Cookovy ostrovy: Země nezvyklých zákonů

06.01.2022

I když představují dokonalý tropický ráj, tichomořské Cookovy ostrovy dosud odolávají masovému turismu. Návštěvníky toho však patrně zarazí mnohem víc: K místním paradoxům například patří, že slavný britský mořeplavec, jehož jméno souostroví nese, jej vlastně neobjevil

<p>Většina z patnácti ostrovů si dosud zachovala ráz nedotčeného tropického ráje. Platí to i pro největší z nich, Rarotongu.</p>

Většina z patnácti ostrovů si dosud zachovala ráz nedotčeného tropického ráje. Platí to i pro největší z nich, Rarotongu.


Reklama

Vlajka Cookových ostrovů vychází ze standarty užívané pro britské tichomořské državy a na první pohled připomíná například svůj australský protějšek. V levém horním rohu doplňuje podklad zmenšená britská vlajka, zatímco kruh 15 hvězd symbolizuje stejný počet hlavních ostrovů. Modrá odkazuje k oceánu i k mírumilovné povaze ostrovanů.

James Cook u tamních jižních břehů zakotvil roku 1773, ale tou dobou již Evropa o existenci souostroví věděla bezmála dvě staletí, a to díky španělským mořeplavcům (viz Stručné dějiny). Úplně prvními osadníky odlehlých vulkanických atolů se však stali polynéští Maorové, kteří dodnes tvoří 85 % místní téměř dvacetitisícové populace. Většina z nich se přitom soustředí na Rarotonze, největším z patnácti hlavních ostrovů. 

Všechno je daleko

Pokud bychom všechny Cookovy ostrovy umístili vedle sebe, zaujímaly by sotva plochu Brna. Nacházejí se však na takovém území, že jejich tzv. výlučná ekonomická zóna zahrnuje dva miliony kilometrů čtverečních, což odpovídá Grónsku. Nejsevernější a nejjižnější kus pevniny dělí téměř 1 500 kilometrů neboli šest hodin letu. A zhruba dvojnásobná vzdálenost se rozkládá mezi jižní skupinou ostrovů a Novým Zélandem, k němuž se souostroví váže tzv. volným spojením. 

Zmíněný oficiální status náleží už jen – rovněž novozélandskému – ostrovu Niue a v praxi znamená, že větší stát zastupuje svůj menší protějšek na mezinárodní scéně. Všichni občané Cookových ostrovů tak mají zároveň i novozélandské občanství.

 

Zvláštnosti Pacifiku

Ostrované prosluli veselou a družnou povahou: Ostatně jedno z místních nařízení prý ukládá usmívat se i na fotografii řidičského průkazu. Neobvyklých pravidel však zdejší lidé dodržují víc. Dosud kupříkladu platí, že žádná budova nesmí být vyšší než kokosová palma. I díky tomu si souostroví uchovává punc nedotčeného tropického ráje, k čemuž přispívá rovněž fakt, že se úspěšně vyhýbá komerčnímu turismu. 

Ačkoliv příjmy z cestovního ruchu utvářejí dvě třetiny hrubého domácího produktu, na žádném z ostrovů například neexistuje jediná pobočka řetězců KFC či McDonald’s. Nikdo tam neprovozuje autobusové zájezdy ani výletní plavby, široko daleko neuvidíte semafory a ve všech obcích platí univerzální rychlostní limit třiceti kilometrů v hodině.  

Černé perly, šedá ekonomika

Turistické průvodce by Cookovým ostrovům mohly přezdívat „perla Tichomoří“, aniž by šlo o frázi: Souostroví je druhým největším globálním vývozcem zmíněných mořských artefaktů, konkrétně těch černých. Škodolibější jazyky by pak atoly nejspíš nenazvaly rájem tropickým, nýbrž daňovým – a měly by pravdu. Jelikož zahraniční podnikatelé neodvádějí do místní kasy žádné daně, našly v lokalitě oficiální sídlo tisíce firem z celého světa, k pochopitelné nelibosti jejich národních vlád. 

Svatý středobod

Souostroví posévají symbolické kameny, označující tzv. marae neboli posvátná místa polynéských národů. Právě tam se v minulosti konaly rituální a náboženské obřady, korunovace panovníků či rady starších. Arai te Tonga se coby nejposvátnější marae na Cookových ostrovech datuje zhruba do roku 1250. Podle legendy tehdy na Rarotongu dorazily dvě kánoe s novými osadníky, kteří tam založili vlastní kolonie, včetně 47 zmíněných svatých míst.

K Arai te Tonga patřil až do počátku minulého století mohutný strom zvaný utu, dochoval se z něj však pouze pařez. Ani ze samotného marae už příliš nezbývá, přesto jde o jeden z turisticky nejvyhledávanějších cílů na ostrově a místo konání řady tradičních festivalů.

STRUČNÉ DĚJINY

Není zcela jasné, kdy k dnešním Cookovým ostrovům dorazili první osadníci: Různé zdroje zmiňují rozmezí 6.–11. století. Nepochybně se však jednalo o Maory z Polynésie, zřejmě z Tahiti vzdáleného přes 1 000 km. 

Pokusy a omyly

První kontakt se starým kontinentem se datuje do roku 1595, kdy kapitán Álvaro de Mendaña de Neyra zakotvil u dnešní Pukapuky. O jedenáct let později přistály španělské flotily také u současné Rakahangy a pojmenovaly ji Gente Hermosa neboli „krásní lidé“. 

Španělé tedy měli nejspíš s domorodci příznivou zkušenost, což ovšem nelze tvrdit o prvních Britech. Pokus o přistání na Pukapuce v roce 1764 se jim nezdařil a atol si vysloužil přízvisko „nebezpečný“. Podobně dopadlo o padesát let později zakotvení na Rarotonze, jež vyústilo v násilný střet Evropanů a domorodců.

Za pojmenování na počest tehdy již zesnulého Brita vděčí souostroví Rusům, kteří je kolem roku 1820 jako první zanesli do mapy. Sám James Cook tam však během svých výprav paradoxně téměř nezavítal: Jako jeden z mála ostrovů, ne-li jediný, koncem 18. století prokazatelně navštívil dnešní Manuae a poctil ho jménem britského šlechtice Augusta Herveye

V rukou Britů

Důležitou roli sehrály události 19. století, kdy se rozhodlo o příslušnosti Cookových ostrovů k Británii. Ta patrně chtěla v koloniálních ambicích předstihnout Francii, která již měla v Tichomoří řadu držav. Roku 1888 proto zástupci pacifického a atlantického souostroví podepsali smlouvu, na jejímž základě se z prvního jmenovaného stal britský protektorát. 

Daný status se o dvanáct let později změnil v teritorium a rok nato se Cookovy ostrovy přesunuly pod správu Nového Zélandu. Jejich vzájemný vztah je však značně volný: Od roku 1965 se tichomořské souostroví těší vysoké míře autonomie jako tzv. volně přidružený stát.

LIDÉ

Obyvatelstvo

  • počet obyvatel: 17 500
  • očekávaná doba dožití: 76,6 roku
  • průměrný počet dětí: 2,1 na ženu
  • věková struktura: 20 % obyvatelstvo do 15 let, 13 % obyvatelstvo nad 65 let
  • městské obyvatelstvo: Avarua má 5 500 obyvatel
  • náboženství: 63 % protestanti, 17 % katolíci, 10 % ostatní, 4 % mormoni, 6 % bez vyznání
  • oficiální jazyky: angličtina a maorština
  • obyvatelstvo pod národní úrovní chudoby: 28 %
  • gramotnost: 90 %

Politika

  • státní zřízení: volně přidružený stát Nového Zélandu
  • premiér: Mark Brown
  • volby: členové parlamentu se volí na čtyři roky

Ekonomika

  • HDP na hlavu: 20 240 dolarů, odhad z roku 2019 (Nový Zéland – 42 980 dolarů)
  • měna: novozélandský dolar, s kurzem 1 : 15,30 Kč

GEOGRAFIE

  • rozloha: 240 km² pevniny, asi jako Brno
  • charakter území: vulkanické ostrovy, na severu korálové, porostlé tropickým pralesem
  • podnebí: od mírného pásu po tropický, od listopadu do dubna v dosahu tropických cyklonů
  • min. noční / max. denní teploty (°C) v Avarui: leden–březen 23/29, duben–červen 23/25, červenec–září 20/25, říjen–prosinec 22/26
  • nejvyšší bod: Te Manga, 652 m n. m.

Reklama

  • Zdroj textu: 100+1 zahraniční zajímavost 11/21
  • Zdroj fotografií:
    Zdroj fotografií wysiwyg: 

    Shutterstock, Profimedia




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Slavný horký pramen Grand Prismatic Spring v Yellowstone

Věda

Sovětský svaz mohl na jaderný útok USA odpovědět svými pumami RDS-1. Zde maketa v moskevském Polytechnickém muzeu. (foto: Shutterstock)

Válka

Samička morčáka velkého (Mergus merganser) s mládětem. (foto: Shutterstock)

Příroda

Jedním z nejmarkantnějších rozdílů mezi životem na vsi a ve městě je množství zeleně. Asi málokoho překvapí, že čím větší plocha vegetace člověk obklopuje, tím zdravější je jeho organismus, a to po stránce fyzické i psychické. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Vizualizace mladé exoplanety HD 114082 B, obíhající svou mateřskou hvězdu jednou za 110 dnů. (ilustrace: NASA/JPL-Caltech, CC0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907