Od vycpaných poklopců po bohatě řasené sukně: Jak vypadala typická móda v časech renesance?
Oděv vždy sloužil jako symbol postavení a jasně ukazoval, k jaké společenské vrstvě každý patří. V renesanční době si šlechta nechávala šít šaty třeba i v hodnotě několika panství, zatímco na venkově se dědily z generace na generaci.
Přes běžné spodní šaty si renesanční ženy někdy braly ještě další vrstvu – zdobené šaty do chladnějších dnů a do společnosti. (foto: archiv sdružení Poustevník - se souhlasem k publikování)
Typický renesanční oděv se zrodil již na přelomu 14. a 15. století v italské Florencii. Do českých zemí však tyto trendy pronikaly jen pozvolna a pevně se zde ukotvily až na prahu 16. století. K tomuto zpoždění došlo mimo jiné i kvůli husitským válkám, které zpomalily rozvoj pozdně gotického odívání, jehož vrchol se tak posunul do doby, kdy se už ve zbytku Evropy naplno usadila renesance.
Na české šaty měla největší vliv německá reformační a později španělská móda. Mnohé prvky však Češi přebírali z Francie, a některé dokonce i z východu. Italský styl se projevoval spíše v detailech.
Množství dámských vrstev
Oděv pro dámy se skládal z těsného živůtku s hlubokým výstřihem a sukně, která se oddělila od vrchní části, aby mohla být bohatě řasená nebo skládaná. Rukávy se nosily výrazně nabírané a zdobené prostřihy a rozparky. Sukně i živůtky často zdobily pruhy kontrastních látek.
Důležitou součástí se stal i spodní šat – tedy košile, která nabývala stále většího významu. Již nezůstávala schovaná pod oděvem, ale díky módním prostřihům dávala na odiv svoji bohatost a její bílá barva kontrastovala s barevnými svrchními látkami. Košile často sahala až ke krku a byla zakončena nařaseným límečkem, který byl předzvěstí pozdějšího známého okruží, které můžeme vidět na obrazech z doby Rudolfa II. (vládl 1576–1611).
Děvče z města a urozená dáma
Kostým inspirovaný oděvem měšťanské dívky. Základem jsou vlněné šaty bez pevně přišitých rukávů. Tuto část oděvu nahrazují zvláštní kusy z kontrastní látky, které se dají přivázat na ramenech k šatům, takže je ženy mohly sundávat podle potřeby. Přes ramena má měšťanka oblečený kolárek, který sloužil k zakrytí výstřihu a krku. Hlavu si zakrývá zavinutím inspirovaným východním stylem.
Rekonstrukce kostýmu urozené dámy vychází z obrazu Dáma s jablkem od Lucase Cranacha st. Když jsme tento kostým vyráběli, zjistili jsme, že ruce jsou namalovány disproporčně, takže jsme museli rukávy upravit. Ušili jsme ho z hnědého sametu a ozdobili ho zlatým brokátem. Sukně trychtýřovitého typu je sešitá z třiceti jednotlivých dílů, živůtek je vyveden do zdviženého límce a hlavu pak zdobí síťka s baretem. (foto: archiv sdružení Poustevník - se souhlasem k publikování)
Přes svrchní šaty nosily dámy ještě šubu (svrchní kabát) nebo alespoň krátký pláštík zvaný mantlík. Pod jejich sukněmi bychom pak našli ještě spodní prádlo a podvazky. I z krátkého výčtu je tedy zjevné, že renesanční oděv byl doslova mnohovrstevnatý.
A to jsme ještě nezmínili rozmanité doplňky, jako různá zavinutí na hlavu, čepce či síťky, na které nasazovaly barety zdobené peřím nebo si kadeřily a umně splétaly vlasy po italském způsobu.
Kalhoty místo nohavic
Renesanční pánové navázali na gotickou tradici a nadále nosili úzké nohavice, jejichž vrchní část se ovšem už od dob gotiky postupem času zvedala do pasu, čímž se z nich stávaly skutečné kalhoty (nikoliv jen jednotlivé nohavice přivázané v pase). Nedílnou součástí zůstával už od dob gotiky poklopec – tedy krytí rozkroku. Ten si pánové v renesanci začali mohutně vycpávat a tvarovat, takže se tato provokativní móda stávala terčem mnohých mravokárců.
Na košili pánové nosili kabátec zvaný faltrok. Stejně jako u dam zdobily tento šat prostřihy. Módu rozparků převzala šlechta od landsknechtů, tehdejších nájemných vojáků, kteří tak vyjadřovali svou nezávislost a rebelii.
Středně majetný patricij a renesanční šlechtic
Kostým inspirovaný pracovním oděvem měšťana, který se v honosnosti zdaleka nemůže srovnávat se šlechtou. Spodní vrstvu tvoří košile, přes niž má oblečenou lněnou vestu a k ní přivazuje kalhoty. V té době se ještě kalhoty přivazovaly, protože neměly pas, ale už to nebyly dělené nohavice. Kalhoty jsou vyrobené z vlny a mohly být podšity jemným lnem, aby hrubá vlna nesvědila na pokožce. Na druhou stranu měla vlna skvělé izolační vlastnosti, takže byla velmi praktická v chladném a vlhkém počasí. Proto je z ní ušit i měšťanův svrchní kabát – takzvaná šuba zapínaná šněrováním. Na nohou jsou patrné typické renesanční boty s kulatou lehce rozšířenou špičkou.
Kostým šlechtice je inspirovaný obrazem Rytíř, dívka a smrt od Hanse Baldunga. Urozený muž má na sobě kabátec zvaný faltrok z červeného saténu zdobený zlatým brokátem a prostřihy na rukávech. Ze stejného saténu jsou ušity i úzké nohavice a široký baret na hlavě doplněný pštrosími pery. I košile vyjadřuje stav svého majitele, protože je bohatě řasená až ke krku. (foto: archiv sdružení Poustevník - se souhlasem k publikování)
Móda pro méně urozené
Střední vrstva se chtěla co nejvíce přiblížit šlechtě, proto střihově i vrstvením napodobovala šaty šlechty. Její oblečení ale zůstávalo méně zdobené a bylo vyrobené z levnějších materiálů. Namísto brokátů a aksamitu (hedvábný samet) používali krejčí pro měšťany hlavně len a vlnu. Na vyobrazeních je vidět, že většina žen má přes šaty ještě zástěru. Ta slouží jako praktická i zdobná součást oděvu, proto ji překvapivě často začala nosit i šlechta.
Boty
Také ve tvaru obuvi došlo od gotiky k renesanci k výrazným změnám, stejně jako u oděvů. Původní prodloužená špička zmizela. Renesanční boty byly naopak kulaté až „rozpláclé“, někdy i hranaté. Pro jejich tvar se jim přezdívalo medvědí tlapy či oslí huba. Boty bývaly velmi nízké, často tedy musely být opatřeny páskem nebo přivazovány k noze šňůrkami, aby držely.
