Americká stovková série: Stíhací letouny USAF 50. a 60. let (1)

Na začátku druhé poloviny 20. století zavedlo americké letectvo do výzbroje šest nových stíhacích letounů a stíhacích bombardérů, jež díky svým číselným označením získaly společnou přezdívku „Century Fighters“, tedy „stovkové stíhačky“. Šlo vesměs o úspěšné designy, což potvrdila i délka jejich služby nejen v americkém letectvu

27.08.2020 - Lukáš Visingr



Padesátá léta se do historie zapsala coby konzervativní éra, ovšem v letectví šlo nepochybně o čas velkých změn. Do služby nastupovaly nadzvukové bojové letouny, které jako svoji hlavní výzbroj nesly řízené rakety. Předpokládalo se, že tato koncepce zabezpečí vzdušnou nadvládu i průnik protivzdušnou obranou nepřátele. Na první místo se kladla rychlost, což se projevilo i ve tvarech nové generace amerických stíhaček, která začala typem F-100 a pokračovala dalšími letouny s číselným označením ve „stovkovém“ formátu. 

Hun nad Koreou

Označení se odrazilo také v přezdívce zmíněného prvního typu, kterým byl North American F-100 Super Sabre, jemuž se říkalo „Hun“ (od slova Hundred). Původně vznikal jako evoluce letadla F-86 Sabre, které se proslavilo nad Koreou, změny však byly takové, že z původní konstrukce nezbylo skoro nic. Letoun F-100 poprvé odstartoval v roce 1953 a o rok později se dostal do výzbroje US Air Force, kde sloužil zejména jako stíhací bombardér.

Posléze vznikla i průzkumná verze RF-100, jež dostala přezdívku „Slick Chick“. Tato letadla provedla též několik fotografických misí nad tehdejším Československem, a to včetně průletů nad Brnem a Prahou, přičemž zcela zmátla a zahanbila místní protivzdušnou obranu. Super Sabre hrál důležitou úlohu v počáteční fázi vietnamské války, kde jej později nahradily výkonnější typy.

Nukleární voodoo

Zavedly jej též další členské státy NATO a navíc Tchaj-wan. Druhým strojem stovkové řady se stal F-101 Voodoo, který firma McDonnell původně vyvíjela coby stíhačku pro doprovod bombardérů. Letadlo, které se poprvé vzneslo v roce 1954, však nakonec zastávalo spíše jiné role. Primárně se uplatnilo jako univerzální stíhací bombardér a průzkumný stroj, zatímco provedení F-101B bylo vyvinuto do podoby přepadové stíhačky pro protivzdušnou obranu USA a Kanady.

Tyto stroje mohly nosit i velmi neobvyklou výzbroj v podobě neřízené rakety AIR-2 Genie s jadernou hlavicí, která se měla uplatnit proti formacím sovětských bombardérů. Ostatně i pro jiné typy stovkové série byla charakteristická schopnost nést nukleární zbraně. 

Dvě delty od Convairu

Platilo to rovněž pro F-102 Delta Dagger, přepadovou stíhačku firmy Convair. Poprvé se vznesla v roce 1953 a do výzbroje byla zařazena roku 1956 jako vůbec první sériové vyráběný stíhač USAF s křídlem ve tvaru delta a bez konvenčních vodorovných ocasních ploch. Byla to po několik let nejvýznamnější stíhačka protivzdušné obrany území USA, dočkala se i omezeného nasazení nad Vietnamem.

TIP: Messerschmitt Me 262 Schwalbe: Zrození převratného letadla

Stejně jako voodoo neměla palubní kanon a spoléhala výlučně na raketovou výzbroj, která zahrnovala převážně různé verze řízené rakety AIM-4 Falcon, popřípadě i raketu s jadernou hlavicí AIM-26 Nuclear Falcon. Vedle amerického letectva a Národní gardy užívali „sto dvojky“ i Řekové a Turci.

Dokončení: Americká stovková série: Stíhací letouny USAF 50. a 60. let (2) (vychází ve čtvrtek 3. září)


Další články v sekci