Australští skákající mravenci: Bojovníci s mohutným odrazem

27.05.2019 - Pavel Krásenský

Austrálie není jen zemí vačnatců a jedovatých plazů. Žije zde také množství mravenců a bohatost tohoto drobného blanokřídlého hmyzu vás překvapí téměř na každém kroku. Asi nejznámější z nich jsou tzv. buldočí mravenci, zástupci nepříliš početného rodu Myrmecia

<p>Jeden z největších druhů australských mravenců, buldočí mravenec druhu <em>Myrmecia pyriformis</em> s ulovenou včelou. Mravenci svou kořist nejprve sevřou svými mohutnými kusadly a po té jí uštědří smrtící žihadlo.</p>

Jeden z největších druhů australských mravenců, buldočí mravenec druhu Myrmecia pyriformis s ulovenou včelou. Mravenci svou kořist nejprve sevřou svými mohutnými kusadly a po té jí uštědří smrtící žihadlo.


Reklama

Austrálie je domovem mnoha neuvěřitelných tvorů, se kterými se nesetkáte nikde jinde na světě. Rovněž mravenci rodu Myrmecia patří mezi obávané obyvatele tohoto kontinentu a ročně znepříjemní život mnoha lidem především na jihu Austrálie.

Skokani a obři

Většina původních druhů bodavých mravenců patří do rodu Myrmecia, který se vyskytuje pouze na území Tasmánie, jižní a jihovýchodní Austrálie a jen jeden druh (Myrmecia apicalis) obývá Novou Kaledonii. Do současné doby je známo asi 90 druhů mravenců rodu Myrmecia a všichni disponují velmi účinnými žihadly.

Celý rod se rozděluje na dvě skupiny. V jedné z nich jsou menší druhy, kterým se říká Jumper Ants, tedy „skákající mravenci“. Ti dorůstají velikosti jen asi 10 až 15 mm a jsou charakterističtí trhavými pohyby a častými až pět centimetrů dlouhými skoky. Při jejich pozorování se musíte mít neustále na pozoru, aby vás některý nepřekvapil nečekaným skokem na obnaženou část těla. Druhou skupinou jsou tzv. Bull Dog Ants, tedy „buldočí mravenci“. Dorůstající velikosti 15–40 mm a patří tak mezi největší mravence vůbec.

Lovci ze zálohy

Dospělí mravenci se živí především nektarem a medovicí. Oproti tomu mravenčí larvy jsou dravé a konzumují především drobný hmyz, který jim nosí dělnice. Ty svou kořist nejdříve uchopí mohutnými kusadly, poté se prohnou a dají oběti smrtící žihadlo. Jsou to nesmírně agresivní mravenci, kteří se pohybují velmi hbitě a často na vyhlédnutou kořist nepozorovaně vyskočí z vegetace, nebo z jiného úkrytu.

Když si představíme, že by tito mravenci dorůstali velikosti kolem jednoho metru, určitě by patřili k jedněm z nejobávanějších tvorů naší planety.

Žihadla proti rakovině

Mravenčí žihadla jsou v prvé řadě velmi bolestivá a navíc bodnutí nezřídka provází anafylaktický šok, podobně jako při bodnutí včelou nebo vosou. Po mravenčím žihadle také zůstane silný otok, který může trvat i několik dní.
V žihadle obsažený jed má poměrně komplikované složení a zajímavostí je, že může ničit rakovinné buňky. Imunotoxin, který je obsažen v jedu těchto mravenců je 4× silnější než imunotoxin ve včelím jedu.

TIP: Nejbojovnější ze všech tvorů: Mravenci na válečné stezce

Tým australských vědců se jej snaží používat při léčbě rakoviny aplikací přímo do postižených míst. V budoucnu by se tak mravenčí jed mohl stát novým způsobem „chemoterapie“ v boji s tímto závažným onemocněním.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Pavel Krásenský

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Kanabidiol je jednou z pozoruhodných aktivních látek konopí

Věda

Nechodilo se rodit do porodnic či jiných podobných zařízení, děti přicházely na svět doma v rodinném prostředí.

Historie

Raketa Falcon Heavy mise STP-2 před startem

Vesmír
Revue

Čtyři opičky

Cévní svazky na příčném řezu oddenkem rákosu (Phragmites communis). Velké kulaté otvory jsou cévy xylemu, kterými je rostlinou rozváděna voda a minerální látky z kořenů vzhůru do zbytku rostliny. Zeleně fluoreskuje floem – velké zelené buňky jsou sítkovice, kterými proudí cukry, jež vznikly při fotosyntéze v listech, malé jsou průvodní buňky, které sítkovice vyživují a zajišťují většinu jejich metabolické aktivity.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907