Angličané chtěli v Roanoke vybudovat základnu proti Španělům. Místo toho ale zmizeli beze stopy v americké divočině

Sir Walter Raleigh (asi 1553 až 1618) zahájil přípravu na zaoceánskou kolonizační cestu roku 1584, když mu byl 25. března vydán patent, jenž ho opravňoval zabrat území, která ještě nebyla obsazena ve jménu katolických vládců. Raleigh si uvědomoval, že nejprve musí vyslat výpravu, jež zajistí kontakt s tamějšími indiánskými kmeny (viz Střet kultur). Pro zformování první stálé anglické osady si zvolil ostrov Roanoke ležící v dnešním okrese Dare County v Severní Karolíně.

Dvojité fiasko

Vytvořit základnu, z níž by angličtí privatýři mohli brázdit a napadat španělské lodě, měl na starost Ralph Lane (asi 1532–1603), který se postavil do čela první militární kolonie sira Raleigha. Za další úkol dostal prověřit terén a zjistit jeho potenciál, v čemž mu pomáhal vědec Thomas Harriot (asi 1560–1621). Oba muži nám zanechali dokumentaci, popisující ostrov z etnografického, přírodopisného i zeměpisného pohledu.

První kolonie Roanoke fungovala mezi lety 1585–1586. V této době se guvernér Lane vydal s malou skupinou na průzkumnou výpravu severním směrem, přičemž zbytek posádky zanechal v nově postavené osadě bez jakéhokoliv přísunu jídla a dalších zásob. Mylně předpokládal, že s obstaráním potravin jim pomohou domorodí indiáni. Angličané po nich ale požadovali velké dávky kukuřice, které místní obyvatelé neměli ani pro sebe.

Když se Laneova výprava po dlouhém čase vrátila, našla kolonii ve zdevastovaném stavu. Osadníci skončili buď mrtví, nebo zmrzačení a vyhladovělí. Průzkumná část posádky na tom nebyla nijak lépe, a proto guvernér nařídil indiánským kmenům zasadit kukuřici a zajistit Evropanům obživu. Mezitím marně čekal na slíbenou zásobovací loď z Anglie.

Místo ní připlul k břehům Roanoke korzár Francis Drake (1540 až 1596), který se vracel z dobývání Santo Dominga a nabídl místní posádce pomoc. Kvůli vichřici se ale přenos nákladu z lodí na ostrov nepodařil, zásoby byly tedy buďto zničeny, nebo ztraceny, a tak bylo rozhodnuto, že se Angličané vrátí přes Atlantik domů.

Raleigh se přes ztroskotání první kolonie pokoušel o její znovupostavení. Možná se tím snažil královně Alžbětě I. (1533–1603) dokázat, že Anglie by měla šanci se ukotvit v Novém světě a mít opěrný bod při kolonizačním souboji se Španěly. Do vedení osady tentokrát postavil Johna Whitea (asi 1539–1593), který si roku 1587 s sebou na místo přivezl indiána Matea, jenž předtím pobýval v domě Raleigha v Anglii. K němu se přidalo dalších 115 mužů, žen a dětí.

Plán Raleigha zněl zcela jistě: vytvořit soběstačnou kolonii. Kvůli velkému počtu kolonizátorů ale nebylo možné přivézt do Roanoke dostatečný počet zásob, proto ještě ve stejném roce White odjel do Anglie, aby přivezl do osady nové zdroje. Když se roku 1590 s velkým zpožděním vrátil, našel ji zcela prázdnou.

Co se stalo s Angličany?

Většina historiků se shoduje na teorii přesídlení kolonistů na jiná území. V tom, kam se lidé vydali, se už ale rozcházejí. Například historik David Quinn tvrdil, že poté, co John White odplul zpět do Anglie, se osadníci přesunuli na sever, kde žili mezi indiány kmene Chesapeake ve stejnojmenné zátoce. Tuto teorii však vyvrací dobové tvrzení guvernéra Ralpha Lana, že se tito domorodci spojili s ostatními kmeny, které chtěly novousedlíkům uškodit. Navíc návštěva indiánů Chesapeake osadníky z Jamestownu roku 1607 potvrdila jejich jasné nepřátelství vůči Angličanům.

Další možností je, že obyvatelé odešli na severozápad ke kmeni Weapemeoc, jenž choval vůči kolonistům sympatie. Ostatně tito indiáni zavítali do Roanoke už roku 1586, kdy přislíbili loajálnost Raleighovi a Alžbetě I. Pro tuto teorii existuje nemalý počet dokumentace: po návštěvě Weapemeocu napsal Ralph Lane navigátorovi Richardu Hakluytovi, že na pevninském území těchto indiánů našel úrodnou půdu se stromy, které produkují gumu. Dále měl kmen Weapemeoc podle Laneova dopisu státnímu sekretáři Francisi Walsinghamovi důležitý přístup k rybám. Je tedy pravděpodobné, že se kvůli těmto výhodám Angličané usadili právě tam.

Tuto teorii popřel zmiňovaný David Quinn, který tvrdil, že by osadníci museli projít nepřátelským prostorem a byli by zabiti, než by na území domorodců Weapemeoc došli.

Odchod, nebo útok

Jiná hypotéza říká, že kolonisté byli ještě před odjezdem Johna Whitea rozhodnuti opustit osadu a vydat se 50 mil jakýmkoliv směrem, aby se usadili na pevnině, která by jim poskytla prostor pro kultivaci půdy a mohla by vést k soběstačnosti kolonie. Při návratu do Roanoke pak White našel na kmeni stromu vyryté slovo nebo zkratku slova „CRO“, která mohla odkazovat k indiánskému kmeni Croatoan. Indicie ale nedává úplně smysl, jelikož tito domorodci sídlili na Hatterasově ostrově (dříve Croatoan), tedy ne na kýžené pevnině.

Archeologické vykopávky navíc potvrdily, že se sem osadníci nepřestěhovali. Mohlo tedy jít o jakousi „zastávku“ na jejich cestě, která měla Whitea dále nasměrovat. 

Jedna z posledních teorií praví, že byli osadníci na Roanoke zavražděni indiány, kteří nesouhlasili s jejich přítomností na ostrově. Angličané ale nemohli být pobiti v samotné osadě, protože už White nenašel žádné stopy po násilí, když tam v roce 1590 dorazil. Ani současní archeologové nenašli nic, co by nasvědčovalo takovéto agresi.

Nabízí se možnost, že si domorodci po provedení útoku na kolonii s sebou obyvatele odnesli jako zajatce a pobili je ve svých vesnicích při obětních rituálech. Tuto úvahu dále rozvádí antropoložka Helen C. Rountree, která tvrdí, že mezi indiánskými kmeny panovaly nepřátelské vztahy a samy mezi sebou pořádaly útoky na vesnice. Jestliže by se osadníci zrovna v jedné z nich nacházeli, mohli by být velmi pravděpodobně zabiti při některém z útoků.