Rwandské Kigali patří k nejčistším městům Afriky. Vzpamatovalo se z genocidy, na hrůzy minulosti ale nezapomíná

Ve Rwandě si od prvního okamžiku budete připadat, jako byste ani nebyli v Africe. Země totiž vsadila na pořádek a řád a svá předsevzetí se skutečně snaží dodržovat. Není proto divu, že tamní hlavní město Kigali považují mnozí za nejčistší metropoli černého kontinentu.

U jejího zrodu stál v roce 1907 německý cestovatel Richard Kandt (viz také Dům zakladatele), který koncem 19. století pátral po prameni Nilu. Sídlo založil takřka v centru země a jeho strategická poloha pak sehrála roli, když se po oddělení Rwandy od sousedního Burundi hledalo nové hlavní město.

Setněte vysoké stromy 

Do povědomí široké veřejnosti se Rwanda nicméně zapsala genocidou, která se odehrála na konci 20. století – a ani hlavní město se k ní neotáčí zády. Památník Genocide Memorial stojí na pahorku, odkud se nabízí krásný výhled na metropoli, a v jeho nitru panuje ticho, jaké se rozprostírá jen v místech, jimiž otřásla tragédie. Rozbuškou genocidy se 6. dubna 1994 stalo sestřelení letadla, v němž cestovali rwandský prezident Juvénal Habyarimana a prezident Burundi Cyprien Ntaryamira. 

Šok vystřídalo zděšení, když se v rádiu ozval rozkaz „setněte vysoké stromy“. Jednalo se totiž o pokyn, aby příslušníci etnika Hutu začali vraždit Tutsie, kteří byli vzrůstem tradičně vyšší. Krveprolití trvalo sto dní a zemřelo při něm asi milion lidí.

V Genocide Memorial si můžete prohlédnout dobové záběry, poznáte hlavní viníky tragédie a zavzpomínáte také na oběti. Místo má velmi tíživou atmosféru a neklid se z něj přenáší i do zahrad, které rovněž tonou v pietním tichu. Nachází se tam totiž několik masových hrobů, kde skončilo zhruba čtvrt milionu mrtvých. Místní tak přicházejí za příbuznými, které během masakru ztratili, aniž by dostali příležitost je náležitě pohřbít. Tabule se jmény jsou takřka nekonečné a odrážejí skutečnost, že někdy nemizeli jen jednotlivci či rodiny, ale rovnou celé domy nebo čtvrti.

Evropské oběti

Za veselejšími zážitky se můžete vypravit do centra, třeba za slavnou sochou gorily či k ikonickému nápisu Kigali, který značí začátek bulváru posetého obchody a stánky s jídlem, kávou i suvenýry. Všude v okolí se přitom staví, což vás nenechá na pochybách, že za pár let bude město ještě modernější než dnes. 

Pokud se chcete dobře najíst, právě na zmíněné tepně byste měli vyzkoušet tradiční rwandskou igisafuriyu, která zahrnuje kuřecí maso, zeleninové banány plantainy a dušenou zeleninu. Rozhodně se pak nechte přivábit také vůní kávy: Země je na tuto plodinu ohromně hrdá a u místních stánků se přesvědčíte, že k tomu má dobrý důvod. Kávovníky tam totiž rostou v nadmořské výšce 1 500–2 000 metrů, což spolu se specifickou půdou dodává nápoji velmi zajímavou chuť.

Historických památek se na území mladého města nachází jen málo a dělí je relativně velké vzdálenosti. Na okraji centra nicméně natrefíte na bývalou vojenskou základnu Camp Kigali s rozstřílenou fasádou. V dnešním stavu skončila krátce po vypuknutí genocidy, kdy rebelové napadli dům premiéra, zajali deset belgických vojáků a přesunuli je právě na základnu. Některé popravili hned, jiní ještě dokázali vzdorovat, ale o život nakonec přišli všichni. V reakci na to Belgie a OSN své vojáky ze Rwandy stáhly, načež už vraždění propuklo naplno. Dnes na smrt Evropanů odkazuje deset žulových sloupů v zahradě a malý památník uvnitř rozstřílené budovy.

Z čistoty do chaosu

Moderním středobodem města se stalo Convention Centre, kde si budete připadat doslova jako v Singapuru. Komplex je veskrze netradiční, jeho hlavní část má tvar vejce a Rwanda je na něj velmi pyšná, protože odráží její modernistické ideály. Na zemi tam proto nenajdete ani smítko, vše září čistotou a s nástupem večera se rozsvítí i samotná budova. V okolí pak vyrůstají luxusní apartmány, které se zařadí po bok hotelu, nákupního centra či kaváren.

O necelé čtyři kilometry dál směrem na východ naleznete rozlehlé a chaotické tržiště Kimironko, jehož úzké uličky pulzují životem s takovou silou, jakou byste jinde ve městě hledali jen stěží. Hned po vstupu se vás přitom chopí naháněči s cílem zavést vás ke konkrétním stánkům, kde poté nakoupíte věci, o nichž jste předtím ani neuvažovali. Turistů však na tržišti moc nepotkáte – o to víc očí se tak bude stáčet vaším směrem a nejspíš se stanete exotickým zpestřením každodenní rutiny.

Odpočinek je víc

Jakmile ovšem hektickému dění přivyknete, uvědomíte si, že je Kimironko až překvapivě přehledně rozdělené. Nejprve natrefíte na sekci s uzenými či sušenými rybami a masem, načež se ze zvláštního odéru vymaníte v oddělení se zeleninou. Mezi pulty přitom občas bývá tak málo místa, že pokud se některý ze zákazníků zapovídá s prodavačem, nedá se kolem něj projít. Stres se tam nicméně příliš nenosí, a někteří prodejci dokonce v klidu polehávají a spí na pultech či pod nimi. Utíká jim sice zisk, ale odpočinek je důležitější.

Zeleninu poté vystřídá ovoce a za ním následuje sekce s textilem, kde vám ženy za šicími stroji na počkání cokoliv opraví. Nechybí však ani část věnovaná řemeslným výrobkům, kde spatříte krásné dřevořezby, sošky, masky, dřevěné krabičky i ozdoby. Ceny jsou tam navíc příznivější než v centru Kigali – jen se musíte připravit, že bez trochy vyjednávání ke zdárnému obchodu jen tak nedospějete.