii svého úspěšného bratra Thea. A nastane zlom v jeho životě i kariéře. Seznámí ho se skupinou impresionistů. Konečně nalézá malířský výraz svých pocitů a vnitřních napětí. Uchýlí se z hlučné Paříže do jihofrancouzského Arles. Maluje a plánuje své utopické vize o založení umělecké komunity s obdivovanými kolegy, zejména s Gauguinem, jehož obrazy cení nad své vlastní a kterého k sobě opakovaně zve.

Vincent zažívá ve své osamělosti tvůrčí muka i štěstí. Ale chce se o ně s někým podělit. Nechce být sám. Prosí Gauguina, aby ho navštívil. Dočká se v říjnu 1888. Vincent se na přítele neskonale těší, ubytuje jej ve „žlutém domě“. Do ložnice mu věší dvě svá zátiší se slunečnicemi. Představuje si jejich společné soužití. Bude se učit od mistra a přítele. Idyla? Ne nadlouho.

Dvě temperamentem odlišné, silné a svébytné osobnosti se střetnou na poli lidském i uměleckém. Oleje do ohně přileje i pravidelná a nezřízená konzumace absinthu, kterému se oba rádi oddávají. Vincent se dostane až na pokraj vyčerpání. Probouzí se v něm úzkosti, vztahovačnost a paranoia. Hází na Gauguina lahve a pak ho honí s břitvou v ruce. Dominantní malíř to nechce snášet. Krátce před Vánocemi dochází k prudké hádce, po které Gauguin mizí z Arles. Výsledkem tohoto střetu zůstává záhadami opředené uříznuté ucho.

Ostrý řez

Nabízí se několik hypotéz, co se mezi malíři vlastně odehrálo. Podle jedné verze si van Gogh v záchvatu šílenství boltec při malování sám uřízne břitvou. Mučí ho nesnesitelné bolesti hlavy? Podle jiné teorie mu kus ucha usekne šavlí Gauguin při hádce před nevěstincem. Bere Vincent vinu na sebe, aby Gauguin unikl stíhání?

Další teorie tvrdí, že malíř sáhne k drastickému kroku poté, co se dozví o sňatku bratra Thea. Bojí se, že teď ztratí jeho přízeň? Jediným jasným výsledkem je to, že Vincent přichází o ucho a z otřesu se nikdy pořádně nevzpamatuje. Stejně jako jeho oblíbená prostitutka Rachel, které je doručí. A Gauguin? Odjíždí na Tahiti, kde vytvoří svá nejlepší díla.

Pijáci absinthu

Se svým divokým životním stylem by van Gogh pravděpodobně nežil příliš dlouho ani  v případě, že by si nesáhl na život sám. Silná závislost na kávě a tabáku a vášeň pro absinth ho ničí. Pravděpodobně se nakazil také pohlavními chorobami. A hlavně: celý svůj život podřídil malování. Když tvoří, zapomíná na jídlo, často se celé dny cíleně postí. Poté zase nemůže jíst, i kdyby chtěl. Podvyživený a vyčerpaný si stěžuje na horečky, halucinace, noční můry a nespavost.

Do barev se v tehdejší době přidávalo olovo, těžký jed způsobující nejenom fyzickou zhoubu, ale také šílenství. Vincent mačká barvu na plátno přímo z tuby, k malbě používá prsty a správnou směs barev testuje ochutnáváním. Ruce má neustále potřísněné barvami - čerstvou olízne, suchou prostě okousává. Otrava olovem na sebe nenechá dlouho čekat

Vincentovy problémy se stupňují. Několikrát se pokusí otrávit terpentýnem používaným k ředění barev. Sužovaný záchvaty a nočními můrami nastupuje na několik měsíců do ústavu pro duševně choré. Po propuštění namaluje v domě svého ošetřujícího lékaře za pouhých pár týdnů osmdesát obrazů. Extatická tvorba ale nepomáhá. Mám pomatený mozek a k životu už se nehodím, tvrdí. V hluboké depresi se malíř na procházce sám střelí do hrudníku. Trápí se celé dva dny. Jeho život vyhasne 29. července 1890 ve věku třiceti sedmi let... 

  • Zdroj textu: Otazníky historie
  • Zdroj fotografií:

Reklama



Reklama

Aktuální články

Ve strážních věžích na vrcholcích hor sídlily dobře vyzbrojené posádky, které chránily horské průsmyky před nomádskými agresory.

Zajímavosti

Třetihorní tučňák Kumimanu biceae měřil asi 1,77 metru a vážil kolem 100 kilogramů.

Věda

Edge 1030 vyniká obřím displejem

Gadgety

O tom, že si karnevalové období hojnosti dokázali Benátčané nad míru užít, svědčí opakované zákazy reje masek

Historie

Měnící se vzdálenost Měsíce od Země

Vesmír

Formace Stuk kdesi nad východní frontou, zima 1943/1944

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907