Triton je největší přirozenou družicí Neptunu. Angličan William Lassell jej objevil před 170 lety, 10. října 1846, a pro astronomy je těleso zajímavé zejména ze tří hledisek. Za prvé jde o jediný velký měsíc v celém systému, který obíhá retrográdně, tedy proti smyslu rotace planety. V případě malých těles je to sice běžné, ale mezi velkými měsíci představuje Triton skutečnou výjimku. I kvůli tomu vědci usuzují, že se ve skutečnosti jedná o zachycený objekt Kuiperova pásu.
TIP: Triton: Jeden z nejpodivnějších měsíců ve Sluneční soustavě
Rovněž v důsledku neobvyklé dráhy je slapový vliv Neptunu na měsíc značný – vede ke ztrátě orbitálního momentu hybnosti, a tudíž k postupnému snižování oběžné vzdálenosti. Odborníci očekávají, že přibližně za 3,6 miliardy let dospěje Triton do kritického bodu, kdy jej slapy roztrhají. Měsíc sestávající převážně z ledu se tak dočasně zformuje do podoby jasného prstence kolem planety.
Ačkoliv Triton považujeme za nejchladnější těleso Sluneční soustavy, je vulkanicky aktivní. Na jeho povrchu nalezneme zejména gejzíry, pracovní látkou však není roztavená hornina jako na Zemi, ale voda. Bohužel, jediné zásadní údaje o Tritonu jsou už poněkud staršího data: Planetu navštívila pouze sonda Voyager 2, a to v roce 1989.
Tajemství vesmíru 11/2016
RevueNebezpečné popelnice
popelář | úmrtí na 100 tisíc: 44,3
Naivní dětský sen se s přihlédnutím ke všem stránkám „popelařiny“ mění v noční můru. Míru smrtelnosti zvyšuje především fakt, že popeláři tráví celý den v provozu, kde je ohrožují dopravní nehody. Navíc je sbírání odpadu fyzicky namáhavé a především v zimě či v létě může skončit omrzlinami, respektive kolapsem organismu. Nemalá část popelářů se navíc zraní při manipulaci s nebezpečným odpadem v podobě střepů nebo třeba injekčních jehel.