Vševidoucí oči: Dělostřelečtí pozorovatelé v časech 2. světové války (1)

Sebeničivější granát by byl k ničemu, kdyby minul svůj cíl. Proto armády sázejí na služby dělostřeleckých pozorovatelů, kteří palbu artilerie navádějí. Už za druhé světové války tito muži působili ve všech bojujících armádách

06.08.2023 - Miroslav Mašek



Dělostřelečtí pozorovatelé tvořili jazýček na vahách, který dokázal vychýlit výsledek bitvy na tu či onu stranu. Jejich hlavní úkol spočíval ve sledování přesnosti palby a jejím vyhodnocení, aby pak vysílačkou, rádiem či telefonem sdělili kanonýrům nové koordináty. Tato práce měla pochopitelně smysl jen u zbraní poskytujících nepřímou palebnou podporu. Konkrétně šlo o houfnice a minomety, jež střílejí horní balistickou křivkou, takže jejich obsluhy nevidí na cíl. U kanonů pálících napřímo mohli dělostřelci roli pozorovatelů zastat sami.

Specializovaná vozidla 

Někdy se zodpovědného úkolu ujímal velitel baterie, jindy bylo nutné využít předsunutých pozorovatelů, kteří působili – často i v několikačlenných týmech – blíže frontové linii. Nejprve museli nalézt co nejbezpečnější i nejvýhodnější pozorovatelnu a pečlivě ji zamaskovat. Když se artilerie rozburácela, sdělovali výsledky palby buď hlavnímu pozorovateli za frontou, nebo samotným obsluhám. 

Jindy předsunutí pozorovatelé, v angličtině označovaní jako FO (Forward Observer) nebo FiSTer (Fire Support Specialist), během ofenzivy doprovázeli útočící pěchotu a tanky. Tato taktika se uplatnila kupříkladu u Wehrmachtu za bleskové války, kdy Němci pro činnost dělostřeleckých pozorovatelů používali průzkumné vozy a polopásy SdKfz 251. Za zmínku stojí provedení SdKfz 251/3, v jehož bojovém prostoru našla své místo radiokomunikační výbava složená z několika vysílacích i přijímacích systémů. Na obranu měli jediný kulomet v předním postavení krytém ocelovým štítem. Dalším specializovaným obrněncem pro pozorovatele se stal SdKfz 253, který se od haklu lišil uzavřeným bojovým prostorem.

Skryti pod pancířem

Své pozorovatele měly i jednotky samohybných děl. V německých ozbrojených silách tito muži nejčastěji využívali upravené tanky Panzerbeobachtungswagen, které jim umožnily přežít v první linii a udržet krok s mobilní artilerií. Jako první se roku 1943 objevil stroj odvozený od PzKpfw III. Čelo věže dostalo silnější pancíř, kanon nahradila atrapa z hliníkové trubky. Přibyl druhý periskop, výsuvný dálkoměr a rozměrná anténa radiostanice Fu 8 s dosahem 20 km. Stroj vezl i další stanici s dosahem do 5 km určenou pro komunikaci s velitelem artilerie. Pětičlenná osádka sestávala z řidiče, pozorovatele, pomocného pozorovatele a dvou radistů. Časem se na bojiště dostaly i obdobně řešené Panzerbeobachtungswagen IVV.

K vybavení pozorovatelů patřil kromě telefonu, rádia či vysílačky i kompas, mapa a dalekohled, osádky zmíněných obrněnců pracovaly též s mapovým stolkem. Modely používaných dalekohledů závisely na typu pozorovatelny a způsobu práce. Velitelé baterií a hlavní pozorovatelé na relativně bezpečných pozicích za frontovou linií sázeli na rozměrné a těžké nůžkové dalekohledy na skládací trojnožce. V terénu rozmístění předsunutí pozorovatelé se potřebovali z ohrožené pozice rychle stáhnout, a tak preferovali menší a lehčí triedry.

Korekce palebných prvků

Způsob nasazení dělostřeleckých pozorovatelů se napříč armádami podobal a jako příklad můžeme opět použít dobře zdokumentované postupy Wehrmachtu. Když se německá divize chystala k ofenzivě, přesunula se její artilerie na palebné pozice. Odtamtud mohla ostřelovat nejen zvolené místo průlomu, ale i důležité křižovatky, sklady a předpokládaná shromaždiště. Zároveň velitelé vyslali k prvosledovým jednotkám předsunuté pozorovatele s vysílačkami, aby komunikovali s hlavní pozorovatelnou, což Wehrmachtu umožňovalo reagovat na změny situace během postupu. Role předsunutých pozorovatelů byla klíčová zejména v lesnatém terénu. Vojáci na stabilní pozorovatelně totiž měli mizivou šanci přesně zjistit, co se na bojišti děje a kam až se vlastní jednotky dostaly – i kdyby byla umístěna na vyvýšené pozici. 

TIP: Mechanizovaná pěchota v boji (1): Taktika tankových granátníků

Houfnice zahajovaly palbu těsně předtím, než do útoku vyrazily panzery. Pokud se podařilo děla přesně zaměřit a seřadit, dopadaly granáty v linii rovnoběžné s protivníkovou obranou. Tak ideální situace však nastala málokdy a právě nyní se ke slovu dostávali pozorovatelé – vyhodnocovali účinky a na základě jejich hlášení docházelo ke korekci palebných prvků. Současně začaly další baterie střílet do nepřátelského týlu ve snaze znemožnit přísun posil.

Dokončení: Vševidoucí oči: Dělostřelečtí pozorovatelé v časech 2. světové války (2) (vychází v neděli 13. srpna)

Další články v sekci