Americká stovková série: Stíhací letouny USAF 50. a 60. let (2)

03.09.2020 - Lukáš Visingr

Na začátku druhé poloviny 20. století zavedlo americké letectvo do výzbroje šest nových stíhacích letounů a stíhacích bombardérů, jež díky svým číselným označením získaly společnou přezdívku „Century Fighters“, tedy „stovkové stíhačky“. Šlo vesměs o úspěšné designy, což potvrdila i délka jejich služby nejen v americkém letectvu

<p> North American F-107 byl určen pro dopravu atomových bomb, vznikl však jen ve třech prototypech</p>

 North American F-107 byl určen pro dopravu atomových bomb, vznikl však jen ve třech prototypech


Reklama

První sériové vyráběný stíhač USAF s křídlem ve tvaru delta - přepadová stíhačka F-102 Delta Dagger byla do výzbroje zařazena v roce 1956. Firma Convair ale pokračovala ve vývoji svého designu, protože americké letectvo bralo F-102 do jisté míry jako dočasné řešení, než nastoupí výkonnější přepadová stíhačka. Tou se stal typ F-106 Delta Dart, poprvé vyzkoušený v roce 1956 a zavedený do služby o tři roky později.

Předchozí část: Americká stovková série: Stíhací letouny USAF 50. a 60. let (1)

Na základní koncepci se vlastně moc nezměnilo, byť se zlepšily všechny parametry a do výzbroje přibyl kanon M61A1 Vulcan. Také Delta Dagger byl však primárně zkonstruován jako nosič řízených raket vzduch–vzduch (či vzduch-země včetně zbraní s atomovými hlavicemi). Na rozdíl od svého předchůdce se nikdy neexportoval a ve službě vydržel skoro o desetiletí déle, protože Národní garda jej vyřadila až v roce 1988. Jako dálkově řízené létající terče však typy F-100, F-102 a F-106 sloužily až do konce 90. let.

Kontroverzní starfighter

Komerčně nejúspěšnějším, ale i nejkontroverznějším letadlem stovkové řady byl nesporně F-104 Starfighter od firmy Lockheed. Původně byl také vyvíjen zejména jako rychlý přepadový stíhač, a to hlavně pro denní podmínky, ovšem díky opakované modernizaci se stal stíhačkou pro každé počasí a fungoval jako stíhací bombardér i průzkumný letoun. Jednalo se o tehdy nekonvenční konstrukci s krátkým křídlem, díky čemuž letoun vypadal spíš jako raketa. Podle názoru mnoha pilotů se zhruba podobně i ovládal.

Zvláště velké debaty vyvolaly počty havárií v letectvech některých zahraničních uživatelů, hlavně západního Německa a Kanady. Letadla F-104 získala nelichotivou pověst „zabijáků pilotů“, ale pozdější výzkumy ukázaly, že na vině byly zejména lidské chyby, kterých se dopouštěli jak piloti, tak pozemní personál. Starfighter byl zaveden v celkem 15 zemích, jež vedle členů NATO zahrnovaly například Japonsko. Do výslužby putoval až v roce 2004, kdy poslední stroje vyřadili Italové, ale několik F-104 pořád provozují soukromí majitelé. 

Dalším členem stovkové řady byl Republic F-105 Thunderchief, který si získal slávu jako stíhací bombardér ve vietnamské válce. Mohl však sloužit rovněž pro dopravu nukleárních bomb a úspěšné byly i verze pro ničení nepřátelské protivzdušné obrany. „Thud“, jak se letadlu běžně říkalo, vstoupil do služby v roce 1958 a vynikal značně nezvykle řešenými vstupy vzduchu s charakteristickými „zuby“. 

Co se už sériově nevyrábělo

Mezi stovkovou sérii se standardně řadí pouze šestice výše popsaných letounů, které se i sériově vyráběly, ale z hlediska číselného značení by tam měly spadat i další typy. Společnost Republic pracovala na přepadovém stíhači XF-103 Thunderwarrior, jenž měl mít kombinovaný, respektive proudový a náporový pohon, s nímž měl dosahovat rychlosti Mach 5. Jeho posláním měl být „lov“ sovětských nadzvukových bombardérů, ale nikdy se nedostal přes fázi makety.

Jako North American F-107 byla označena trojice prototypů stíhacího bombardéru, který se zrodil na bázi F-100 a vyznačoval se nezvyklým nasávacím otvorem na hřbetě. Byl určen zejména pro dopravu atomových pum, letectvo však nakonec dalo přednost typu F-105.

Znovu od jedničky

Dalším členem se mohl stát F-108 Rapier, přepadová stíhačka s křídlem tvaru delta, tentokrát nikoli od Convairu, nýbrž od firmy North American. Měl nabízet rychlost Mach 3 a mimořádně dlouhou vytrvalost, vznikla však jen maketa. Jako F-109 se původně označovala varianta typu F-101, jež vstoupila do služby pod jménem F-101B, a posléze se s názvem F-109 počítalo pro kolmo startující stíhačku Bell D-188A, i ta však zůstala jen ve stadiu makety.

TIP: Messerschmitt Me 262 Schwalbe: Zrození převratného letadla

Označení F-110 Spectre se krátce užívalo pro letadlo, jež se posléze proslavilo jako F-4 Phantom II. Sériově se vyráběl stíhací bombardér F-111 Aardvark, avšak ten se už kvůli jiné koncepci mezi stovkovou sérii obvykle neřadí. V roce 1962 byl schválen nový systém značení letadel, a tudíž číselná řada začala znovu od jedničky (a pozdější stroj F-117 Nighthawk získal svoje označení jinak), ale již zavedeným typům názvy pochopitelně zůstaly.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Dědictví v podobě ručně malovaných krabiček, truhliček či talířků, které pod rukama zručných umělců vznikají, si místní předávají už od konce 18. století.

Zajímavosti

Šikovné medicínské mikroboty pohání při průchodu lidským tělem rotující vnější magnetické pole. Ve výřezu mikrobot na jednocentové minci.

Věda

Dole snímek Arsia Mons, v horní části zhroucená část padesátimetrového lávového tunelu na úbočí Arsia Mons, zachycený kamerou HiRISE

Vesmír

Alexandr Veliký si získal oddanost vojáků svým kouzlem osobnosti.

Zajímavosti

Bitva u Stalingradu skončila německou potupnou porážkou a zajetím několika desítek tisíc mužů.

Válka

Červené a oranžové podzimní zbarvení nasvědčuje tomu, že v listech je obsaženo větší množství antokyanů.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907