Fridrich Falcký v exilu: Pobělohorské osudy „Zimního krále“

10.03.2016 - Jiří Jordánek

Fridrichovo přízvisko „Zimní král“ se objevilo ještě za jeho vlády. Mnozí již tehdy nevěřili, že mu koruna českého krále zůstane na dlouho


Reklama

Po pobělohorské porážce zamířil Fridrich do slezské Vratislavi. Zde se snažil zachraňovat, co se jen dalo. Saská vojska nicméně ve jménu císaře obsadila Horní a Dolní Lužici, a když začala Morava vyjednávat s Vídní, začali ohledně podpory uprchlého krále váhat i slezští stavové. V neblahé předzvěsti věcí příštích se Fridrich rozhodl radši uchýlit do Braniborska a nadobro opustil své království, aby se už nikdy nevrátil.

Od královské koruny ke klatbě

Císař vyhlásil nad uprchlíkem říšskou klatbu a pro královský pár již nebylo v Německu bezpečno. Nejbližší spolehlivé útočiště se jim naskýtalo v kalvinistickém Nizozemí – kromě věroučné spřízněnosti hlavně díky dynastickým kontaktům, Fridrichova matka totiž pocházela z oranžského rodu, jenž v Nizozemí vládl. Poté, co katolická vojska dobyla Falc a císař toto území i s kurfiřtským volebním hlasem přiřkl bavorskému vévodovi, proměnil se dočasný haagský exil v trvalé místo pobytu. Fridrich se vedle četných zábav věnoval svému oblíbenému lovu a občas zastal v rámci nizozemského zřízení nějakou ceremoniální funkci. Hned několikrát se navíc během probíhající třicetileté války pokoušel o naplnění svého českého nároku, leč bez valných úspěchů.

Poslední zadostiučinění

Právě během cestování po středoevropských bojištích se Fridrich nakazil vážnou chorobou, patrně tehdy rozšířenou morovou horečkou, na jejíž následky ve věku pouhých 36 let zemřel. Ještě předtím, několik měsíců před osudným onemocněním, se mu však přece jen dostalo částečného zadostiučinění. Mohl totiž po boku bojovného švédského krále Gustava Adolfa vstoupit do dobytého Mnichova, sídelního města vévody Maxmiliána Bavorského, muže, který jej připravil o rodovou Falc a v bitvě na Bílé hoře i o českou korunu.

 

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Stepan Bandera v exilu spolupracoval s několika zpravodajskými službami, například s CIA, Brity i Západním Německem v pozici konzultanta na země za železnou oponou. Zemřel v roce 1959 v Mnichově po útoku kyanidem. Příkaz k jeho zavraždění vydal tehdejší nejvyšší představitel Sovětského svazu Nikita Chruščov. (foto: Wikimedia Commons, CC0 - kolorováno)

Historie

Florencie, kolébka renesance

Země: Itálie
Počet obyvatel: 366 tisíc
Vzdálenost z Prahy: 742 kilometrů (vzdušnou čarou); autem: 9 h 47 min (1 028 km)

Jméno metropole malebného Toskánska, založené římskými vojáky, znamená „Kvetoucí“. Největší rozkvět města nastal v období renesance, z nějž pochází i typická kupole nejikoničtější stavby Florencie: katedrály Santa Maria del Fiore. Stavba samotné budovy začala na konci 13. století, dokončení se však protáhlo. Nečekaným technickým problémem se ukázala výstavba obří kupole, s níž si dokázal poradit až Filippo Brunelleschi – kupole byla dokončena roku 1434. Florencií protéká řeka Arno, na níž stojí i jeden z nejslavnějších mostů světa, Ponte Vecchio. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Ropucha coloradská – její kůže a jed obsahují 5-MeO-DMT a bufotenin, halucinogenní tryptaminy. (foto: Wikimedia Commons, WildfeuerCC BY-SA 3.0 CZ)

Věda

Astrovan přepravující astronauty na start mise STS-135. (foto: NASA, Jim GrossmannCC BY 4.0)

Vesmír

Trosky Reichstagu jen pár dní po skončení bojů. (foto: Wikimedia Commons, Imperial War MuseumsCC0)

Válka

Svatojakubskou cestu spousta křesťanů dodnes absolvuje především z náboženských důvodů, s rostoucí popularitou se ale na cestu vydávají lidé různých náboženství a motivací. Od roku 1993 patří Camino de Santiago do seznamu světového dědictví UNESCO. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907