Reklama


Chavín de Huántar: Svatyně tajemné civilizace podle Ericha von Dänikena

15.06.2018 - Richard Guryča

Peruánský Chavín de Huántar zaujímá na žebříčku tajemných míst světa jednu z nejvyšších příček. Není tak slavný a známý jako například Stonehenge, ale společné s ním má přinejmenším jedno: nikdo přesně neví, proč vznikl a k jakým účelům sloužil

<p>Velkolepým dojmem dnes působí i to, co z původního komplexu Chavín de Huántar zbylo.</p>

Velkolepým dojmem dnes působí i to, co z původního komplexu Chavín de Huántar zbylo.


Reklama

Kontroverzní švýcarský badatel Erich von Däniken v jedné ze svých knih uvádí, že narazil téměř na třicet více či méně věrohodných hypotéz o původu a smyslu ruin chrámového komplexu Chavín de Huántar. Sám autor, věrný své tradici, přitom vidí v některých dochovaných chavínských kresbách stroje mimozemského původu. A tvrdí, že Chavín de Huántar odpovídá biblickému popisu Šalomounova chrámu v Jeruzalémě, což prý představuje možný důkaz dávné existence leteckého spojení mezi oběma místy. 

Patříte-li k těm, kdo si při čtení teorií zmíněného záhadologa klepou na čelo, můžete si vybrat z mnoha dalších hypotéz o tajemném chrámu. Mezi nejaktuálnější patří třeba teze, že jedna z kreseb na nalezené a posléze ztracené chavínské kamenné desce zobrazuje předvěký parní stroj – sloužící k pohonu horkovzdušných balonů. Nebo že byl podzemní labyrint chrámového komplexu vybudován jako jakési obří varhany. S teorií, že jde o zařízení schopné vyloudit celou škálu zvuků a akustických efektů, přišli v polovině 90. let minulého století vědci ze Stanfordovy univerzity v USA. Podle nich mohli chavínští vládci takové zařízení využívat, aby si podmanili a ovlivnili tisíce věřících, kteří přicházeli do komplexu Chavín de Huántar pokleknout před dnes neznámými božstvy. 

Odkud a proč?

Archeologické naleziště na místě zvaném Chavín de Huántar se nachází v Peru. Leží v jednom z údolí na východních svazích And severně od Limy, ve výšce přes 3 000 m n. m. Po letech dosud neukončeného výzkumu došli archeologové k závěru, že se jedná o centrum a posvátné místo tajemné civilizace Chavín, které existovalo mezi lety 1500 a 300 př. n. l. Jiné zdroje datují vznik areálu už do roku 3000 př. n. l. a další do období let 900–200 př. n. l. 

Na první pohled je to odlehlé místo, ale při bližším zkoumání odhalíte poměrně snadný přístup k peruánskému pobřeží Tichého oceánu i do oblasti Amazonie. Před stovkami let se tak mohlo jednat o logickou křižovatku severojižních a západovýchodních obchodních cest a Chavín de Huántar mohl mít kromě duchovního i značný strategický význam. Z dosud známých faktů vyplývá, že šlo o velmi vyspělou kulturu, kterou lze považovat za první mimořádně rozvinutou civilizaci nejen v oblasti, ale i na celém americkém kontinentě. Nikdo však přesně neví, kde se chavínská kultura vzala, ani proč zanikla.

Samotné město či chrámový komplex Chavín de Huántar se podle odhadů archeologů rozprostíraly na ploše kolem třinácti hektarů. O ruinách ztraceného města v horách věděli už středověcí kolonizátoři jihoamerického kontinentu. „Byla to nejznámější svatyně, uctívaná jako u nás Řím či Jeruzalém, kam chodili indiáni z celého království přinášet své oběti,“ poznamenal si již v roce 1620 španělský kronikář Antonio Vásquez de Espinoza

Odplavené poklady 

Souvislý výzkum místa se však datuje až od 30. let minulého století. Peruánský archeolog Julio César Tello, kterého lze považovat za „otce“ novodobé proslulosti Chavínu de Huántar, začal na místě odkrývat první fantastické objevy: kamenné desky a stély s vyobrazeními tajemných postav s lidskými i zvířecími rysy, kamenné hlavy, množství keramiky a také zbytky východního i západního průčelí chrámového labyrintu. Pořídil první mapy a náčrty a teprve z nich začalo být patrné, jak nesmírně vzrušující archeologická výzva se na východním úbočí And po tisíce let skrývá. Tello také jako první vyslovil důležitou hypotézu o původu chavínské civilizace v amazonské oblasti. 

Archeolog shromažďoval většinu svých cenných objevů v improvizovaném depozitáři přímo na místě, což se mu málem stalo osudným, protože v lednu roku 1945 se protrhlo jedno ze sousedních jezer a následná povodňová vlna všechny artefakty zničila. Tello stačil naštěstí alespoň část nálezů přepravit do Limy, případně tam postupně odeslal jejich odlitky či nákresy. Samotné stavby voda naštěstí nepoškodila. 

Poselství posvátného jaguára 

Další ránu zasadily nalezišti přírodní živly v roce 1970, kdy už byl Chavín de Huántar známou lokalitou a předmětem zájmu mnoha slavných archeologů. Ničivé zemětřesení, které zabilo tisíce lidí včetně české horolezecké expedice pod Huascaránem, poškodilo i chavínský areál a na nějakou dobu zastavilo veškeré práce

O to větší energii pak archeologové věnovali odkrývání dalších tajemství andské svatyně. V roce 1972 objevil peruánský badatel Luis Guillermo Lumbreras obrysy nejstarší chavínské stavby, nazývané Templo Viejo (Starý chrám), vybudované pravděpodobně kolem roku 850 př. n. l. V prostorách chrámu byl objeven také tajemný monolit, pojmenovaný El Lanzón. Kamenná socha zobrazuje lidskou postavu s rysy jaguára, který byl pro chavínskou kulturu posvátným zvířetem. Španělský výraz pro monolit vychází z tvaru plastiky, jež připomíná oštěp. Existuje mnoho domněnek, co El Lanzón přesně symbolizuje, ale podle všeho jde o zpodobnění chavínského boha s tesáky, vystouplými nozdrami a obočím ve tvaru hada. 

Uvnitř Velké pyramidy

Chrámový komplex představoval mimořádně propracovanou a složitou stavbu s mnoha schodišti, výklenky, galeriemi a prostranstvími. Zahrnoval prostory s kamennými stropy i otevřená nádvoří a také spletitý systém průduchů, sloužících pravděpodobně jako jakási předvěká klimatizace. Vše pak obepínal násep ve tvaru písmene U. 

Součást areálu tvoří velké náměstí, které badatelé považují za pravděpodobné shromaždiště pro obřady či bohoslužby. A právě v jeho středu byl nalezen jeden ze slavných a tajemných chavínských artefaktů, tzv. Tellův obelisk nebo též obelisk Tello. Pokrývá ho spleť velmi jemných kreseb, jejichž smysl je už léta předmětem dohadů – dosud se však pro ně nepodařilo nalézt uspokojivé vysvětlení. Někteří archeologové považují kresby na obelisku za jakýsi atlas zeměpisných i faktografických informací, které mohly zahrnovat například popisy cest související s pohybem na nepřátelských územích. 

Areálu pak dominuje tzv. Velká pyramida, někdy také nazývaná Castillo. Dosahuje výšky přes deset metrů a zaujme především schodištěm se zbytky sloupů a kamenů s motivy jaguárů. Poutavý je rovněž portál, jemuž dávní stavitelé vtiskli překvapivý černobílý efekt použitím černého lávového kamene a bílého vápence. 

Uvnitř pyramidy se nachází spletitý systém chodeb a průlezů a také labyrint kanálů, které pravděpodobně přiváděly vodu k rituálním účelům. Voda byla vedena ze severu z ledovcové řeky Wacheqsy tekoucí přibližně od východu k západu a třemi hlavními kanály z řeky Mosny obtékající východní stranu města. Úzké kanálky směřovaly podél stěn hlavního náměstí a sbíhaly se do jihovýchodního rohu, odkud voda tekla do hlavního podzemního kanálu. Právě na základě výsledků průzkumu podzemních vodních labyrintů vznikla poměrně nedávno hypotéza, že celý systém sloužil pro vytváření zvukových efektů, jež tvořily součást chavínských rituálů.

Raimondiho stéla

Už celá léta nedává seriózním vědcům i zastáncům nejrůznějších obskurních záhadologických teorií spát snad nejznámější chavínský nález, tzv. Raimondiho stéla. Necelé dva metry vysoký kamenný monolit zpopularizoval především už zmíněný Erich von Däniken. Spisovatel tvrdí, že do detailů vypracované rytiny v kameni zobrazují stroj či technologii mimozemského původu. 

TIP: Přísně tajné svatyně: Rudý domov tajemných duchů

Nedávno ovšem vzbudil pozornost i názor německého inženýra Wolfganga Volkrodta, který považuje kresby na stéle za zobrazení stroje na výrobu kondenzované vody, který využívá princip tlaku a ochlazování vodních par – tedy předvěkého parního stroje. Volkrodt je vědec a kromě jiného i autor mnoha patentů, a jeho pohled na význam Raimondiho stély tedy mezi nejrůznějšími obskurními teoriemi poměrně výrazně ční. Podle něj se na stéle nenachází žádná změť fantazií meskalinem omámeného sochaře, ale zcela jasná kresba kotle, který vyrábí páru. Ta pak uvádí do pohybu osm výkyvných pák a soustavu pístů, tedy něco jako motor, který by mohl pohánět další zařízení. Jaká? To je jedna z dosud neodhalených záhad místa jménem Chavín de Huántar. K populárním domněnkám patří například ta, že Chavíňané používali horkou páru k plnění balonů.

Badatelé ochotní brát Volkrodta vážně však upozorňují, že pokud by měl pravdu, bylo by nutné nahlížet zcela novým pohledem i na další artefakty z naleziště. Vzrušující převratné objevy z And nás tedy možná ještě čekají. 

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Wikipedie, Manfred Schweda

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Raději se držte na severu

Bogota, Kolumbie

Hlavní a zároveň nejlidnatější kolumbijské město Bogota si sice v poslední době na poli kriminality polepšilo, ale násilné činy pod taktovkou narkomafie z něj stále činí jedno z nejnebezpečnějších měst světa. Hrozbou jsou také časté exploze bomb. V srpnu 2010 zde vybuchla před budovou kolumbijské rozhlasové stanice Caracol Radio bomba umístěná v automobilu. Ten samý rok v říjnu se podařilo odvrátit další bombový útok, jehož cílem měla být budova Národního správního centra. I přes veškerou snahu úřadů jsou zde stále rozšířené únosy civilistů, přičemž únosci pak za jejich propuštění požadují po vládě peníze. Není se tak čemu divit, že nejen Bogota, ale i celá Kolumbie má jednu z nejvyšších úrovní zločinnosti na světě. Pokud se už ale v tomto turisty často navštěvovaném městě ocitnete, snažte se držet v jeho severní části – ta je totiž mnohem bezpečnější než jižní část Bogoty. 

Zajímavosti

Granáty F-1 se dodávaly v bedničkách po 20 kusech

Válka

Vytrvalostní cvičení posiluje tělo i ducha

Věda

Souhvězdí Hydry tvoří 17 hvězd. Z České republiky ho nejlépe spatříme v dubnu

Vesmír
Vesmír

Ženy ve středověku neměly lehké postavení

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907