Ostrov Tobago: Království rumu a pohody
Tobago představuje ideální destinaci, pokud rádi poznáváte exotické ostrovy po vlastní ose. Nabízí totiž nádhernou přírodu, malebné pláže s jemným pískem, a autem ho navíc zvládnete obkroužit za jediný den.
Ačkoliv ostrovní stát Trinidad a Tobago dosáhl nezávislosti na Británii „už“ v roce 1962, angličtina tam zůstala úředním jazykem. Od podobných zemiček v Karibiku se navíc souostroví liší tím, že nevsází jen na zájem cestovatelů: Na jeho území se totiž nacházejí zásoby ropy a zemního plynu, takže pro něj turismus sice znamená vítaný bonus, ale vyžil by i bez něj.
Zejména Tobago si každopádně vysloužilo přezdívku karibského ráje, jenž ukrývá divokou přírodu, krásné pláže i dostatek odkazů na koloniální minulost. To vše navíc můžete zažít v relativně krátkém čase, protože rozloha ostrova dosahuje zhruba 300 kilometrů čtverečních. Přicestovat se dá buď lodí z Trinidadu, nebo letadlem, které přistane na malém letišti nesoucím jméno Arthura Napoleona Raymonda Robinsona, místního rodáka a třetího prezidenta státu.
Ostrovní tahanice
Když se řekne Karibik, každý si většinou představí kokosové palmy a nádherné pláže. Málokdo by nejspíš řekl, že se v dané oblasti odehrály i zajímavé historické příběhy, přesto je opak pravdou. Například nad Scarborough coby hlavním městem ostrova se vypíná pahorek s pozůstatky pevnosti Fort King George. O nutnosti chránit Tobago opevněním rozhodl britský guvernér lord George Macartney již v roce 1777. V minulosti totiž o území usilovali jak Britové, tak Francouzi a Nizozemci. Ani s hradbami se však pevninu nepodařilo ubránit, záhy nad ní vlála francouzská trikolóra a pevnosti se začalo říkat Fort Liberté. Britové se nicméně s porážkou nesmířili, nakonec Tobago získali zpět a udrželi jej až do zmíněného roku 1962. O svůj majestát pevnost přišla v 19. století vinou hurikánu, její děla ovšem stále míří na moře do míst, odkud se očekával útok nepřátel.
Dnes ve Scarborough žije zhruba dvacet tisíc lidí, což představuje přibližně třetinu ostrovní populace. Město hrálo v karibské oblasti významnou roli už v 18. století a dosud se tam všechno točí kolem mořeplavby. V průběhu staletí se navíc přístav značně prohloubil, takže v něm nyní mohou kotvit i obří výletní lodě – a jejich přítomnost zásadním způsobem ovlivňuje rytmus obce.
Hosté na obzoru
Když je přístav prázdný, bývá Scarborough tiché a ruch panuje nanejvýš na tržišti. Drobné stánky se suvenýry uvidíte i v blízkosti kotviště, nicméně pokud na molu chybějí lodě, nemrhají prodavači časem a přesouvají se jinam. Jakmile však v přístavu zakotví výletní plavidlo, zaplní se město lidmi. Již tak živelné tržiště se dostane do úplně jiných obrátek a novou krev do žil vlijí návštěvníci i místním podnikům: Hudba hraje hlasitěji, pivo teče proudem a veselí je všudypřítomné.
Pokud dostanete hlad nebo vás jen bude honit mlsná, uděláte nejlépe, když zavítáte do některé z restaurací u přístavu. Vynechat byste však neměli ani pouliční občerstvení, hlavně pokrm doubles: Dvě placky zvané baras vám místní jednoduše přelijí cizrnovým kari a doplní několika druhy čatní. Jedná se o lahůdku s indickým původem a o příklad importované kultury. Vaří ji totiž potomci Indů, které Britové v minulosti přivezli jako pracovní sílu.
Na vlastní pěst
Navzdory všem atrakcím pro turisty si Scarborough užijete do sytosti už zhruba po dvou hodinách a pak nastane nejlepší čas vyrazit na okružní trasu po ostrově: Měří asi 150 kilometrů a umožní vám poznat skutečné bohatství oblasti, které tkví v její přírodě. V každém případě dobře zvažte dopravní prostředek, protože místní hromadná doprava neblaze proslula jako velmi nespolehlivá. Daleko lépe tudíž uděláte, vypůjčíte-li si auto a vyrazíte na vlastní pěst. Případně si můžete najít taxikáře a domluvit se s ním na celodenní přepravě – a samozřejmě na sumě za takovou službu.
Ať už se však rozhodnete jakkoliv, jen pár kilometrů za městem narazíte na zátoku Bacolet, v jejímž okolí za poslední roky vyrostlo hned několik hotelů. Místní pláž je navíc natolik hezká, že se tam údajně měli zastavit i členové kapely Beatles. Dnes na ní ovšem potkáte víc domácích než turistů, protože skvělým koupáním jsou pověstné jiné lokality. Jakmile se tedy dostatečně vynadíváte, pokračujte podél pobřeží.
Sever proti jihu
Po pravé straně budete mít moře, kdežto vlevo se budou zvedat kopce s hustým exotickým porostem. Rezervace Tobago Main Ridge Forest ve vnitrozemí chrání deštný prales i několik vodopádů – včetně nejznámějších Argyle Falls, kde se ovšem budete mačkat s dalšími turisty. Pokud tedy chcete mít nějaké místo takřka pro sebe, zkuste raději King’s Bay Waterfall.
Dál po cestě natrefíte na městečko Speyside, odkud se vám naskytne výhled na ostrůvek Little Tobago. Jeho krása a divokost daly začátkem 20. století vzniknout přirovnání k ráji, které pak ještě podpořil sir William Ingram, když do izolované oblasti vypustil ptačí druhy dovezené z Nové Guineje. Ačkoliv se předpokládá, že silný hurikán z roku 1963 tamní mimořádně vzácnou populaci opeřenců zdevastoval, nadále se jedná o vyhledávaný cíl ornitologů. Nedaleko pobřeží se navíc pod hladinou ukrývají jedinečné korálové útesy, které byste rozhodně neměli minout, patříte-li mezi nadšence potápění.
V další zátoce za kopcem se rozkládá obec Charlotteville, kde na vás dýchne atmosféra pohody, až ospalosti. Obzvlášť poklidné je potom nábřeží poseté starými domy. Městečko leží na severní straně ostrova, jíž se přezdívá „karibská“: Takže zatímco jih Tobaga omývají vody Atlantiku, zde už hladina získává tyrkysové odstíny Karibského moře.
Jako trosečníci
Nejútulnější pláže na severním pobřeží najdete v zátoce Englishman’s Bay. Zachovávají si totiž část své přirozenosti a dojem z nich nekazí lehátka ani slunečníky. Naopak na březích rostou palmy a padají z nich kokosové ořechy, takže pokud byste si chtěli na chvilku hrát na opuštěné trosečníky, můžete si tam své přání splnit.
Jestliže ovšem netoužíte po samotě, ale naopak vás láká ruch, vyrazte na údajně nejkrásnější pláž ostrova, Pigeon Point. Jedná se o dokonalé zosobnění toho, co si člověk představí, když se řekne Karibik. Pláž nabízí velmi jemný písek, k zemi se sklánějí palmy a v okolních malých barech si můžete koupit karibský rum. Navíc se lze odtud loďkou vydat ke korálovému útesu Buccoo Reef s pestrým podmořským životem. Není tedy divu, že se stal Pigeon Point velmi oblíbeným, a za vstup se dnes dokonce platí.
Hadi a jedovaté stromy
Na Tobagu je nutné se připravit i na blízká setkání s divočinou: Není například výjimkou, že se přes silnici plazí had. Může se přitom klidně jednat třeba o hroznýše královského, který dorůstá až čtyř metrů, a mezi místními plazy tak nemá konkurenci. Celkově na ostrově našlo útočiště 47 hadích druhů.
Na ostrově také roste nejjedovatější strom světa – alespoň podle Guinnessovy knihy rekordů. Mléčná šťáva manciely obecné (Hippomane mancinella) způsobuje po kontaktu s pokožkou vážné zdravotní potíže, ale k otravě stačí, abyste se pod zmíněnou dřevinu ukryli v dešti a stekla na vás voda z jejích listů. Na kmenech proto bývají výstražné cedule a za všech okolností se vyplatí uvedeným stromům vyhnout, i kdyby to znamenalo promoknout na kost.
