Pro agenty, nebo pracanty? Zapomenutá zbraň Sedgley OSS .38
V historii se objevilo mnoho nestandardních palných zbraní pro skryté nošení, často určených atentátníkům a špionům. Běžně se mezi ně řadí rovněž Sedgley OSS .38, u které k americkým tajným službám odkazuje již jméno, avšak patentová dokumentace napovídá, že vznikla se zcela odlišným účelem.
V závěru úspěšného filmu Hanebný pancharti od Quentina Tarantina si diváci mohou všimnout velmi zvláštních zbraní, jež dva z hrdinů použijí pro rychlou likvidaci německých strážných. Vyhlížejí jako kovová pouzdra připojená k rukavicím, obsahují zlamovací mechanismus a užívají se na doslova kontaktní vzdálenost, respektive při úderu. Ačkoliv mohou budit dojem nějaké groteskní filmové rekvizity, znalci je identifikují jako typ, který se nejčastěji nazývá Sedgley OSS .38.
Dešifrování běžného názvu
Zkratka OSS odkazuje na zpravodajskou službu Office of Strategic Services, jež se dá označit za předchůdkyni soudobé CIA, a za druhé světové války se zabývala nejen sběrem informací, ale i propagandou, sabotážemi a atentáty. Vzhled této zbraně vede k dojmu, že byla vyvinuta coby „zákeřný“ nástroj, který mohli agenti OSS skrytě nosit a použít pro překvapivé usmrcení protivníka, tak jako to ukázal i zmíněný Tarantinův film. Ve skutečnosti ale vlastně neexistuje jednoznačný důkaz o jejím používání u OSS, ačkoliv zcela vyloučit to také nelze, protože část záznamů o operacích této tajné služby stále není veřejně dostupná.
Název Sedgley OSS .38 pochází z poválečných dokumentů agentury ATF, jež se zabývá ilegálními aktivitami spojenými zejména s alkoholem, tabákem a palnými zbraněmi (Alcohol, Tobacco and Firearms). Jméno Sedgley odkazuje ke společnosti, která zajišťovala sériovou produkci, a číslo 38 značí ráži střeliva, tzn. .38 Special (metrická ráže 9×29 mm). Původní oficiální název ale zní „Hand Firing Mechanism Mk 2“ a z dokumentů lze zjistit, že tvůrce Stanley Haight myslel především na prosté námořníky, jelikož chtěl vytvořit nástroj k sebeobraně pro situace, kdy nelze použít normální služební zbraň.
Nebezpečná pěst
Žádost o patent byla podána v roce 1944, k jejímu schválení (byť možná v zájmu utajení) došlo až roku 1947. Zbraň vznikla pro úřad ONI (Office of Naval Intelligence) a mezi uživatele měli patřit mimo jiné příslušníci stavebních praporů (US Naval Construction Battalions), známí pod přezdívkou „Mořské včely“ (Seabees). Často pracovali s různým nářadím nebo obsluhovali stroje, takže u sebe nezřídka neměli pušku, a proto mohli tento nápad ocenit.
Haightova zbraň byla připojena ke hřbetu kožené pracovní rukavice a měla formu ocelové schránky, z níž vybíhaly dva krátké válce na zlamovacím mechanismu. První válec představoval hladkou hlaveň ráže .38, zatímco ve druhém se nalézal píst sloužící jako spoušť. Při zatnutí pěsti hlava pístu trochu přesahovala klouby, takže šlo o zbraň určenou doslova pro kontaktní boj, protože ke stlačení spouště došlo při nárazu pěsti na tělo nepřítele, do něhož směřoval výstřel. Voják potom mohl mechanismus opět vyklopit, nabít další náboj a natáhnout spoušť, respektive píst.
Firma Sedgley vyrobila snad 50–200 sériových kusů, dosud se ovšem nepodařilo najít žádné dokumenty, které by hovořily o skutečném bojovém použití této kuriozity. Pro muzea a soukromé sběratele se ale i tak jedná o mimořádně hodnotný historický artikl.
