Pralesy, ledovce a stovky domorodých kmenů: Západní Nová Guinea patří k nejexotičtějším místům na Zemi

Nová Guinea se řadí mezi největší ostrovy světa a politicky se dělí na dvě části: Tu východní tvoří stát Papua Nová Guinea, zatímco Západní Nová Guinea náleží Indonésii a je známá též jako Papua, Indonéská Papua nebo Indonéská Nová Guinea. Právě tento region, z velké části pokrytý deštným pralesem, je jedním z nejrozmanitějších míst planety. Směsice hor, jezer a bažin společně s tisíci původními druhy zvířat i rostlin z něj dělá pozemský ráj – přestože vydat se ho poznávat na vlastní pěst by nebylo příliš rozumné (viz Slavní kanibalové).

Pod sněžnými horami

Dokonalou ukázku biodiverzity oblasti nabízí národní park Lorentz. Největší rezervace svého druhu v jihovýchodní Asii se rozkládá na více než 25 tisících kilometrů čtverečních. Unikátní je pak především tím, že v různých nadmořských výškách zahrnuje řadu odlišných ekosystémů – od samotného moře přes sladkovodní bažiny, nížinné lesy i horský tropický les až po tundry a ledovce. Park se stal tudíž domovem mnoha jedinečných druhů, včetně vzácných orchidejí, rajek či klokanů stromových. Podařilo se tam identifikovat na 650 ptačích druhů a 320 druhů plazů, přesto zůstává velká část místní fauny a flóry nezmapovaná. 

Významný krajinný prvek ostrova utváří pohoří Maoke, s několika vrcholy tyčícími se více než čtyři tisíce metrů nad mořskou hladinu. Puncak Jaya se svými 4 884 metry potom představuje suverénního rekordmana ostrova, Indonésie i celého světadílu Austrálie a Oceánie. Maoke, což v řeči domorodců znamená „sněžné hory“, prosluly také nerostným bohatstvím, a v těsné blízkosti zmíněného nejvyššího vrcholu se dokonce nachází velký zlatý důl Grasberg. Důlní práce a znečišťování vodních toků však tvoří předmět dlouhodobých sporů těžařů s ekology, přičemž problém znamená i rychlé tání ledovců.

Lidé z pralesa

Kromě ohromného přírodního bohatství je Západní Nová Guinea bohatá i kulturně. Stala se totiž domovem více než tří set kmenů, včetně některých dosud nekontaktovaných. Mezi nejznámější patří stromoví lidé Korowai a Kombai, trpasličí národ Yali nebo polokočovní Asmatové, obývající přílivové říční oblasti. Většina původních obyvatel stále žije tradičním způsobem života, nenarušeným moderními výdobytky. Kmeny v pobřežních nížinách náležejí mezi sběrače a rybáře, ty vysokohorské se zas živí drobným zemědělstvím, chovem prasat a pěstováním sladkých brambor. V regionu se hovoří několika stovkami jazyků, ale řada z nich bohužel postupně zaniká.

Zatímco etničtí Papuánci sídlí převážně ve vnitrozemí, na pobřeží se usadili potomci smíšených manželství Papuánců, Melanésanů i příslušníků dalších etnických skupin. Také migranti ze zbytku Indonésie inklinují k životu v „civilizaci“. Jejich počet výrazně vzrostl v posledních padesáti letech, kdy ostrovní stát masivní kampaní podporuje přemísťování stovek tisíc lidí se záměrem rozdělit velkou populaci rovnoměrněji po celém souostroví. Nutno říct, že soužití domorodců s nově příchozími není snadné a dlouhodobě čelí oboustranné ostré kritice.

Zatím vítězí příroda

Také počet obyvatel místní metropole Jayapury se v uplynulé dekádě zvýšil víc než o polovinu. Hlavní město se rozkládá okolo zálivu Yose Sudarsa na severu ostrova a tamní obyvatelé se musejí celoročně potýkat s klimatem deštného pralesa, jež zahrnuje vydatné srážky a vysokou vlhkost. Jayapura představuje nejlidnatější sídlo na území obydleném jinak asi jen ze 30 %. Zbytek tvoří divoká příroda, která hraje v celé Západní Nové Guineji – alespoň prozatím – prim. 

Image

Čtěte také

Původní reportáž z Papuy-Nové Guineje: Za oponou baliemského festivalu