V amazonském deštném lese vědci odhalili překvapivou evoluční adaptaci stromů na úbytek ptáků. Na počátku pozoruhodného odhalení stál fakt, že semena jednoho druhu palem se za poslední léta prokazatelně zmenšují
Útok obyvatel Brazílie na amazonský deštný les má poměrně dlouhou historii. Když se tato portugalská kolonie v 19. století měnila na světovou velmoc v produkci kávy a třtinového cukru, padaly zakládaným plantážím za oběť rozsáhlé plochy pralesa. V krajině zůstaly tu větší tu menší ostrůvky původní vegetace, které zdaleka nehostí všechny organismy, jež les obývaly před příchodem kolonistů s pilami. Místo opustili především ptáci, pro něž je migrace nejméně problematická. Ve střípcích pralesa bychom dnes marně pátrali třeba po tukanech a jejich příbuzných (čeleď Ramphastidae) nebo větších zástupcích pestře zbarvených pěvců z čeledi kotingovitých (Cotingidae). Zástupci flóry zůstali kořeny připoutáni na místě a museli se s novou situací nějak poprat.
Mezinárodní tým vědců vedený Maurem Galettim z Universidade Estadual Paulista v brazilském Sao Paulu se zaměřil na změny, jakými prošly v přežívajících zbytcích pralesa palmy druhu Euterpe edulis. Galetti spolu se svými spolupracovníky nasbíral více než 9 000 semen z palem rostoucích na 22 různých vzájemně izolovaných porostech. Potvrdilo se tak již dříve tušené: v izolovaných fragmentech pralesní vegetace palmy rodí stále menší a menší semena, která jsou podstatně náchylnější k vyschnutí a nezajišťují spolehlivou obnovu porostů. Důvod této změny však nebyl jasný.
Galettiho tým publikoval v předním vědeckém časopise Science přesvědčivé důkazy o tom, že v pozadí zmenšování semen se skrývá drastický úbytek ptáků s velkými zobáky, jako jsou tukani. Ti polykají plody palmy a šíří semena s trusem. Jsou schopni pozřít i rozměrné plody s velkými semeny. Ve fragmentovaném pralese ale přežívají jen menší druhy ptáků, jako jsou například pěvci z čeledi lejskovitých (Muscicapidae). Menší zobáky dovolují těmto opeřencům konzumovat jen menší plody s menšími semeny.
Pokud už se lejsci krmí na palmě Euterpe edulis, pak si v úrodě plodů vybírají ty drobnější. To má na populaci palem vážný dopad. Mnoho drobných semen vůbec nevzklíčí a palmy tak pomalu z porostů mizí. Pokud už malé semeno vzklíčí, pak z něj vyroste menší, slabší a méně životaschopná palma. Tyto palmy pak rodí menší plody s drobnějšími semeny, na kterých už se lejsci a další menší druhy ptáků mohou snáze krmit. Zakrslá populace tak postupně nahradí mohutné palmy s velkými semeny.
Zbytky amazonského deštného lesa jsou názornou ukázkou, jak funguje Darwinem objevený přírodní výběr. V nenarušeném pralese jsou palmy s drobnějšími plody a semeny v jasné nevýhodě a jen obtížně obstojí v konkurenci mohutnějších dřevin. Naopak silnější palmy jsou těmto podmínkám přizpůsobeny lépe. Díky tukanům a kotingám konzumujícím jejich velké plody se po pralese dobře šíří velká semena dorůstající průměru kolem 12 až 14 milimetrů.
Jakmile tukani a kotingy z lesa zmizí, situace se rázem obrací. Velké plody a velká semena najednou představují handicap a do relativní výhody se dostávají do té doby živořící palmy s menšími plody a drobnějšími semeny. „Druhořadá sorta“ semen měří v průměru kolem 8 milimetrů a vyrůstají z nich jen „neduživí“ jedinci. Jde o daň za to, že se šíření semen jako „náhradníci“ ujali mnohem menší lejsci.
Genetické analýzy prokázaly, že úroda menších plodů s menšími semeny je skutečně výsledkem evoluce, která proběhla poměrně rychle během jednoho století. Odstartovalo ji zakládání kávovníkových a třtinových plantáží v 19. století.
TIP: Král Arktidy v slepé uličce aneb Evoluční problémy ledních medvědů
„Tento evoluční trend zřejmě bohužel není omezen jen na palmu Euterpe edulis,“ vysvětluje Mauro Galetti. „Všeobecný a rychle postupující úbytek velkých obratlovců v jejich přirozeném prostředí s vysokou pravděpodobností vyvolává nepředvídané evoluční změny u mnoha druhů žijících v tropickém pásmu.“
časopis Příroda
VědaStartup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas Quine, CC BY-SA 2.0)
VesmírChcete-li zahlédnout vzdálené galaxie, neobejdete se bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 10 cm, lépe však 15 cm, a nad hlavou byste měli mít dostatečně tmavou oblohu. (ilustrační foto: Unsplash, Simon Delalande, CC0)
HistorieSocha Juraje Jánošíka z roku 1919 ve Smetanových sadech v Hořicích v Královéhradeckém kraji. (foto: Wikimedia Commons, Ben Skála, CC BY-SA 3.0)
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)