Zapomenuté srdce Moldavska: Besarábie zůstává zemí vína, klášterů a nevyřešených identit

Pro oblast Besarábie je typické, že nikdy neležela uprostřed říše, ale vždy na jejím okraji – a fungovala jako tavicí kotlík kultur. Kdysi tam žila etnika proslulá válčením jako Thrákové, Skytové, Kimmeriové či Sarmati. Později v místě zanechali svůj otisk Řekové, Dákové i Římané.

Za nadvlády Osmanů fungoval region jako přechodová zóna – ani plně balkánská, ani plně východoevropská. Také za carského Ruska, které oblast získalo v roce 1812, šlo o imperiální periferii, kde se mísily jazyky, náboženství i kultury. Během 19. století tak vznikla etnicky mimořádně pestrá společnost, o jejímž osudu se však rozhodovalo daleko od ní.

Na špatné straně

Silnou stopu v místní kultuře zanechala relativně krátká rumunská správa území, která nastala po rozpadu carského Ruska. I když se pak po druhé světové válce mapa Evropy ustálila, identita regionu zůstala nejednoznačná. Besarábie nikdy nebyla národnostně celistvá: Vedle Moldavanů a Rumunů tam žili Ukrajinci, Rusové, Bulhaři, Gagauzové či Němci. Města často mluvila jiným jazykem než venkov a jednotlivé komunity měly odlišnou historickou zkušenost.

Zmíněná rozmanitost tvořila dlouho zdroj kulturní vitality, ale také politické zranitelnosti. Každá změna hranic znamenala, že se část obyvatel ocitla „na špatné straně“ nového státu.

Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, vzniklo nezávislé Moldavsko, jehož historické jádro tvoří právě Besarábie. Nová republika však zdědila všechny staré otázky: Kam kulturně patří, jaký jazyk je jí vlastní a zda má blíž k Rumunsku, nebo k postsovětskému prostoru. Dodnes se tam střetávají dvě orientace, proevropská a proruská. Dokonce i pravoslavná církev se dělí mezi struktury napojené na Moskvu a na Bukurešť. Minulost regionu tak tvoří živou součást dnešní politiky.

Neobjevený klenot

Dnes představuje Besarábie tichý venkovský kraj na vnějším okraji Evropské unie, který dlouho zůstával mimo hlavní cestovatelské trasy. A právě to znamená její největší výhodu. Současné Moldavsko nabízí Evropu, jaká jinde téměř zmizela: pomalou, venkovskou a překvapivě autentickou. Turisté nepřijíždějí za monumentálními památkami ani slavnými metropolemi – ale kvůli přírodě, klášterům ve skalách a skvělým vínům.

Moldavsko patří mezi nejstarší vinařské oblasti starého kontinentu a vinná kultura tam proniká do každodenní reality. Jen několik kilometrů od hlavního města Kišiněva leží vinařství Cricova, jehož sklepy tvoří asi 120 kilometrů podzemních chodeb vytesaných do vápence. Vznikly už ve středověku při těžbě kamene a v 50. letech 20. století se proměnily v rozsáhlé „město vína“, s degustačními sály i archivními sbírkami láhví starších než sto let.

Vinařství Mileștii Mici pak podle Guinnessovy knihy rekordů disponuje dokonce největší vinnou kolekcí na světě. Tamní podzemní galerie měří kolem 200 kilometrů a ukrývají téměř dva miliony láhví v ideálních klimatických podmínkách. Návštěvníky vozí po sklepech malé vláčky a ochutnávky znamenají spíš kulturní rituál než běžnou degustaci.

Prastaré kláštery

Moldavsko je silně nábožensky založené a kláštery patří k nejpůsobivějším místům v zemi. Často stojí mimo města, obklopené lesy nebo dramatickými útesy nad řekou Dněstr. K hlavním poutním cílům náleží komplex Saharna z 18. století, přičemž návštěvníky láká legendou, podle níž se na skále nad klášterem objevil otisk nohy Panny Marie.

Zajímavou historii má také monumentální komplex Curchi s barokní katedrálou a nejvyšší chrámovou kopulí v zemi, kde po desetiletí fungovala psychiatrická léčebna. V roce 2005 se však podařilo areál obnovit a dnes se řadí k architektonicky nejvýraznějším v celém Moldavsku.

Dokonalou kombinaci místní historie, kultury a přírodních krás nabízí archeologická rezervace Orheiul Vechi. Najdete tam skalní klášter vytesaný do vápencových útesů, pozůstatky starověkých i středověkých sídel, ale také tradiční vesnice. Při procházce pastvinami můžete navíc pozorovat zdejší ptactvo: V lokalitě se totiž vyskytuje asi třetina všech opeřených druhů, jež se povedlo ve východoevropské zemi zaznamenat.