Bojovníci proti bolševismu: 33. granátnická divize SS Charlemagne

05.05.2017 - Tomáš Cidlina

Jedním z ideových pilířů politiky třetí říše byl antibolševismus, který překračoval hranice Německa a stál u zrodu dobrovolnických jednotek. Jednou z nich byla i divize SS Charlemagne

Propagandistický snímek Francouzů z LVF -<p>Propagandistický snímek Francouzů z LVF v německých uniformách z podzimu 1941. Tento útvar vzniku francouzské divize SS předcházel</p>
Propagandistický snímek Francouzů z LVF -

Propagandistický snímek Francouzů z LVF v německých uniformách z podzimu 1941. Tento útvar vzniku francouzské divize SS předcházel


Reklama

Francouzská divize SS, jež si do názvu přidala jméno středověkého císaře Karla Velikého, sice vznikala až během roku 1944, ale v pátrání po jejím působení je třeba začít již v červnu 1940, kdy Francie utrpěla pokořující porážku.

V okupované zemi se k moci dostali kolaboranti a oficiální rétorika hlásala příklon k nacistickému Německu. Ideový nástroj, který by mohl dosavadní nepřátele spojovat, se však objevil až po útoku na Sovětský svaz. Stal se jím společný boj proti komunismu a hned v červenci 1941 vznikla Francouzská dobrovolnická legie proti bolševismu (LVF).

Bojovníci proti bolševismu

Hitler se však k náboru stavěl skepticky, protože Francouzům nevěřil, a plnou podporu formaci nevyslovil ani hlavní představitel vichistického režimu maršál Pétaine. Sice si vážil toho, že rekruti chtějí pokračovat v budování francouzské válečné tradice, ale na druhou stranu jej představa Francouzů v německých uniformách nadšením příliš nenaplňovala.

Přesto se hlásili rekruti ze svobodné i okupované části Francie a do vznikající jednotky bylo přijato necelých 6 000 mužů. Šlo nejen o otevřené kolaboranty, ale v mnoha případech také o dobrodruhy nebo osoby prchající před závazky či před zákonem. Necelá polovina z nich se nakonec po základním výcviku v táboře Deba v někdejším Polsku zformovala v 638. pěchotní pluk Wehrmachtu.

Pohrobci Napoleonovi

První dva prapory pluku přijely na východní frontu u Moskvy v listopadu 1941, kde jim velení nezapomnělo připomenout bitvu u Borodina, po níž Napoleon v roce 1812 srdce Ruska obsadil. Nasazení Francouzů, které decimoval nepřítel i tuhý mráz, však netrvalo déle než týden, po kterém následovalo jejich stažení. Na jaře 1942 došlo k reorganizaci pluku a k doplnění několika stovkami dalších „bojovníků proti bolševismu“.

Protože se ale Francouzi z LVF v bojových akcích přímo na frontě příliš neosvědčili, byli napříště nasazeni v zázemí v Bělorusku a na Ukrajině, kde strážili transporty vojenského materiálu a bojovali proti partyzánům. K poslednímu bojovému nasazení LVF došlo v Bělorusku v červnu 1944, kdy se asi 600 jejích příslušníků zúčastnilo obranných bojů na řece Bobr.


Pokračování: Francouzi ve službách SS: 33. granátnická divize SS Charlemagne


Francouzi zde zdrželi postup Sovětů o několik dní a zničili několik jejich obrněných vozidel. Tím však činnost legie skončila a v červenci byla na rozkaz Heinricha Himmlera 1944 rozpuštěna. Reichsführer totiž počítal s vybudováním zvláštních jednotek SS pro všechny cizince, již sloužili ve Wehrmachtu. To se mělo týkat i francouzských dobrovolníků, kteří se měli spojit se všemi ostatními Francouzi v německých uniformách.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE květen 2014

  • Zdroj fotografií: wwiireenacting.co.uk

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sovětští vojáci během „bitvy o předměstí“ ve městě Puškin v lednu 1944. Od září 1941 bylo toto město ležící pouhých 25 kilometrů od centra Leningradu okupováno německými vojáky.

Válka
Zajímavosti

Jeden miligram jedu pralesničky strašné (Phyllobates terribilis) by stačil k usmrcení 10 000 myší, 10 až 20 lidí, nebo dvou samců slona afrického.

Věda

„Kosmický ohňostroj“, i tak by se dal nazvat rozpad raketového stupně z nosiče CZ-3B. (foto: © Steve Cullen Photography)

Vesmír

Milan Obrenović II. (1819–1839)

26 dnů srbským králem

Princ Milan Obrenović byl srbským knížetem a coby nejstarší syn v rodu měl garantováno dědictví koruny. Jenže když na konci června roku 1839 srbský král (a jeho otec) Miloš Obrenović abdikuje, prodělává princ těžký zápal plic. Blouzní v horečkách a trpí zimnicí, vůbec netuší, co se kolem něj děje. Nepostřehne ani to, že už je vlastně panovníkem. Po šestadvaceti dnech od svého čestného jmenování umírá, aniž by podepsal jediný dokument nebo list. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907