Čínský region Kuang-si: Krajina krasových vrcholků, jeskyní a rýžových teras
Region Kuang-si se rozkládá v rozsáhlé krasové oblasti, a tamní krajina je tudíž extrémně členitá. Nabízí přitom nejen nádherné výhledy na nesčetné vrcholky, ale také rekordní jeskyně, fotogenická terasovitá políčka či tepající velkoměsta.
Název Kuang-si se pojí už s dynastií Sung vládnoucí mezi roky 960 a 1279 a vycházel z potřeby lépe rozčlenit území, aby se snáz spravovalo. Oblast se tak původně jmenovala Kuang-nan Si-lu, což lze přeložit jako „rozsáhlý jihozápadní region“, a současné pojmenování vzniklo zkrácením. Jméno přitom nelže: Kuang-si se rozkládá na ploše 237 600 kilometrů čtverečních, takže by Českou republiku pojalo zhruba třikrát. Víc než polovina území má vápencové podloží, čímž se dál podtrhuje fakt, že jde o rozlehlou krasovou lokalitu. A tamní hornatá krajina, protkaná řekami i nížinami, patří k nejdramatičtějším na Zemi.
Jihočínský kras, zapsaný od roku 2007 na seznam UNESCO, je opravdu monumentální. Pozvolnou erozí a zvětráváním se utvářel po miliony let a dnes kromě samotného Kuang-si zasahuje i do provincií Kuej-čou a Jün-nan. Navíc se skrz něj na severovýchodě Kuang-si vine řeka Li-ťiang, tudíž lze nádherný kopcovitý terén obdivovat i z paluby lodi. A návštěvníci se shodují, že jde o neopakovatelný zážitek.
V jeskyni rákosové flétny
Tatáž oblast přitom láká také na nádherné jeskyně. Jméno nejznámější z nich, Lu-ti Jen neboli „jeskyně rákosové flétny“, se odvozuje od okolo rostoucího rákosí, z nějž se dají zmíněné hudební nástroje vyrábět. Nitro kaverny zdobí četné stalaktity, stalagmity i další útvary, a na stěnách je navíc vyvedeno na sedmdesát básní či zápisků z cest, přičemž ty nejstarší se datují až do roku 792. Moderní dějiny sice na jeskyni zapomněly, ale ve 40. letech 20. století ji „znovuobjevili“ nešťastníci prchající před japonskými vojsky. Dnes je tedy opět připravená na turisty a speciální kouzlo jí dodává pestrobarevné nasvícení.
Mimo krasové oblasti a jeskyně proslula příroda Kuang-si rovněž díky venkovským scenériím, kde se na rozlehlých terasovitých políčkách pěstuje rýže: Například region Lung-ťi neboli „dračí hřbet“, jenž se rozkládá na severu Kuang-si, patří mezi nejfotogeničtější na světě. A vodopád Te-tchien, ležící pro změnu na hranici s Vietnamem, se zase řadí k největším přírodním kaskádám jihovýchodní Asie.
Ostrý sever, mírný jih
Rozmanitá ovšem není jen příroda Kuang-si, ale také její populace. Z tamních 50 milionů obyvatel jich téměř 40 % náleží k některé z etnických menšin a zásadní podíl na tomto tavicím kotli kultur má lid Čuang, následovaný minoritami Jao, Miao a Tung. Všechny si přitom zachovávají své letité tradice i kuchyni. Čuangové například prosluli lidovými písněmi, z řad etnika Jao pocházejí skvělí tanečníci, lid Miao se pyšní jedinečnými festivaly a Tungové jsou hrdí na své stavitelské dovednosti.
Při návštěvě oblasti byste rozhodně neměli opomenout ani regionální kuchyni, která se opět odvíjí od konkrétního etnika. Na severu zakusíte mnoho výrazných chutí a větší ostrost, na niž má vliv sousední provincie Chu-nan. Jižní jídla jsou potom lehčí a mírnější: Například slavné kuej-linské rýžové nudle, jež by měl ochutnat každý návštěvník, se podávají pouze s naloženou zeleninou, burskými oříšky a silným vývarem.
Pod japonským jhem
Oblast dnešního Kuang-si původně obývaly etnické skupiny, které se dnes souhrnně označují jako Paj-jüe. K Číně se region připojil roku 214 př. n. l. za vlády dynastie Čchin, a to zásluhou generála Čao Tchua. Následně se ovšem stal dějištěm několika mocenských převratů a válek, přičemž události spojené s krutostí a krveprolitím neskončily ani s příchodem 20. století: Spolu se sousedním Kuang-tungem se totiž Kuang-si proměnilo ve zřídlo nacionalistické revoluce.
Za druhé světové války vpadli do Kuang-si Japonci: Roku 1939 obsadili Nan-ning a Lung-čou, načež dobyli i tehdejší hlavní město Kuej-lin. Obsazené pozice se jim však nepodařilo udržet a Čína svá území získala zpět. Po skončení globálního konfliktu sevřel region pro změnu střet komunistů s nacionalisty a druzí jmenovaní lokalitu ovládali až do roku 1949, kdy se začlenila do Čínské lidové republiky. Nová vláda ovšem reflektovala místní národnostní rozmanitost, a Kuang-si tak obdrželo status autonomní oblasti.
Tzv. kulturní revoluce na konci 60. let stála život až 150 tisíc tamních obyvatel. V následujících dekádách se v regionu zabydlel strojírenský průmysl a dnes mu konkuruje mimo jiné produkce běžného i třtinového cukru, kterého zde vzniká nejvíc v zemi.
