Vševidoucí oči: Dělostřelečtí pozorovatelé v časech 2. světové války (1)
Sebeničivější granát by byl k ničemu, kdyby minul svůj cíl. Proto armády sázejí na služby dělostřeleckých pozorovatelů, kteří palbu artilerie navádějí. Už za druhé světové války tito muži působili ve všech bojujících armádách
Dělostřelečtí pozorovatelé tvořili jazýček na vahách, který dokázal vychýlit výsledek bitvy na tu či onu stranu. Jejich hlavní úkol spočíval ve sledování přesnosti palby a jejím vyhodnocení, aby pak vysílačkou, rádiem či telefonem sdělili kanonýrům nové koordináty. Tato práce měla pochopitelně smysl jen u zbraní poskytujících nepřímou palebnou podporu. Konkrétně šlo o houfnice a minomety, jež střílejí horní balistickou křivkou, takže jejich obsluhy nevidí na cíl. U kanonů pálících napřímo mohli dělostřelci roli pozorovatelů zastat sami.
Specializovaná vozidla
Někdy se zodpovědného úkolu ujímal velitel baterie, jindy bylo nutné využít předsunutých pozorovatelů, kteří působili – často i v několikačlenných týmech – blíže frontové linii. Nejprve museli nalézt co nejbezpečnější i nejvýhodnější pozorovatelnu a pečlivě ji zamaskovat. Když se artilerie rozburácela, sdělovali výsledky palby buď hlavnímu pozorovateli za frontou, nebo samotným obsluhám.
Jindy předsunutí pozorovatelé, v angličtině označovaní jako FO (Forward Observer) nebo FiSTer (Fire Support Specialist), během ofenzivy doprovázeli útočící pěchotu a tanky. Tato taktika se uplatnila kupříkladu u Wehrmachtu za bleskové války, kdy Němci pro činnost dělostřeleckých pozorovatelů používali průzkumné vozy a polopásy SdKfz 251. Za zmínku stojí provedení SdKfz 251/3, v jehož bojovém prostoru našla své místo radiokomunikační výbava složená z několika vysílacích i přijímacích systémů. Na obranu měli jediný kulomet v předním postavení krytém ocelovým štítem. Dalším specializovaným obrněncem pro pozorovatele se stal SdKfz 253, který se od haklu lišil uzavřeným bojovým prostorem.
Skryti pod pancířem
Své pozorovatele měly i jednotky samohybných děl. V německých ozbrojených silách tito muži nejčastěji využívali upravené tanky Panzerbeobachtungswagen, které jim umožnily přežít v první linii a udržet krok s mobilní artilerií. Jako první se roku 1943 objevil stroj odvozený od PzKpfw III. Čelo věže dostalo silnější pancíř, kanon nahradila atrapa z hliníkové trubky. Přibyl druhý periskop, výsuvný dálkoměr a rozměrná anténa radiostanice Fu 8 s dosahem 20 km. Stroj vezl i další stanici s dosahem do 5 km určenou pro komunikaci s velitelem artilerie. Pětičlenná osádka sestávala z řidiče, pozorovatele, pomocného pozorovatele a dvou radistů. Časem se na bojiště dostaly i obdobně řešené Panzerbeobachtungswagen IV a V.
K vybavení pozorovatelů patřil kromě telefonu, rádia či vysílačky i kompas, mapa a dalekohled, osádky zmíněných obrněnců pracovaly též s mapovým stolkem. Modely používaných dalekohledů závisely na typu pozorovatelny a způsobu práce. Velitelé baterií a hlavní pozorovatelé na relativně bezpečných pozicích za frontovou linií sázeli na rozměrné a těžké nůžkové dalekohledy na skládací trojnožce. V terénu rozmístění předsunutí pozorovatelé se potřebovali z ohrožené pozice rychle stáhnout, a tak preferovali menší a lehčí triedry.
Korekce palebných prvků
Způsob nasazení dělostřeleckých pozorovatelů se napříč armádami podobal a jako příklad můžeme opět použít dobře zdokumentované postupy Wehrmachtu. Když se německá divize chystala k ofenzivě, přesunula se její artilerie na palebné pozice. Odtamtud mohla ostřelovat nejen zvolené místo průlomu, ale i důležité křižovatky, sklady a předpokládaná shromaždiště. Zároveň velitelé vyslali k prvosledovým jednotkám předsunuté pozorovatele s vysílačkami, aby komunikovali s hlavní pozorovatelnou, což Wehrmachtu umožňovalo reagovat na změny situace během postupu. Role předsunutých pozorovatelů byla klíčová zejména v lesnatém terénu. Vojáci na stabilní pozorovatelně totiž měli mizivou šanci přesně zjistit, co se na bojišti děje a kam až se vlastní jednotky dostaly – i kdyby byla umístěna na vyvýšené pozici.
TIP: Mechanizovaná pěchota v boji (1): Taktika tankových granátníků
Houfnice zahajovaly palbu těsně předtím, než do útoku vyrazily panzery. Pokud se podařilo děla přesně zaměřit a seřadit, dopadaly granáty v linii rovnoběžné s protivníkovou obranou. Tak ideální situace však nastala málokdy a právě nyní se ke slovu dostávali pozorovatelé – vyhodnocovali účinky a na základě jejich hlášení docházelo ke korekci palebných prvků. Současně začaly další baterie střílet do nepřátelského týlu ve snaze znemožnit přísun posil.
