Nejkrásnější arizonské kaňony a skalní věže vznikly díky vodě, větru a milionům let neúprosné eroze

Většinu Arizony pokrývá vyprahlá poušť, přesto se americký stát může pochlubit řadou nádherných přírodních památek. Zřejmě nejznámější z nich, Grand Canyon, se pro svou monumentální krásu dostal i na seznam UNESCO.

Za zmínku však rozhodně stojí také poněkud zapomenutější Antilopí kaňon, jenž se zformoval zhruba před 190 miliony let v období jury. Vítr tam tehdy navál písek z Apalačských hor, duny pak postupně ztvrdly na kámen a výsledné pískovcové útvary dnes tvoří Coloradskou plošinu, zasahující vedle Arizony a Colorada také do území Utahu a Nového Mexika. Oxidy železa se přitom rozložily nerovnoměrně, takže mají místní skály rozličné zbarvení – od neutrální žluté v národním parku Zion až po rudou v tzv. Údolí ohně.

Samotný proces hloubení Antilopího kaňonu započal zhruba před pěti miliony let a jeho hlavním strůjcem se paradoxně stala voda: I na poušti totiž občas zaprší a při bleskových povodních stékaly srážky do úzkých skalních puklin. Rychle proudící voda unášela zrnka písku i spousty úlomků hornin, takže působila jako brusný papír. Postupně tak vyhloubila chodby a vyhladila stěny do charakteristických vlnitých tvarů. Ani současný stav přitom není definitivní, protože každá další povodeň pískovcové stěny mírně proměňuje.

Za ztracenou ovcí

Podle legendy objevila Antilopí kaňon v roce 1931 navažská dívka, která v místě pásla ovce: Při hledání zatoulaných zvířat náhodou narazila na skalní průrvu a za ní se jí otevřel nádherný svět, kde sluncem zalité pískovcové stěny předváděly magickou hru světel a stínů. Reálně je však velmi nepravděpodobné, že by Navahové o existenci kaňonu na svém území nevěděli.

Zmíněného roku se každopádně dostal do širšího povědomí veřejnosti a jméno pak získal díky vidlorohům americkým, kteří v oblasti žili. Jde o jedny z nejrychlejších savců planety a v Americe se jim přezdívá antilopy – zřejmě proto, že uvedené zástupce čeledi turovitých na pohled připomínají, ačkoliv s nimi nemají mnoho společného.

Antilopí kaňon tvoří hlavní atrakci kmenového navažského parku Lake Powell a návštěvníci si nejvíc oblíbili jeho horní a dolní úsek: Upper Antelope Canyon je kratší, širší a má rovné dno, zatímco v Lower Antelope Canyon vás čeká i šplhání po několika žebřících. V obou případech je návštěva možná jen za poplatek, v malých skupinkách a s indiánským průvodcem.

V letní sezoně si pak rozhodně rezervujte místo s předstihem. Kvůli bezpečnosti platí v kaňonu zákaz stativů, zároveň se nesmí fotit na žebřících ani na schodech a totéž platí pro filmování kamerami. Průvodci na dodržování pravidel důsledně dohlížejí, nicméně klasické fotoaparáty včetně zrcadlovek jim nevadí.

Tenkrát na Západě

Další skvost Coloradské plošiny představuje slavné údolí Monument Valley, v jehož formování sehrály klíčovou roli pohyby tektonických desek před padesáti miliony let, které oblast vyzvedly vzhůru. Zároveň popraskala pískovcová vrstva, takže vznikly ideální podmínky pro erozi. Během následujících milionů roků pak měkčí části hornin opracovala voda, vítr a led. Nakonec tedy zbyly jen odolnější pískovcové útvary, jež získaly podobu například stolových hor, kterých v Arizoně najdete nepočítaně. Vedle nich se však touto cestou zrodily také menší buttes, česky „svědecké hory“, a rovněž štíhlé věže.

V Monument Valley uvidíte popsané skalní formace většinou v nádherném červeném zbarvení, které místy doplňují modrošedé odstíny způsobené příměsí oxidů manganu. Tamní nejvyšší útvary se tyčí do výšky okolo 300 metrů a každý z nich má své jméno, které obvykle odráží jeho tvar: Najdete tam tedy Tři sestry, Totemy, Slona, Spícího draka i Hromového ptáka.

Nejspíš nepřekvapí, že se Monument Valley objevilo rovněž v mnoha filmech. Jako první jej v roce 1939 proslavil snímek Přepadení v hlavní roli s Johnem Waynem a režisér John Ford si údolí oblíbil natolik, že v něm natočil ještě dalších devět filmů. V neposlední řadě pak v oblasti vznikl i zřejmě nejslavnější western všech dob, Tenkrát na Západě.

Na vlastní pěst

Známé scenérie přilákají do Monument Valley každoročně zhruba půl milionu návštěvníků. Odvážnější z nich si mohou celé údolí projet sami po značené trase, která měří přibližně 24 kilometrů. V místech, kde se tyčí zajímavé skály, bývá vždy místo k zaparkování, takže se lze do sytosti kochat a libovolně natáčet i fotit. Neupravený povrch vozovky se však hodí spíš pro terénní auta. Druhou možností je zaplatit si cestu s průvodcem a v tom případě vás čeká sedadlo v pickupu nebo v hummeru, který kvůli lepšímu výhledu postrádá střechu.

S průvodcem se ovšem podíváte i do míst, kam se běžní turisté nedostanou. Po několika hodinách cesty v otevřeném voze si navíc budete připadat jako místní, protože vám písek z prašných cest zbarví do ruda tváře i oblečení. Po projížďce pak nezapomeňte zavítat do návštěvnického centra s malým muzeem, kde vás čeká názorná ukázka tradic hrdých Navahů, jejich oděvů, nástrojů a kulturních artefaktů.

Vztyčený palčák

Nechybí samozřejmě ani možnost koupit si některý z ručně vyráběných indiánských předmětů, jako jsou oblíbené lapače snů, keramika, opracované minerály a produkty z kůže. Pokud se můžete zdržet déle, rozhodně zvolte tříhvězdičkový The View Hotel, který slibuje nádherný výhled do krajiny – a budete si ho moct užít i pod nádhernou hvězdnou klenbou. Nedaleko návštěvnického centra navíc začíná krátká stezka pro pěší, jež se obtáčí kolem West Mitten Butte, tedy „západního palčáku“: Své netradiční jméno skála získala samozřejmě proto, že s trochou představivosti připomíná vztyčenou rukavici.