Velká Británie: Ostrovy s hrdou tradicí
Z někdejšího koloniálního panství, které představovalo největší světovou říši v dějinách, zůstalo už jen málo. Velká Británie je ovšem stále zemí živoucích tradic, národní hrdosti a nezanedbatelné mezinárodní síly
Vlajce Velké Británie se říká „Union Jack“ a její současná podoba se datuje od roku 1801. Skládá se z červeného kříže patrona Anglie svatého Jiří a z rovněž červeného diagonálního kříže svatého Patrika, patrona Irska. Bílý diagonální kříž na pozadí představuje symbol svatého Ondřeje, který je patronem Skotska. Wales je s Anglií spojen již od roku 1535, ale na standartě reprezentován není
Převážná část Velké Británie (zkráceně Británie), jejíž celý oficiální název zní Spojené království Velké Británie a Severního Irska, se rozkládá na ostrově Velká Británie – největším z Britských ostrovů. Po indonéské Jávě a japonském Honšú jde o třetí nejlidnatější ostrov světa. Žije zde většina (asi 62 milionů) z obyvatel Spojeného království.
Domácí cizina i vzdálený domov
Ostrov Velká Británie je obklopen asi tisíci dalšími ostrovy a ostrůvky, z nichž většina patří pod britskou správu. Výjimku tvoří větší část Irska a rovněž tzv. dependence – normanské ostrovy Jersey a Guernsey a ostrov Man. Ty mají vlastní zákonodárné sbory, britská vláda je ovšem zodpovědná za otázky jejich obrany a zahraniční politiky.
Jakýmsi protikladem dependencí jsou zámořská území, jež tvoří pozůstatek Britského impéria, které dříve zahrnovalo skoro čtvrtinu světové souše. Jde o oblasti, jejichž obyvatelé vyjádřili v období rozpadu říše vůli zůstat její součástí. Nejznámější z nich jsou Bermudy, Kajmanské ostrovy a Falklandy.
Budoucnost bez Skotska?
Británie se stala první industrializovanou zemí světa a v průběhu 19. a 20. století byla vůdčí ekonomickou mocností. Z někdejší síly stále ještě hodně zůstalo a stát dodnes představuje šestou největší ekonomiku podle nominálního HDP.
Propracovaný systém zemědělství zaměstnává jen 2 % pracovních sil, ale přitom zabezpečuje 60 % domácích potřeb. Stát má velké zásoby uhlí, ropy a zemního plynu, které se však postupně tenčí. V důsledku globální finanční krize navíc země dodnes zažívá náročné období. Koaliční vláda přijala přísná opatření směřující ke snížení vysokého rozpočtového schodku a znovu se zvažuje možnost osamostatnění Skotska, o němž rozhodne referendum v roce 2014.
Supervelmoc přistěhovalců
Historickou váhu Velké Británie lze dodnes vedle ekonomiky ještě mnohem více sledovat v oblasti diplomacie. Stát je stále považován za supervelmoc, navíc za jednu z pěti, které disponují jaderným arzenálem. Na výzbroj vydává Británie 2,3– 2,6 % celkového HDP, tedy po USA, Číně a Rusku nejvíc na světě. Udržuje vojenské posádky a základny například v Bruneji, Belize, Kanadě, na Kypru nebo v Keni.
Stále si také udržuje pověst blahobytné země, která přitahuje přistěhovalce. Při sčítání lidu v roce 2010 se ukázalo, že 11,3 % britské populace (sedm milionů lidí) představují přistěhovalci narození v cizině.
Skotsko čeká v roce 2014 referendum o samostatnosti. Součástí Británie je od roku 1707
Víte, že?
Paradox britského zákonodárství
Skotsko, Wales i Severní Irsko mají vlastní vládu, kterou vede ministerský předseda, a jednokomorový parlament s přenesenou zákonodárnou mocí. O mnoha věcech si tedy lokální vlády rozhodují samy, v otázkách národního významu jsou ale podřízeny britské vládě a parlamentu. Paradoxně jediná Anglie, tedy největší součást Spojeného království, nemá vlastní parlament a je přímo podřízena britské vládě a britskému zákonodárnému sboru. V britském parlamentu složeném také ze zástupců Skotska, Walesu a Severního Irska tak mají poslanci z těchto částí země někdy paradoxně rozhodující hlas ve věcech, které se týkají pouze Anglie.
Stručné dějiny
Ve starověku byla Velká Británie osídlena několika keltskými a později i germánskými kmeny. V letech 55–54 př. n. l. sem Julius Caesar podnikl první římské vojenské výpravy a od 1. století do začátku pátého ovládali Římané prakticky celou oblast.
Po odchodu Římanů vznikla na jihovýchodě ostrovů království Anglů, Sasů a Jutů, která se musela bránit nájezdům Dánů. Později, mezi lety 1017 a 1042, tvořila Británie součást dánského impéria a po bitvě u Hastingsu (1066) ovládli ostrovy Normané. V roce 1215 donutila šlechta krále vydat dokument Magna Charta, který panovníkovi odňal některé pravomoci a omezoval jeho rozhodování zákonem. Mezi 12. a 14. stoletím probíhalo podmaňování Walesu, Skotska a Irska. Po dynastické „válce růží“, v níž se vyvraždila většina šlechty, zavedli Tudorovci centralizovanou monarchii. Za Jindřicha VIII. vznikla anglikánská církev v čele s panovníkem. Po odražení útoku Španělska se Británie po roce 1588 stala námořní velmocí.
Když se v 1. polovině 17. století snažil Karel I. omezit moc parlamentu, vypukla revoluce (1640–1660), po níž se dostal k moci „lord protektor“ Oliver Cromwell, který dobyl Irsko a k Anglii pevně přičlenil i Skotsko. Evropské války v 17. a 18. století využívala Británie k rozšiřování svého obrovského koloniálního panství. V roce 1783 nicméně ztratila severoamerické kolonie (vznik USA). Země představovala jednu z vedoucích vojenských mocností v první i druhé světové válce, ve 2. polovině 20. století však její mezinárodní vliv klesal. V roce 1997 rozhodli obyvatelé Skotska a Walesu o zřízení vlastních parlamentů.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: asi 63,4 milionu
Prům. počet dětí: 1,9 na jednu ženu
Věková struktura: 17,3 % dětí do 15 let, 17,3 % obyv. starších 65 let, pol. obyv. starších 40,3 roku
Městské obyvatelstvo: 80 %
Etnické složení: běloši 92,1 % (z toho Angličané 83,6 %, Skotové 8,6 %, Velšané 4,9 %, Severní Irové 2,9 %), černoši 2 %, Indové 1,8 %, Pákistánci 1,3 %, smíšené 1,2 %, ostatní 1,6 %
Náboženství: křesťané (anglikáni, katolíci, presbyteriáni, metodisté) 71,6 %, muslimové 2,7 %, hinduisté 1 %, ostatní 1,6 %, bez určení 23,1 %
Obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 14 %
Politika
Typ vlády: konstituční monarchie
Hlava státu: královna Alžběta II. (od 6. února 1952), dědic trůnu princ Charles (syn královny, narozen 14. listopadu 1948)
Šéf vlády: premiér David Cameron (od 11. května 2010)
Volby: monarchie je dědičná; po parlamentních volbách se vůdce většinové strany obvykle stává premiérem
Ekonomika
HDP na hlavu: 37 500 USD (odhad z r. 2012; ČR – 27 400 USD), téměř stejně jako Belgie, Dánsko nebo Německo
Měna: britská libra (GBP), 1 libra = asi 30 korun
Geografie
Rozloha: 243 610 km², polovina velikosti Španělska
Hranice: 360 km, pouze s Irskem
Délka pobřeží: 12 429 km
Charakter území: většinou pahorkatina a nízké kopce, na východě a jihovýchodě rovné nebo zvlněné pláně
Podnebí: mírné, ovlivněné převažujícími JZ větry nad Severoatlantským proudem, více než polovinu dní roku zataženo
Min. noční / max. denní teploty (°C) v Londýně: leden–březen 2–4/6–11, duben–červen 4–12/12–21, červenec–září 13–9/22–16, říjen–prosinec 8–3/16–7
Nejnižší a nejvyšší bod: The Fens (−4 m) / Ben Nevis (1 343 m)