Hrdina z nebe nad Brnem: Příběh jediného Američana padlého ve vzdušných bojích nad městem
Sovětské a rumunské ozbrojené síly ztratily při osvobozování Brna přes 4 200 padlých, kteří mají na mnoha hřbitovech moravské metropole své pomníky. Nad městem ale vyhasl též život poručíka Williama Kigginse – jediného Američana zabitého v bojích nad Brnem.
Psal se 11. říjen 1944 a na jihoitalské základně v San Severu se k akci chystali američtí piloti 31. stíhací skupiny 15. letecké armády. V kokpitech mustangů měli zamířit nad protektorát Čechy a Morava a zasáhnout co nejvíce vojenských cílů. Šlo o první větší úder takzvaných hloubkařů na našem území a stíhači se měli zaměřit především na letiště a silniční či železniční dopravu. Do svého P-51B usedl i jednadvacetiletý poručík William Kiggins z 308. perutě, který vstoupil do letectva coby dobrovolník a přerušil kvůli tomu studium na univerzitě.
Výpad z Itálie
Sedmatřicet letadel nejprve udeřilo na prostějovské letiště, poté se objektem zájmu Američanů stala základna Brno-Slatina a na 11 místech v okolí též nádraží a vlakové soupravy. Hloubkařům se dílo dařilo a jen v hlášení brněnského policejního ředitelství z následujícího dne stálo, že „piloti po 14. hodině zničili devět německých letounů, dalších sedm poškodili těžce a 12 lehce“. Celkem mustangy rozstřílely také 19 lokomotiv (bohužel přitom zahynulo 13 železničářů i cestujících a 40 dalších osob utrpělo zranění) a na zemi zlikvidovaly 56 strojů Luftwaffe.
Také Kiggins zaznamenal pomyslný zářez na pažbě a na jednom z nádraží zničil čtyři vagonové cisterny plné pohonných látek pro letadla. Když se však od cíle odpoutal a začal stoupat, mustang inkasoval přímý zásah protiletadlovým granátem od děla pálícího ze zamaskované pozice v Tuřanském lese. Stíhačka nesoucí na počest pilotovy matky Elizabeth jméno „Miss Betty“ začala okamžitě hořet. Mladík neměl šanci se z pokrouceného kokpitu dostat a zřejmě zemřel ještě ve vzduchu. Podle svědků se hořící P-51B vzepjal, postupně ztrácel rychlost a nakonec se z několikasetmetrové výšky zřítil do pole mezi Tuřanským lesem a osadou Malá Slatina.
Do San Severa se kromě Kigginse nevrátil ještě podplukovník Victor Warford z 309. perutě, který akci celé 31. stíhací skupiny velel. Ten ale dotáhl svůj poškozený mustang až nad Maďarsko, kde západně od Balatonu nouzově přistál a upadl do zajetí. Kigginsovi tak náleží smutný primát, neboť se stal prvním a jediným Američanem, jenž za druhé světové války přišel o život během leteckých bojů nad Brnem a okolím. Na jižní Moravě padl o pět měsíců později ještě devatenáctiletý poručík Fred Clifgard, který 1. března 1945 v kokpitu stíhačky P-38 Lightning narazil do drátů vysokého napětí při útoku na osobní vlak v Pouzdřanech na Břeclavsku.
(Ne)známý pilot
Místo dopadu „Miss Betty“ uzavřeli příslušníci Wehrmachtu a protektorátní policie. Zásah, oheň a náraz zdevastovaly mustang i pilotovo tělo natolik, že úředníci nedokázali správně identifikovat ani státní příslušnost zesnulého. Do takzvaného Úmrtního protokolu města Brna pro rok 1944 byl tedy Kiggins zapsán pod pořadovým číslem 4792a jako „Unbekannter englischer Flieger“ (neznámý anglický pilot) s příčinou smrti „getötet beim Fliegerangriff “ (zahynul při náletu).
Německé úřady pohřbily letce 14. října 1944 na hřbitově v Brně-Slatině, trosky mustangu odklidili dělníci a na celou událost se pozapomnělo. Když válka skončila, byly ostatky 17. září 1946 exhumovány a přeneseny na největší evropský hřbitov padlých Američanů ve francouzském městě Saint-Avold. Definitivní místo odpočinku však William nalezl až o další tři léta později, kdy jeho pozůstatky vyzvedli podruhé a uložili je do země v rodném Toledu ve státě Ohio.
Klíčové svědectví
Tím ovšem příběh nešťastného stíhače neskončil. Němci totiž neodstranili z místa havárie všechny zbytky letadla a v roce 2007 po nich začali pátrat amatérští historici ze Slatinského historického klubu vedení Ivem Koukolou. Do prací se záhy zapojili též archeologové z Moravského zemského muzea i známá dvojice historiků – Vlastimil Schildberger starší a mladší, kteří se až do své smrti dlouhodobě věnovali dějinám druhé světové války na jižní Moravě.
Nejprve se pátračům nedařilo, a tak Koukolu napadlo oslovit pamětníky s otázkou, zda by dokázali místo havárie označit. Ačkoliv se lokalita od válečných časů značně proměnila, pětasedmdesátiletá seniorka z Malé Slatiny k všeobecnému překvapení přesně ukázala, kam mustang dopadl. Historici se tam vydali s detektory kovu a záhy našli kulometný náboj. Po nadějném nálezu se do dalšího hledání zapojil také bagr a v dubnu 2007 pátrači v hloubce okolo 1,7 metru objevili přední část stroje.
Dvojí výzkum
Největší nalezený fragment mustangu představuje reduktor o hmotnosti 70 kg. Kromě nejrůznějších drobností vykopali archeologové plexisklový střep z čelního skla kabiny nebo krytky a spínače. Ještě více vědce překvapilo, když nedaleko epicentra dopadu letadla našli kusy kostí. Antropologická expertiza nakonec vyhodnotila, že se jedná o části dolní končetiny nebohého pilota. Některé trosky Kigginsova P-51B byly v roce 2008 vystaveny v odletové hale mezinárodního letiště Brno-Tuřany – tedy jen pár desítek metrů od místa dopadu. O deset let později se fragmenty přestěhovaly do sbírek Moravského zemského muzea.
Poslední kapitolu Kigginsova příběhu napsali pracovníci Ústavu archeologické památkové péče Brno roku 2020. Nedaleko letiště tehdy začala výstavba logistických hal a šlo tak o poslední příležitost lokalitu prozkoumat.
Výsledek výkopových prací popsal archeolog Jiří Kala: „Žádný převratný nález jsme po opakovaném prohledávání místa v minulosti neočekávali, což se záhy potvrdilo. Podařilo se nám sesbírat jednu krabici drobnějších trosek, vesměs poznamenaných žárem, energií nárazu a zubem času. Z nečetných přesněji identifikovatelných fragmentů to byla objímka vrtulového listu se segmenty pro nastavení úhlu náběhu, kohout regulace vytápění kokpitu nebo deformovaná část podavače nábojového pásu pro jeden ze šesti kulometů. Zbytek tvoří převážně změť duralových plechů potahu trupu a křídel, útržky tepelné izolace motorového krytu, fragmenty motorového bloku, rozvodů hydrauliky a elektroinstalace, natavené kousky gumových vložek samosvorných palivových nádrží a části pancéřování.“
Žulové křídlo
Ještě něco důležitého však archeologové před čtyřmi lety z Tuřan odvezli – a to další fragmenty letcových kostí. Dne 13. listopadu 2024 je z rukou ředitele Muzea města Brna Zbyňka Šolce osobně převzal velvyslanec USA Bijan Sabet a dopravil je do vlasti. Za oceánem je čekal odborný průzkum a spočinutí v Kigginsově toledském hrobě. Sabet už v Česku navštívil řadu pietních akcí, ovšem návratu ostatků vojáka do Spojených států se účastnil poprvé. Událost komentoval více než výmluvně: „Neměli bychom zapomínat, jakou cenu za svobodu zaplatili vojáci a odbojáři. Boj proti autoritářství ale neskončil před 80 lety a stále pokračuje například na Ukrajině.“
Přímo ve Slatině dnes na události z října 1944 upomíná žulový pomník odhalený v roce 2007 a financovaný jak zastupitelstvem obce, tak soukromými sponzory. Nachází se u kostela vedle hřbitova, kde byl Kiggins původně pohřben, a má tvar zmenšeného křídla stíhačky Mustang. V den výročí letcovy smrti se u pomníku každoročně konají pietní akty.
