Zajímavosti o bitvě na Sommě: Zapomenuté příběhy krvavých jatek
Během téměř půl roku trvající bitvy na Sommě se udál nespočet hrdinských činů, došlo k tisícům tragických úmrtí i neuvěřitelným událostem.
Tragédie prominentních rodin
Vzhledem k počtu obětí, které si několikaměsíční bitva vyžádala, je jasné, že tragicky zasáhla do životů desetitisíců rodin ve Velké Británii, Francii i Německu. V případě prvně jmenované země vše podtrhlo ještě nasazení kamarádských praporů, v nichž vedle sebe sloužili příbuzní, kolegové, sousedé či spoluhráči.
Drastické ztráty, které tyto bataliony utrpěly 1. července 1916, tak „vyhladily“ téměř celou mužskou populaci mnoha vesnic v Británii. A vzhledem k tomu, že svou vlasteneckou povinnost vyslyšeli také synové mnoha mocných politiků, ztráty se tak nevyhnuly ani prominentním rodinám v Anglii, Walesu či Skotsku.
Dne 15. září byl nedaleko Ginchy zasažen do hrudi poručík Raymond Asquith. Statečný voják, aby nevzbudil obavy svých mužů, si ještě zapálil cigaretu, než se nechal odnést do vlastních linií. Zemřel cestou na obvaziště a smutná zpráva pak putovala na Downing Street č. 10, kde zpravili úřadujícího britského premiéra Herberta Asquitha, že na Sommě právě padl jeho nejstarší syn. Kromě něj v bitvě zahynuli také například dva členové britského parlamentu.
Granát pro vůdce
O účasti Adolfa Hitlera v první světové válce bylo napsáno mnohé a dějiny 20. století se mohly ubírat jiným směrem, kdyby někteří britští či francouzští vojáci lépe mířili. Pozdější německý vůdce se v letech 1914–1918 vyznamenal a utrpěl také několik zranění, přičemž k jednomu z nich došlo během bojů na Sommě na podzim 1916. Tehdy sloužil v rámci bavorského 16. záložního pluku v 1. rotě jako kurýr. Později tvrdil, že bitva připomínala „spíše peklo než válku“.
Jednoho dne odpočíval v bunkru nedaleko Bapaume, když před vchodem explodoval granát britského dělostřelectva. Výbuch zabil několik německých vojáků uvnitř a z trosek pak vytáhli pár raněných. Mezi nimi se nacházel také svobodník Hitler, jenž utrpěl zranění stehna. Prý tehdy své kamarády prosil, aby jej neodnášeli do zázemí, ale marně. Další měsíce strávil v nemocnici a také službou v zázemí, než se v březnu 1917 na vlastní žádost vrátil ke své původní jednotce.
Život v bahně
V souvislosti s bahnem bývá spojována především třetí bitva u Yper, v britské historii známá jako střet o Passchendaele, k níž došlo ve druhé polovině roku 1917. Veteráni od Sommy si s bahnem však také „užili“ své především na podzim, kdy se počasí horšilo a přišly deště; přesto velení trvalo na pokračování operace. Australský vojín Edward Lynch, jemuž bylo 18 let, na všudypřítomné bláto vzpomínal, když narukoval: „Podmínky jsou neuvěřitelné. Žijeme ve světě sommského bahna. Spíme v něm, pracujeme v něm, bojujeme v něm, brodíme se v něm a mnoho z nás v něm umírá. Vidíme jej, cítíme jej, jíme a proklínáme jej, ale nemůžeme mu uniknout, ani když zemřeme.“
Města příliš vzdálená
Britští a francouzští plánovači nešetřili před zahájením bitvy na Sommě optimismem. Ten se jevil příliš přehnaně také s výsledky ofenziv z předchozích let, kdy i ty nejúspěšnější operace vynesly jen chabé územní zisky v řádu stovek, přinejlepším tisíců metrů. To vše však musely vykoupit obrovské ztráty. Ani to generály neodradilo od toho, aby pro 1. července stanovili cíle, jež se dnes jeví až absurdně. Například divize Jeho Veličenstva měly hned prvního dne obsadit město Bapaume ležící 15 km od frontové linie.
Do večera 1. července se k němu útočníci přiblížili jen o několik desítek metrů, a přestože v dalších týdnech a měsících vzdálenost zkracovali, v době ukončení operace jim stále zbývalo přes pět kilometrů.
To Francouzi měli své cíle o poznání blíže, například Péronne leželo „pouhých“ deset km od vlastních zákopů. Nutno říci, že po 14 dnech bojů se přiblížili na dohled a k okraji města stačilo urazit jen dva kilometry. Další týdny však žádný další postup nepřinesly, a tak ani francouzští vojáci za necelých pět měsíců nedorazili tam, kam se měli probít za jediný den.
Kdo leží ve vašem hrobě?
Do bitev první světové války všechny zúčastněné strany nasazovaly desítky a stovky dělostřeleckých baterií včetně kousků s velkou ráží. Jejich granáty po sobě mnohdy nezanechaly více než očouzený kráter, zatímco z těl zasažených nešťastníků nezbylo moc k identifikování a někdy ani pohřbení. Ve statistikách tak zůstávají desetitisíce mužů vedené jako nezvěstně a jejich těla se nikdy nenašla – ať už je zcela roztrhaly výbuchy, utopili se v bahně či skončili jako bezejmenní v masovém hrobě. Mnohdy také docházelo k situacím, kdy vojáci uložili k poslednímu odpočinku někoho, jehož jméno neodpovídalo tomu uvedenému na často improvizovaném kříži.
Podobná situace se stala také pozdějšímu diplomatovi Hughu Bousteadovi, jenž se bitvy na Sommě účastnil v řadách jednoho z jihoafrických pluků. Jednoho dne se se svými muži dostal pod palbu německého dělostřelectva a jeden z granátů dopadl přímo mezi ně. Mnoho vojáků zahynulo, ale Boustead a další dva vyvázli nezranění pouze s otřesem z tlakové vlny.
Pěšák nakonec bitvu i válku přežil, ale roku 1920 mu přišel podivný dopis z ministerstva války, v němž se jej dotazovali, „zda by mohl nějak osvětlit případ hrobu číslo 5 100, v němž má být v údolí Montaubanu pohřben vojín Hugh Boustead z jihoafrického skotského pluku a na němž byl postaven kříž už v průběhu bitvy na Sommě v roce 1916“. Pozdější plukovník, olympijský atlet a diplomat, s humorem sobě vlastním úřadům prý zaslal odpověď, že se cítí živ a zdráv.
