Reklama


Anglický Wales: Země hradů a deště

02.07.2013 - Kamila Hamalčíková

Není těžké si představit, že na velšských stále zelených kopcích se kdysi konaly shromáždění druidů, turnaje bardů nebo jednání rytířů kulatého stolu. Ze starých mýtů a legend také pochází symbol Walesu, červený drak

Hnízdům salangany sundské se přezdívá „kaviár východu“.
Hnízdům salangany sundské se přezdívá „kaviár východu“.

Jednu z historických zemí Velké Británie by ovšem stejně dobře charakterizovala ovce, kterou zde potkáte častěji než člověka. Kromě neolitických staveb, rozlehlých národních parků s dech beroucími scenériemi a tradičních hospůdek zde najdete také nejvíce hradů na světě.

Pro Velšany na jihovýchodě představuje Wales britský region, kde vás nikdo nebude upozorňovat na drobný omyl, když ho nazvete Angličanem. Mnoho Velšanů totiž dojíždí do práce do blízké Anglie a považují se v první řadě za Brity. Naopak, v severozápadní části Walesu, tedy vlastně Cymru, jak zní velšské jméno země, pokud nějakého hrdého Velšana označíte za Angličana, bude to považovat za sprostou urážku. Určitě vám ale promine, když ho jako omluvu pozvete na pivo.

S návštěvou Walesu nečekejte na léto kvůli lepšímu počasí. Pršet totiž nepřestane. Zatímco pořádný slejvák patří ke každodennímu koloritu, lehký déšť už je důvodem k pozvání přátel na venkovní grilovací párty. A kdyby vám Velšané náhodou chtěli ukázat některou ze svých pláží, vůbec nevadí, že jste si sebou nevzali plavky. Budou vám stačit gumáky. Velšská pláž totiž většinou představuje pás bahna podél moře.

Keltská tradice

Již v pravěku Wales obývaly kmeny, které po sobě zanechaly mnoho kamenných staveb. Jednou z nejpůsobivějších památek je dolmen Pentre Ifan z období neolitu. Přestože z původní stavby se zachoval pouze zlomek, stále zde stojí tři obrovské balvany, které podpírají čtvrtý kámen vážící šestnáct tun. Ačkoliv se zde nenašly žádné kostry, Pentre Ifan zřejmě sloužil jako pohřebiště a rituální místo.

Od šestého století před naším letopočtem se do země dostávají Keltové, kteří si nechají říkat Cymry, z čehož je odvozen velšský název země. Přestože měli vlastní písmo, keltská kultura se předávala hlavně ústně, proto se mnoho informací o Keltech dozvídáme až ze zápisků starých Římanů.

V keltské společnosti dělba práce příliš nepokročila, proto nejvýše postavení, druidové, často zastávali roli kněžích, učitelů, filozofů ale také doktorů nebo soudců. Vzdělávání druida trvalo dvacet let. Školy druidů se nacházely v severním Walesu, na ostrově Anglesey, než sem v roce 60 přitáhli Římané. Pro ně představovali druidé teroristy, kteří burcovali Kelty k revoltě nad římskou nadvládou, proto Římané vypálili posvátné dubové háje a zničili školy v Anglesey.

Vetřelci z Anglie

V následujících stoletích bojují rozdrobená velšská království buď proti vnějším nepřátelům (Anglosasové, Vikingové, Irové, Normané) nebo sami proti sobě. Posledním velkým hrdinou v boji za samostatný Wales je Owain Glyndŵr. Tomu se podařilo vyburcovat většinu Velšanů na odpor v poslední válce za nezávislost. Roku 1404 ovládl velkou část Walesu, založil velšský parlament a osnoval spolu s Francouzy a Skoty plány proti anglickému králi Jindřichu IV. Velšské povstání bylo nakonec rozprášeno, ale Owain Glyndŵr se stal inspirující osobností pro velšský nacionalismus v 19. a 20. století.

Dnes se vzpoura proti „anglickým vetřelcům“ omezuje na několik skupin velšských aktivistů. Například hnutí Cymuned (v překladu komunita) vede kampaň proti „kolonizaci“ Walesu Angličany. Kromě demonstrací proti realitním firmám, které prodávají domy Angličanům oslovují členové hnutí velšské radnice, aby stavěly nové domy pouze pro potřeby místních, nikoliv přistěhovalců.

Země hradů

Než podlehnete krásám velšské přírody, navštivte hlavní město Cardiff a jeho okolí.  Z hradů máte na výběr mezi Cardiffským hradem, což je vlastně soustava několika hradů, pohádkovým hradem Coch a velkolepou středověkou pevností Caerphilly. Ta patří k největším v Británii. Masivní hradby se odrážejí na hladině dvou jezer, která posloužila pro stavbu vodních příkopů a umocňují atmosféru nedobytnosti.

V Cardiffu stojí za zmínku jistě také Cardiffský záliv. Po úpadku uhelného průmyslu zdejší doky chátraly, ale radnici se podařilo místo kompletně zrenovovat, takže zde nyní najdete Senedd (velšský parlament), Wales Millennium Centre (sídlo velšské národní opery), různá muzea i restaurace. Během léta přístav ožívá množstvím pouličních bavičů a umělců jako by se jednalo o nějaké přímořské letovisko.

Pokud máte nejméně půl dne volna, zastavte se i nedaleko Cardiffu ve vesničce St. Fagan‘s, kde se ukrývá skanzen Muzeum velšského života. Zde ožívá každá etapa velšské historie v dobových stavbách, od keltské vesnice po domky dělníků z období průmyslové revoluce. Na venkovské farmě skutečně najdete dobytek a v krámcích zase prodavače nebo řemeslníky v kostýmech předvádějící své řemeslo.

Nedaleko najdete i ruiny Tinternského opatství, které učarovaly anglickému básníkovi Willamu Wordworthovi. Přejte si, ať prší, protože v dešti obvykle zahalí rozvaliny opatství mlha, což dodá místu nádech tajemna.

Vodní víly

Kde najdete velšské vodní víly Gwragedd Annwn? Možná v jednom z tří národních parků, které pokrývají pětinu území Walesu a skrývají množství jezer i vodopádů. Na severu se rozprostírají horské vrcholky parku Snowdonia. Horolezci i turisté se zde mohou kochat nejen výhledy na majestátní pohoří, ale také pohledem na strmá údolí, nespočet horských jezer a pohřební monumenty z období pravěku. Pokud byste uměli velštinu, napadlo by vás to hned, jelikož velšský název oblasti Yr Wyddfa znamená v překladu hrobka. Na nejvyšší horu Mount Snowdon (1085 metrů) se můžete dostat také vlakem díky Snowdonské horské železnici.

Druhý park Pembrokeshire coast lemuje pobřeží jihozápadního Walesu. Hlavní stezka vám nabídne členité skalní útvary, mořské jeskyně, tradiční kopce plné ovcí a možná i setkání s volně se pasoucími koňmi. Třetici uzavírá národní park Brecon Beacons, tedy strážné ohně z pohoří Brecon. Signální ohně na vršcích hor se původně používaly, aby varovaly místní před útokem Angličanů, dnes jsou zapalovány při slavnostních příležitostech. Kromě ledovcových jezer Llyn y fan fach a Llyn y fan fawr zde najdete i mnoho vodopádů.

Setkání bardů

Wales bývá někdy označován jako země písní. Kromě mužského sborového zpěvu zemi na hudebním poli proslavily také středověké turnaje mezi básníky a hudebníky nazývané Eisteddfod. O titul nejlepšího umělce se ucházeli talentovaní Velšané z celé země poprvé v roce 1176 na dvoře lorda Rhyse v Cardiganu. Často ale nešlo jen o příležitost k rozveselení obecenstva a panovníka. Setkání poetů mnohdy mělo i svůj politický podtext. Velšští šlechtici pořádáním těchto akcí sjednocovali národ proti anglickému vlivu. Nejlepší básník byl oceněn stříbrnou židlí, nejlepší zpěvák stříbrným jazykem a nejlepší hráč na harfu obdržel stříbrnou harfu. S upadajícím zájmem o velšskou kulturu se z Eisteddfodu stávalo stále menší a neformálnější setkávní pár nadšenců. Tradici oživil až Thomas Jones v roce 1789. Velký úspěch této akce vedl k obnovení zájmu o velšské umění a literaturu. Dnes se koná Národní velšský Eisteddfod každý rok. Týdenního setkání se účastní kolem šesti tisíc soutěžících básníků a umělců. Díky velšským imigrantům můžete Eisteddfod navštívit také v Austrálii nebo Argetině. Argentiští básníci musí ovládat velšštinu i španělštinu.

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama



Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Paříž je pojmenovaná podle keltského kmene známého jako Parisii. Nejstarší osídlení se datuje do roku 4200 př. n. l.

Cestování

Konopí stále častěji nachází uplatnění v medicíně

Věda

Odvedl krysař děti na Moravu?

Historie

Nejnovější test motoru pro nosnou raketu systému SLS

Vesmír
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907